Malá Lucy je dávno po večeři, leží ve svém pokoji a je trochu podrážděná. Na trojrozměrné televizi sedí už deset minut model hlasatelky, to jsou přece ježkovy oblíbené zprávy!
U večeře byli její rodiče zvláštně zamlklí, jakoby se stalo něco vážného.
Lucy se narychlo obléká do županu, se spoustou obrázků dolarových bankovek. Sbíhá ze schodů a rovnou ven.
Vidí ježka vedle domu, jak hledí směrem k lesu.
„Už jsou zprávy, ježku!“ Volá Lucy.
On však jakoby nevnímal. Lucy si sedá rychle k němu.
„Co je ti?“
Otáčí se k ní, vypadá zamyšleně.
„Viděla jsi dneska všechno to listí všude kolem? To bude támhle z toho lesa.“
Chvíli oba mlčí. Lucy by ho pohladila, kdyby neměl bodliny a nebyl hologram, takhle na něj nemůže ani sáhnout.
Ježek se cítí podle všeho uvolněněji, když je Lucy poblíž. Mít takovou šikovnou společnici po dvou týdnech samoty, kdy ho vyrobili, je rozhodně příjemná změna.
Ale záhadě s listím se dnes divil každý. Není to jako ve zprávách, kdy vám hlasatelka řekne všechno podstatné. Tohle je úplně jiný pocit, přemýšlí ježek.
„Měli bychom už jít dovnitř.“
„Bojíš se tmy?“
„Nebojím!“ Vybuchuje uraženě Lucy.
„No tak! Podívej se na tu zvláštní záři.“
Z lesa je osvětluje intenzivní světlo. Jakoby bylo stále větší, čím déle ho pozorují. Lucy dostává trochu strach.
„Vidíš, bojíš se. Jsi ještě malá holka.“
„Nejsem.“
„Jsi maminčin mazánek.“ Povídá ježek škodolibě.
„Tss!“ Syčí uraženě Lucy a jde rázným krokem zpátky do penzionu.
Je ráno a Bruce se protahuje ve své posteli. V pokoji je úplná tma, protože jen zatažené okna mu zajistí dobrý spánek.
I když tenhle městský zvyk nemá na okraji civilizace v lese větší význam, Bruce stejně neponechává nic náhodě.
„Hodiny.“ Povídá se zívnutím.
Před stěnu pokoje se promítá model hodin. V tomhle pokoji spí už měsíc a pořád si nepřestává pochvalovat, jak šikovně se s pomocí projektorů zbavil spousty zbytečného nábytku a harampádí.
Ale něco musí být špatně, ono je už osm hodin!
Vstává a volá Sharon.
„Kde jsi?“ Ptá se jí.
„Nebudeš tomu věřit, ale zapadla jsem do příkopy i s autem. Všude jsou hromady sněhu.“
Sněhu, teď v létě? Legraci si Sharon určitě nedělá, to vždycky jen z druhých lidí, ale nikdy ne ze sebe.
„Jela jsi na výlet na hory?“
„Jsem v lese, dvěstě metrů od penzionu, blbečku!“
Bruce rychle otevírá okno. Všude je bílo a kam oko dohlédne, jenom závěje sněhu. Jako uprostřed ledna!
Přitom svítí slunce, je teplo a sníh pomalu taje.
„Mohla jsi mi zavolat sama, přišel bych tě vysvobodit.“ Směje se Bruce.
Sharon hovor přerušuje.
Před domem je Fyodor a s nešťastným výrazem ve tváři odhrnuje lopatou sníh.
„Hej Bruci, včera listí a dneska zase sníh? Když jsi mě najímal, tak ses nezmínil, že si budu každé ráno protahovat hřbet.“
Bruce se rozhlíží po zasněženém okolí a krčí rameny. Některé stromy v dálce na jedné i druhé straně jsou zelené.
Jakoby přes noc spadla na penzion hrouda sněhu a všechno ostatní zůstalo normální. Sníh pomalu taje, za chvíli bude všude mokro.
„Vykašli se na to, Fyodore. Já jdu zatím vysvobodit Sharon.“
Fyodor hází lopatu na zem.
„Tak já jdu do kuchyně si dát kafe.“
Sharon zatím sedí v autě, poslouchá hudbu a čeká, co se bude dít. Zavolala by si odtahovku, ale její finanční rozpočet je už tak dost napjatý.
Koneckonců je její obchodní partner velmi zručný člověk. Chvíli se zabývá myšlenkami na něj, ale v ten moment jakoby se probrala.
Ten pidižvík se bude muset ještě ukázat, když mu dala všechny svoje peníze! Uvažuje Sharon přísně.
Auto je nakloněné nad příkopem. Bruce ji už z dálky vidí, vypadá to komicky.
„Napadne sníh a ty přijedeš v letních šatech.“ Směje se přitrouble.
Sharon vystupuje z auta a švihem zavírá dveře.
„Myslím, že jsem to škrábla o strom, koukej.“
Pravá strana auta je docela pomačkaná.
Bruce odhrnuje nohou sníh z pod kol. Vytahuje z auta Sharoninu minerálku, polívá s ní zem a zase odhrnuje.
Jeho kolegyně se mu pokouší pomoct, ale má na sobě boty na podpadku, tak u toho nadává. Na kotnících se jí leskne roztátý sníh.
Po chvíli už jedou oba směrem k penzionu. Sharon je udivená do čeho to dnes ráno přijela.
Experimenty s počasím, jako malé dešťové akcelerátory, které vylítnou do nebe a nechají zkondenzovat vlhký vzduch, jsou ve své době už poměrně známé.
Otázka spíš zní, kdo to mohl udělat a kdo má technologii na to zasněžit penzion několik týdnů před červnem.
Tina a Don jsou spolu už pěkných pár let. Každý člověk je jiný a v dlouhodobých vztazích to funguje tak, že je vždy jeden z nich v ledasčem dominantnější.
Když je to pro toho druhého přínosné, nechá se vést, ovšem vždycky v něm hlodá i malá nespokojenost.
Včerejší Donův výstup se zebrami, který musela Tina zamést pod koberec, se jí ani trochu nelíbil. Nemá vůbec žádnou úroveň, takhle se chovat před Sharon a Brucem!
Don se svými hostiteli také cítí, ale nemůže to nechat na sobě znát. Nezaplatil svou rezervaci jako jeden z prvních hostů jen tak pro nic za nic.
Na vzdáleném kopci, kde je les, se má budovat velký technologický park. Pozemky jsou zde levné a Don přijel prozkoumat co vlastně tenhle Bruce Ding s penzionem dělá.
Zatím to vypadá dobře, podle něj mají holografická mluvící zvířata velkou budoucnost. Ten Bruce musí mít za ušima.
Píše zprávu svým nadřízeným:
„Varování majitelům zatím nedochází. Penzion ale funguje dobře, něco podobného jinde nezažijete. Posílám v příloze video z restaurace.“
Jejich dcera Lucy se nechala natáčet s vítací veverkou a taky tím recepčním opičákem.
Penzion Se Zvířaty by měl být podle firemního plánu do dvou měsíců srovnaný se zemí.