O necelé dva týdny později připlouvá k australskému pobřeží malá indonéská rybářská loď, kterou Done objednal, aby začala zásobovat uprchlický tábor Rampa tuňáky a makrelami z přilehlého Arafurského moře.

V téhle patové situaci, kdy neexistuje žádná možnost jak zapojit uprchlíky co nejdříve do pracovního procesu, se Done po poradě se všemi týmy rozhodl založit v táboře dočasný rybolov a zpracovnu ryb.

O samotný rybolov se přirozeně postará profesionální indonéská posádka. Ale co vysypou z lodi na břeh je potřeba vykuchat, zabalit, prodat a odeslat, což se jeví jako dobrý trénink klasického firemního modelu.

V téhle souvislosti se Jose, Jasmine, Crosby a ani další členové australského týmu nehodlají pouštět do žádné větší aktivity tak, aby větší kus práce zůstal právě na uprchlících. A tak se Crosby stává dočasným ředitelem kuchací linky, protože má ze svého rybníku zkušenost s kucháním kaprů a pstruhů, Jasmine je ředitelkou obchodního oddělení, Jose je výrobním ředitelem a Stery s překladatelem jsou zase personální ředitelé.

Crosby právě stojí na břehu s manažerem kuchací linky Hamidem a jeho čtyřmi mistry výroby, kteří to uměli ze všech nejlépe s nožem. Všichni hledí do dálky, obklíčení vojáky, na blížící se rybářskou loď.

Na palubě je velká síť plná mrskajících makrel. Crosby si přitom olizuje rty.

„Tý jo, to bude ochutnávka.“

Hamid se otáčí k mistrům, něco jim říká a všichni se smějí.

07

Když je loď blíž, pobízí každý z mistrů své zaměstnance, aby přinesli stoly a vozíky. Po zakotvení lodi se rozjíždí první fáze výroby přímo na pláži.

 

O pár hodin později sedí Crosby vedle hlavního stanu a na rovném klacku si opéká makrelu. Přichází k němu Stery a zapaluje si cigaretu.

„Hmm, dobrý nápad.“

„Ve skladu bylo i nějaké koření, tak co pracovní síly?“ Ptá se Crosby.

Stery krčí rameny.

„Většina z nich se předhání aby mohli něco dělat. Myslím, že po těch dvou měsících nudy to bude zpestření pro každého.“

„Škoda, že neleží Afghánistán u moře. Ty jejich zahalené ženské mohly upéct nějakou specialitu.“

„Hmm, takhle se tu budeme ládovat akorát makrelami nadivoko.“

Oba se smějí. Stery poté dokuřuje a odchází.

Když je Crosbyho úlovek skoro opečený přichází Jasmine.

„Pečeš si rybu přímo na ohni?“

Crosby krčí rameny.

„Skoro jako doma. Tahle dovolená se mi začíná líbit.“

„Tobě možná.“ Reaguje Jasmine.

Poté se rozhlíží, jde si ke stanu pro prázdný kbelík a sedá vedle Crosbyho.

„Jak jdou prodeje?“

„Snadno, nasadili jsme všechno pod cenou. Jde jen o práci, ne o nějaký výdělek.“

Crosby se dál soustředí na svou makrelu, Jasmine se k němu přisouvá blíž.

„Ty budeš chtít asi taky, že?“

„Jenom ochutnám, pečenou rybu na klacku jsem ještě neměla.“

Oba se smějí.

Po chvíli za nimi přichází Jose. Očividně ho taky přilákala vůně ryby.

„Téda, vy dva. Doufám, že tu tvojí zálesáckou rybu můžu taky ochutnat.“

Crosby kroutí nechápavě hlavou.

„Už tady byl Stery, ještě přijde jeden a zbyde mi akorát ten mastný klacek.“

Všichni se smějí.

„Moc se ale neradujte.“ Pronáší Jose. „Tady ta výrobna nás totiž přijde pěkně draho. Před chvílí volal Done, že když už tábor prosperuje, vydělá nám určitě i na náš hotel. Od příštího týdne za něj přestává platit.“

„Cože?“ Ptá se Jasmine šokovaně.

„Prý když si nevyděláme na hotel ani letenky, pořád můžeme spát v táboře.“

„Cožeee???“

Crosby prská smíchy.

„Tobě to přijde vtipné?“ Šťouchá do něj Jasmine. „Mě to nepřijde vtipné ani náhodou.“

Jose zhluboka vydechuje.

„No, tak si začni oživovat smysl pro humor. A Crosby, udělej mi prosím tě taky jednu makrelu, máme totiž hluboko do kapsy.“

„Na to potřebujeme gril.“

Jose na moment pátrá v paměti.

„Něco dodám, zatím připrav druhý klacek.“

 

Když jsou všichni tři ten večer v hotelové restauraci, přežvykují pomalu každé sousto, jakoby si chtěli naposledy vychutnat ten okamžik.

Do potencionálního nezaplacení pokojů zbývá ještě několik dní, ale ať už ten večer procházeli obchodní scénáře jak chtěli, pro tenhle život na vysoké noze by potřebovali zvednout ceny anebo druhou rybářskou loď. Což by výlov ještě prodražilo.

Jose si uvědomuje moc dobře, že jde o další ze série Doneho strategií jak je naučit pečlivě hospodařit. Tenhle starý muž se na sklonku svých sil snaží udělat všechno pro to, aby se o jeho podniky Jose s Jasmine jednou svědomitě postarali. Nebo spíš se v tomhle masírování jen egoisticky vyžívá, uvědomuje si pro sebe.

Po další chvíli mlčenlivého večeření se jejich zraky otáčí k televizi. Jeden z ministrů, který podporoval návrh druhého ministra uprchlíky nepřijmout komentuje záběry z vrtulníku na jejich tábor a rybářskou loď.

„Tahle rybářská loď je významným úspěchem naší politiky. Afghánští uprchlíci začínají ode dneška pracovat sami na sebe a australskou pomoc už nepotřebují. Jakmile vydělají dostatek peněz, můžou se vrátit zpátky do Afghánistánu a pokračovat ve svém podnikání, to jim rádi umožníme.“

„Jak jako, když tam není moře?“ Ptá se Jose.

„Ty vole.“ Povídá Crosby.

„Čímdál tím lépe.“ Přidává se Jasmine.

Všichni tři dál sledují hrdé nabubřelé komentáře dalších politiků. Jose si přitom dává hlavu do dlaní.

„Jako, že to prezentuje jako svůj nápad chápu, potřebuje oblbnout lidi. Ale to máme ještě uprchlíky přesvědčit, aby se vrátili zpátky na poušť a do války? A on to bude zase komentovat, jakože to byl jeho nápad a jeho úspěch?“

Crosby znovu prská smíchy.

„Nech už toho, ty tu chceš zůstat?“ Reaguje Jasmine.

„Já ne, ale je to jedna rána za druhou, to nemáme šanci zvládnout ani kdybychom chtěli.“

Jose s Jasmine na to mlčí a raději dál sledují co se děje.