Další pondělí ráno se po prodělaném tréninku na stroji ASX4850ACD Helmund probouzí ještě sjetý s tím, že si z minulého týdne nic nepamatuje. A tak se s pocitem předem prohrané bitvy vydává znovu do práce.
Když je v budově firmy, potkává na chodbě Wolfa jak provází japonskou delegaci. Ta vypadá skutečně cizokrajně.
„Ááá, Helmund. Chtěl bych vám představit naší novou posilu servisního oddělení.“ Pronáší Wolf.
Každý z návštěvníků se při podávání ruky mírně uklání, a tak se Helmund taky mírně uklání.
„Jak se vám tu líbí?“ Ptá se jeden z nich.
Helmund krčí rameny.
„Velmi, jsem rád, že jde právě o japonskou technologii. Aspoň se to nebude kazit.“
Návštěvník chvíli překládá co Helmund říkal, poté se všichni smějí. Jeden z nich dává ruce před sebe a prsty naznačuje tvar kruhu. Přitom hrdelním hlubokým hlasem něco říká.
„Co říkal?“ Ptá se Helmund.
Wolfovi očividně nevyhovuje, že zastavili právě u Helmunda, ale dál se diplomaticky usmívá.
„Říkal, že každá technologie se samozřejmě kazí, jinak bychom nepotřebovali servis.“
Helmunda něco napadá, a tak vytahuje z tašky svůj sešit s nečitelně naškrábanými poznámkami z minulého týdne.
„Tak já jako servis bych potom uvítal i nějakou dokumentaci, abych si nemusel nic psát. Ono je to docela těžké na zapamatování.“
Návštěvník ostatním znovu překládá. Kolega, který mluvil předtím dává znovu ruce před sebe a prsty naznačuje tvar kruhu. Přitom hrdelním hlubokým hlasem znovu něco říká.
„Máte přece spoustu dokumentace. Všechno co potřebujete vědět je někde napsáno.“
Helmund kroutí nechápavě hlavou.
„No jo, ale vždyť je tam tuna věcí a skoro bez obrázků. V dnešní době, kdy se dá všechno vyfotit a natočit a tam má každý dokument 250 nebo 500 stran textu.“
„My víme, že je to problém.“ Reaguje návštěvník rovnou.
Wolf se ujímá netrpělivě slova a vede delegaci pryč. Cestou jim něco vysvětluje, mává rukou a všichni se smějí.
Když je Helmund v kanceláři a asi půl hodiny otevírá a zavírá manuály stejně jako Andreas vedle, a přitom pozoruje jak kolega naproti telefonuje a dává jim najevo, že je na nic nepotřebuje.
Najednou vidí přes prosklenou zeď procházet asistentku z minulého týdne. Protože vypadá, že se tady vyzná, Helmund vstává a jde za ní.
„Dobrý den, pamatujete si na mě?“
„Ano Helmund. Ani jsme se nestihli představit, já jsem Wena.“
„Těší mě. Chtěl jsem se zeptat, potřeboval bych půjčit kartu od showroomu, musím si nafotit jeden stroj.“
Wena s úsměvem točí panenkami.
„Tak to se musíte domluvit s panem Wolfem.“
„On zrovna není v kanceláři.“
„Tak jděte za panem Piersym a řekněte, že vás posílám já.“
„Dobře.“
Poté Wena přivírá mocensky oči a odchází.
Když je Helmund v kanceláři, skládá si Piersy obě ruce za temeno hlavy.
„Co byste potřeboval?“
„Minulý týden jsem prošel školením na ASX4850ACD a teď bych potřeboval půjčit kartu od dveří showroomu, abych si ten stroj nafotil.“
Piersy kroutí hlavou.
„To je nesmysl, přece školení už máte a dokumentaci taky, tak co potřebujete?“
Helmund na moment přemýšlí jak se vyhnout tomu, že si nic z minulého týdne nepamatuje.
„Jenže já nejsem nějaký Einstein, když někdo zavolá že je s něčím problém, je fotka přece jenom rychlejší než hledat v 500 stránkovém dokumentu.“
Piersy kroutí nechápavě hlavou.
„Jsem si jistý, že vám první rok nikdo volat nebude. Na tohle máme jasný tréninkový plán.“
Helmundovi, jakoby se v tu chvíli zbořil celý svět. Jestliže je tréninkový plán předem daný a odpor jeho mozku vůči novým informacím přitom tak vysoký, nezbývá než v téhle práci vydržet dokud se na to nepřijde.
S úsměvem se tedy s Piersym loučí a jde zpátky do kanceláře otevírat a zavírat manuály.
Po dalších hodinách své zbytečné existence slyší Helmund z chodby, že jde někdo do showroomu. Bere si tedy mobil a prázdný hrnek, jakože si jde pro kafe a nenápadně sleduje postavy na chodbě.
Když jsou u dveří showroomu, jde s nimi dovnitř.
„Jenom jsem si tady minulý týden něco zapomněl.“ Vysvětluje Helmund s úsměvem.
K jeho štěstí jdou všichni do vedlejší zasedací místnosti. Podle všechno jde o skupinku klientů, kterým bude obchodní zástupce něco představovat. A tak se Helmund ocitá v showroomu mezi stroji úplně sám.
Po půlhodině vzteklého focení, když má pocit, že všechno odkrytoval, nafotil, zase zakrytoval a vůbec v ničem se nevyzná, vidí, že je na plátně v zasedací místnosti právě tento stroj
Jde tedy za skupinkou dovnitř poslechnout si výklad a sedá si úplně vzadu.
„Přejete si?“ Ptá se obchodní zástupce.
„Mě si nevšímejte, já jsem v tréninku, tak si vás jenom poslechnu.“
Obchodní zástupce na moment nejistě svírá rty.
„Nám to nevadí.“ Reaguje jeden z klientů.
„Tak dobře.“ Souhlasí nakonec.
Během celé prezentace se Helmund o stroji dozvídá spoustu nového. Zatímco se při školení bavili jen o tom co kam posunout a nasadit, aby se stroj nakalibroval, tahle obchodní prezentace přináší do celé problematiky úplně nové světlo.
Když Helmund začíná chápat koncept nového a zcela revolučního modelu s obchodním názvem ASX4850ACD, dochází mu jak jsou jednotlivé kroky kalibrace nezbytné. To dá přece rozum, aby byl balík omotán ekologickou fólií a „přitom držel pohromadě jako kámen,“ musí být každý pohyb stroje precizně vyladěn.
Dokonce si během téhle prezentace rozpomíná na úplně všechno, co minulý týden dělali. Helmund pochází z generace odkojené na reklamě a není se co divit, že je servisní oddělení firmy Greenstonetech v posledních letech tak neuspořádané, uvažuje nakonec přednášky.
„Líbila se vám přednáška? Ze kterého jste oddělení?“ Ptá se obchodní zástupce.
„Ze servisního, minulý týden jsem začal.“
„Snad vám to tedy do začátku pomohlo.“
Helmund zhluboka vydechuje.
„Hodně, konečně rozumím na co ten stroj vlastně je.“
Oba se smějí.