Kryštof je mladý frajírek, který má ve svém životě všechno rád vyřešené. Právě projíždí ve svém zeleném BMW městem a rukou doplňuje basový beat, který mu hraje do cesty. Odbočuje na křižovatce a hned za ní dělá riskantní manévr při předjíždění kamionu.
Přitom se tváří jakoby se nic zvláštního nedělo. Očividně bruslí mezi auty tímhle stylem úplně normálně každý den. Jeho ruku na řadící páce ovládá hlasitá hudba a dunivé zvuky jako by byly důležitější než to co se děje na ulici.
Takto předjíždí i agresivně zrychlující černé Audi. To na něj zezadu bliká.
„Co se děje, kamaráde?“ Usmívá se škodolibě.
Mává ledabyle rukou, šlape na plyn a ujíždí vysokou rychlostí. Po chvíli zpomaluje u krajnice a vystupuje k restauraci „U Tří Prasátek.“
Kryštov vchází k baru, kde stojí za výčepem Matylda a s cigaretou v puse utírá kusem sešlého hadru líně půllitr.
„Nazdar Matyldo, jak se dneska vede?“
„Skvěle, dáš si něco nebo sis přišel pokecat?“ Odpovídá Matylda otráveně.
„Řídím, takže jenom nějakou minerálku.“
Matylda zvedá nechápavě jedno obočí a sahá do lednice pro láhev. Kryštof mezitím přechází ke stolu, kde sedí Teodor. Ten pije taky minerálku.
„Nazdar brachu, jak jde život?“
„Stará vojna Kryštof! Když se ve zprávách před rokem policajti bavili o tom jak si poradí s každým frajírkem v rychlém autě, myslel jsem, že to budeš mít spočítané.“
Kryštof se tváří kysele.
„Je to čímdál horší.“
Chvíli se nic neděje. Vypadá to, že se už Kryštof do nějakého toho průseru dostal, přemýšlí Teodor.
„Teda, já letím jako splašený, abych to vůbec stihnul. Jak dlouho jsme se neviděli, tři roky?“ Mění téma Kryštof.
V hudební škole spolu seděli v lavici. Ale je to už nějaký pátek, co se museli Kryštof s Teodorem postavit na vlastní nohy. Ani jeden z nich však nemá náladu na to probírat nezáživná témata.
Přichází Matylda se sklenicí vody.
„Houkněte na mě až budete chtít něco pořádného.“ Povidá otráveně.
„Až budu chtít něco pořádného, určitě se ozvu, Matyldo.“ Mrká na ni Kryštof.
Matylda zvedá své obtloustlé obočí a odchází. Po několika krocích sama pro sebe vybuchuje smíchy.
„Mám být za půl hodiny na solárku.. kvůli čemu jsi mě vlastně vytáhl ven?“ Ptá se nervózně Kryštof.
„Potřebuju si vyčistit hlavu, vypustit páru nebo jak tomu vy frajeři říkáte… položit kabel!“
„Né, to znamená dobře se vysrat.“
„Natrefil jsem náhodou na jednu kočku.“ Jde rovnou k věci Teodor.
Před lety spolu plánovali zvláštní akce, které se většinou týkaly ženských, byla to tenkrát legrace. Kryštofovi se vracejí vzpomínky.
„To jsi na správné adrese. Příští sobotu mám ve svém diáři menší okno. Zajdeme na nějakou akci a já ti dohodím její tlustší kámošku, platí?“
Oba se smějí. Teodor vytahuje fotku Renáty.
„Já myslím zrovna tuhle.“
Kryštof se dívá s úžasem na její fotku, potom s pochybami na Teodora, zase na ní a zase na něj. Kroutí přitom hlavou.
„Tys musel po cestě sem spadnout na hlavu a hodně si ublížit. Takovéhle polomodelky berou kluci jako já, vtipní, hezcí dobře učesaní, opálení.. ty bys měl myslet spíš na holky, které se hodně potí a neholí se v podpaží.“ Komentuje situaci a v rychlosti kouká na hodiny.
„Ty jo, deset minut a já musím vyrazit na to solárko!“
Teodor už zapoměl, že ho umí Kryštof taky pěkně vytočit. Znovu se dívá na Renátinu fotku, aby si uvědomil co je v téhle situaci důležitější.
„Tak jdeme do toho, ty kreténe?“
Kryštof znovu kroutí hlavou a střídavě si prohlíží fotku a Teodora až je jasné, že to dělá naschvál.
„Možná kdyby… ne to né.“
„Kurva co?“
„V jednom filmu jsem viděl, že když takovou holku polekali, padla tomu ošklivému kolem krku.“ Uvažuje naprosto vážně Kryštof. „Je to jediná možnost.“ Povídá nakonec rezignovaně.
Po chvíli vychází z hospody spokojený Kryštof a naštvaný Teodor. Časy se od doby, kdy byli ve škole poněkud změnily. Kryštof se už postavil na vlastní nohy a nepotřebuje nikoho, aby ho tahal z průseru.
„Dělám si jenom legraci, kamaráde.“ Plácá ho po zádech Kryštof. „Rád jsem tě zase viděl.“
Teodor se tváří lhostejně.
„Vypadá to, že nevyparkuješ, kamaráde.“ Ukazuje na černé Audi, které stojí těsně před Kryštofovým BMW.
Kryštof vybíhá, aby zkontroloval situaci. Audi stojí před jeho fárem tak natěsno, že asi vážně nevyjede.
„Já to solárko vážně nestihnu.“
„Ber to z té lepší stránky, aspoň nedostaneš rakovinu kůže.“