Uběhlo pár dní a Henryho bytem se line dobře známý zápach zaschlé moči a krabicového vína. Zatímco on to vnímá jako sladkou vůni peněz a úspěchu, Vincent ani Natálie k němu na návštěvu raději nechodí.
Přichází do kuchyně, kde se vše děje, rozespale se protahuje a zhluboka vydechuje.
U menšího stolu sedí dva pracovníci a hrají karty, třetí pracuje. Každé dvě hodiny se vyměňují, aby měli čas načerpat síly.
Z nových reproduktorů jim do práce mezitím už posté hraje motivační Ezy.
„Ty změny životní, máš jich víc než míň, často padneš na zem, ale vstát je mnohem víc.“
Henry se usmívá.
„Pořád to posloucháte?“
„Nic jiného tu nemáš, šéfe.“ Povídá jeden z nich.
Druhý pokyvuje hlavou do rytmu a doplňuje si sklenici z krabice.
Henry obrací oči v sloup, zvedá mobil a volá Vincentovi.
„Nazdar kamaráde, že nemáš co dělat?“
„Jestli ti zase utekli, se mnou nepočítej.“ Odpovídá Vincent.
Henry je z toho v dobré náladě.
„Přijeď, vezmeš si jednu šichtu, pár hodin, pak Valerie, i Natálie říkala, že se přidá.“
Pracovník se zděšením pozastavuje práci, Henry na něj kroutí hlavou, jakože to nemyslí vážně. Všichni tři na něj unaveně hledí a klepou si na čelo.
„Děláš si srandu.“ Reaguje Vincent.
„Dělám.“
Ze sluchátka se neozývá smích, jen ticho.
„Tak tohle se nepovedlo. Volám, protože musím se starým za Natálií ještě dořešit nějaké papírování. Zaskočil bys sem na pár hodin?“
Vincentovi se vybavuje, jak to u něj právě teď asi vypadá. Nakonec ale neochotně souhlasí.
Henry sedí se sousedem v kanceláři Natálie. Ta právě přináší tác s horkými nápoji.
„Ty jsi chtěl kávu a vy čaj.“ Povídá Natálie.
Opatrně pokládá hrnky před návštěvníky, protahuje se a sedá za stůl na vyšší a pohodlnější židli, než na jaké sedí oni.
„Tak pánové, chtěli jste se na něčem dohodnout.“ Začíná Natálie.
Starý pán si prohrabává zamyšleně prošedivělé vousy a vytahuje složku se smlouvami. Před každého pokládá na stůl jednu kopii.
„Jak jsme to počítali, Henry nakonec termín zvládne. Je to moc šikovný mládenec.“
Natálie si mezitím prochází smlouvu přísnýma očima.
„Zvládnutí termínu je jedna strana dohody, tu druhou ale nikde nevidím!“
„Však nám koupil materiál, jídlo do zázemí.“ Vkládá se do rozhovoru Henry.
„Ty mlč, když se spolu baví dospělí.“ Odpovídá Natálie.
Jeho soused se snaží nepousmát.
„Všechno bude přece v pořádku, bydlíme v jednom domě a pořádek vždycky dělal přátele, slečno.“
„Výsledná částka k zaplacení je ale poměrně nízká.“ Šklebí se znechuceně Natálie. „Laskavě si uvědomte, že celou práci provádějí Henryho lidé, na jeho stroji. Jestli navíc žádáte o zpětné proplacení již dodaného materiálu, po výsledném vyúčtování se může celá záležitost projevit v mínusových číslech.“
Henry nemá představu o čem Natálie mluví, ale její nadřazený postoj mu přijde v tuhle chvíli celkem přitažlivý.
„Jen se podívej! Je to tady v poznámce malými písmeny!“ Ukazuje prstem na řádek Natálie.
Henry kouká na souseda a kroutí nesouhlasně hlavou.
„Ááá, vy myslíte tohle.“ Odpovídá výmluvně soused. „Je pravda, že až tak daleko jsme během jednání zatím nedošli.“
Natálie hledí na oba klienty s otevřenou pusou.
Henrymu začíná docházet, že se pro něj z úplně nové situace vyvíjí něco, co by nemuselo dopadnout tak optimisticky, jak si představoval.
Nejraději by šel domů, vyházel z kuchyně ty tři smraďochy a se sousedem se už dál jen zdravil na chodbě ze zdvořilosti, jak to má být. Jenže co když existuje jiná cesta ven?
Prohlíží si sousedův nervózní úšklebek a dostává nápad.
„Jste v tom až po uši stejně jako já. Když to nestihnete, máte smůlu, tak si na to rychle sežeňte někoho jiného, já končím.“
Soused ztěžka oddechuje a usrkává přitom horký čaj.
„To určitě nebude problém, ale jen pro srovnání. Jak byste si to představovali vy?“
„Tahle částka bude čistý výdělek po odečtení všeho ostatního.“ Odpovídá Henry lhostejně.
Na tváři Natálie se objevuje záblesk obdivu.
„Dobře, takže začneme počítat. Půjčíte mi kalkulačku, prosím slečno?“ Ptá se starý pán.
„Prosím.“ Podává ji Natálie.
„Materiál plus domluvená částka plus drobné na pivo pro dělníky, děleno 45000. Rovná se, to máme za jeden otisk.“ Přemýšlí nahlas soused při mačkání tlačítek.
„A v jiné firmě po mě za to chtěli.“ Porovnává dál.
Soused přitom nezapomíná, že by zaplatil dopředu jinde o něco víc.
„Dobře, platí.“ Usmívá se nakonec.
„Platí.“ Usmívá se Henry na Natálii
Natálie se nechala dovést k Henrymu, aby se ihned osobně podívala jak práce pokračují. Už ve dveřích se však znechuceně šklebí.
„Aspoň okno si tady mohl otevřít.“
„Je, támhle skoro dokořán.“
Přichází za nimi Vincent. Má spokojený výraz, jeho svěřenci pracují a přitom jim hraje hudba.
„A nějaké změny, co tu byly, poslala jsi mě k zemi, už jsem ready, vstávám, letím jako fénix.“
„Ahoj pidižvíku!“ Zdraví ho nadšeně Natálie.
Přitom mu dlaní rychle cuchá účes.
„Tak si myslím, že radši půjdu.“ Odpovídá otráveně Vincent.
Natálie a Henry vybuchují smíchy.
„Nezůstaneš na chvíli?“
Vincent si teatrálně přidržuje nos.
„Rychle odsud pryč, užijte si to.“