Je večer a dvojice astronautů je připravená odletět s jednou v řadě stojící vesmírnou lodí. Vypadá to, že na výpravu poletí nejstarší z nich.
Oba stojí venku na ranveji a pozorují s nelibostí oprýskaný lak a starodávný design lodi.
„Není to náhodou ještě poháněné párou?“ Kroutí hlavou Sammy.
„Asi s naším návratem přece jenom nepočítají.“ Přemýšlí nahlas Jerry.
Sammy volá tichým komunikátorem Molly. S touto krásnou a energickou černovláskou se seznámil před nedávnem na jedné pařbě. Párkrát už spolu mluvili a měla mu něco předat.
„Ahoj Samy, už stojím před vesmírným střediskem, ale nechtějí mě tam pustit.“
„Tak vydrž, kotě.“
„Neříkej mi kotě, jasný?“
„Musím ti nějak říkat.“ Nadhazuje Sammy nejistě.
„Jsem Molly.“ Odpovídá chladně a zavírá kanál.
Je trošku tvrdá, ale zobe mu z ruky, myslí si Sammy.
V tu chvíli před sebe civí se spokojeným výrazem. Jakoby zapomněl kde právě je. Jerrymu to připadá divné.
„Koukáš na tu loď jako na obří prso.“
„Hele, musím si odskočit. Za pár minut jsem zpátky.“ Odpovídá Sammy a utíká pryč.
„Teď a v kombinéze?““
A vážně, Sammy letí zpátky přes detekční automaty v astronautské kombinéze, přes ochranku až je u dveří hlavní brány. Před bránou ještě dobrých dvacet vteřin vydechuje, aby nevypadal, že za ní běžel.
Oba se vítají u velké odstrčené budovy. V okolí 10ti kilometrů nikdo nebydlí a před bránou také není právě rušno.
„Čau krásko.“
„Ahoj ty pidižvíku.“ Tváří se ledabyle Molly.
„Budeš tady tak stát nebo mi dáš pusu na šťastný let?“
Molly je v šoku.
„Hele ani se neznáme, tak se zklidni, jo?“ Kroutí hlavou dívka a pokračuje: „Přinesla jsem ti něco pro štěstí.“ Podává mu bílý kapesník se srdíčkem.
„Rodinná památka?“
„Ne, vytiskla jsem to pro tebe, blbče.“
Sammy krčí rameny.
„Nebudu do něj utírat nic zvláštního.“
Molly se snaží nevybuchnout smíchy.
Má očividně menší obavy, kouká na Sammyho jak stojí hrdě a předvádí svou kombinézu.
„Vzal bych tě sebou, ale v kabině se podává jenom polívka ze sáčku. Nebude to zrovna příjemný výlet.“ Mrká na ni.
„Já bych s tebou neletěla ani kdybys upekl dort.“
„Tak až se vrátím, zajdeme aspoň na pár piv, platí?“
„Platí.“
Molly dává bez zaváhání Sammymu pusu a odchází.
Jerry sedí v kokpitu lodi. S obavami pozoruje zastaralý řídící pult a snaží se zachovat klid.
Opodál postává android John. Jedno jeho oko zářivě svítí, právě promítá projekci technického nákresu lodi.
Velice užiteční, tihle roboti. Jsou k nerozeznání od člověka a na rozdíl od něj, poslouchají na slovo.
„Vypadá to, že poletíme necelých čtrnáct dní. Tahle kraksna má ale mizerné zrychlení.“
„Máme skvělé počítačové hry. Určitě nám to uteče jedna dvě.“ Reaguje John zvesela.
Jerry na něj spokojeně hledí.
„Aspoň, že ti nahráli pozitivní osobnost.“
Do kokpitu vchází Sammy.
„Tak co, vy dva kreténi. Odlepíme se konečně od Země? K večeři si dám jednu dávku záření na oběžné dráze planety Maxoli.“
Jerry se tváří škodolibě.
„Smůla, kamaráde, s tímhle střepem tam poletíme dva týdny.“
Sammy nevěří svým uším. Odstrkuje Johna a už běží k ovládacímu panelu. Jsou na něm tlačítka. Tohle viděl naposledy v jednom dokumentu, kde ukazovali stará muzea.
„Ještě mi řekni, že si budeme sami vařit, a já si jdu vytáhnout náhradní spodky.“ Povídá ustaraně.
John vypíná projekci a s blahosklonným výrazem přechází k Sammymu.
„Na skladě jsou dvě tuny brambor, rýže v mrazícím boxu spousta masa a zeleniny, vitamínové tyčinky. Výživa pro zdraví a spokojenost.“
„Jsem rád, že ses nabídl. Hned po startu bych něco zblajznul.“ Plácá androida povzbudivě po ramenou Sammy.
Po mnoha milionech světelných let a nedovařených, připálených obědech, přistává kosmická loď na planetě Maxoli.
Ze žaludeční nevolnosti napůl zelení, vesmírní agenti Jerry a Sammy, vycházejí ven, nadýchat se čerstvého vzduchu.
„Kurva, doufám, že jsou na tom domorodci s jídlem lépe, než my.“ Oddechuje ztěžka Sammy.
„Nebylo to zase tak hrozné.“ Snaží se povzbudit Johnovo kuchařské snažení Jerry.
Android mezitím vytahuje dvě tabletky.
„Vaše zdravotní sondy hlásí salmonelózu. Vemte si antibiotika.“
Astronauti si berou tabletky s nakvašenými výrazy. John se na ně mile usmívá.
„Maskování.“ Říká Jerry otráveně.
Plášťové subatomární projektory lodi se aktivují. Zastaralý vesmírný koráb teď vypadá jako obyčejná skála.
Přistáli na místě, kde je spousta podobných kamenů. Příroda zde vypadá celkově dost zvláštně. Nejsou zde žádné stromy. Jenom obří houby a trávy. Kolem poletuje gigantický hmyz a na chvíli se zdá, jakoby se otřásla země.
Maxoli je planeta ve velmi ranném stádiu své existence. Přesto se zde nachází vyspělá civilizace.
Mimozemšťané vypadají přesně jako pozemští afričtí domorodci. Sondám se však podaří dát dohromady vždy jen neúplné informace.
Maskování trojčlenné pozemské posádce mění vizáž. Před skálou stojí pomalovaní, černí domorodci Sammy, Jerry a John.