O několik dní později se Jose, Jasmine, Crosby a Hamid bez své ženy, která zůstala ve stanu aby hlídala děti, scházejí u stolu kvůli konferenčnímu hovoru ohledně Hamidovy cesty do Španělska.
Když Hamid Joseho mobil uviděl, tak si zprvu myslel, že si z něho dělají srandu, ale nakonec se z té malé krabičky skutečně ozývají hlasy Doneho a Henka. Všechno, co tedy zaznívá mu Crosby jako už zkušený stenograf kvůli překladu zapisuje.
„HamidUllah, tak jsem slyšel, že tě brzy přivítáme ve Španělsku, máš radost?“ Ptá se Done.
„Určitě, děkujeme za všechno.“
Jose přitom obrací oči do stropu.
„Jsem si jistý, že se vás Jose s Jasmine dobře postarají. Abych řekl pravdu, máme z toho ještě větší radost než oni.“
Hamid chápe, že jde o ironickou poznámku, a tak se do konverzace raději dál nevměšuje.
„Hmm, však se nějaká výpomoc do Jabloňových sadů teď když se budeme rozšiřovat hodí, ne?“ Reaguje Jose.
„Já netuším s čím by si ty potřeboval pomoc, na to musíš přijít jednou ty sám.“
Jose raději dál nereaguje.
„Už jsme vás přihlásili na ambasádě, ale o vašem přijetí se rozhodne samozřejmě až na místě.“ Ozývá se Henk.
„Přinejhorším je u nás schováme, zamkneme je do palírny a skrz okýnko budeme podávat jídlo.“ Přidává se Jasmine.
Všichni se smějí.
„Tak už je mi jasné kdo tam celou tu dobu šéfoval.“ Povídá Done.
Jasmine nasazuje chápavý výraz.
„Však taky co by sis bez nás počal. Jsou z toho jenom samé mezinárodní incidenty.“
„Potom přijeď na návštěvu, Joseho můžeš nechat doma.“
Všichni kromě Joseho se smějí.
O něco později stojí Crosby s Hamidem u cesty a s posmutnělým výrazem kouká jak Jose s Jasmine odjíždí. Jejich letadlo s první třídou za pár hodin odlétá a oni budou muset několik dní počkat na volná místa v letadle ekonomické třídy.
Crosby v tu chvíli ze zvyku přemýšlí jak by se mu v Austrálii žilo, kdyby ho tady zapomněli. Když je na konci svých úvah, tak dochází k závěru, že patrně dobře, jako všude jinde.
A tak se následující dny oba s Hamidem scházejí, aby se postupně rozloučili se všemi odjíždějícími uprchlíky, vojáky, tajnými agenty a členy ochranky až zůstávají v táboře skoro úplně sami.
Prázdný uprchlický tábor vypadá strašidelně jako z nějakého westernu. Vítr si pohrává se smetím, v dálce odplouvá loď a Crosby s Hamidovou rodinou a bez mobilu zatím připravují dřevo na oheň.
V tom přichází Stery se dvěma vojáky, aby společně vyrazili do lesa.
„Jste připravení na výlet?“
„Jo jo, Hamid chtěl vzít i svoje děti.“ Odpovídá Crosby.
Stery kroutí hlavou a přitom si hraje s vystřelovacím nožem.
„To nepůjde. Rostou vůbec v Austrálii houby? Tady kolegové říkali, že tu nějaké jsou.“
„Co já vím, tak klouzci a ryzci.“
Sterymu to očividně nic neříká, a tak si zapaluje cigaretu. Hamid tedy s obavami v očích opouští svojí rodinu a odchází s ostatními do lesa.
Ve vřeštící džungli všichni skenují očima zem a hledají, jestli na něco nenarazí. Jeden z vojáků jde vzadu a nese košík, druhý vepředu se samopalem v ruce a prstem na spoušti.
„Tady!“ Volá Crosby.
Ve všech přitom tak škublo, že voják málem vystřelil.
„Koukejte, krásní klouzci. Ty stačí jenom lehce osmahnout, posolit a večeře je hotová.“
Stery vystřeluje vystřelovací nůž a podává jej Crosbymu.
„Už si někdy houbařil, Hamide?“
Hamid na něj nechápavě hledí.
„Tak po dnešku začneš, to něco zažiješ.“
V ten moment se všichni otáčejí, z dálky na ně zvědavě hledí smečka nějakých psů.
„Já myslím, že tihle houby nehledají.“ Povídá Stery.
„Co to je?“ Ptá se Crosby.
„To budou asi Dingové. Normálně loví klokany, ale jestli loví i něco dalšího netuším.“
Jeden z vojáků vystřeluje do vzduchu. Smečka Dingů odbíhá a po chvíli se za kopcem znovu objevují jejich zvědavé hlavy.
„Vypadají hladově.“ Reaguje Crosby.
Stery si zapaluje cigaretu a vytahuje mobil. Po chvíli zjišťuje, že se nedovolal.
„To u vás nikdo nezvedá telefony?“
Voják krčí rameny.
Všichni se tedy raději znovu soustředí na houbaření. Jenže po chvíli se na protější straně objevuje klokan.
„Tý jo, klokan! Já když to vidím, tak si říkám jak může něco takového vůbec existovat.“ Povídá Crosby.
„Dingové si asi říkají něco podobného. A už se zase přibližují.“ Povídá Stery.
Vojáci na sebe zmateně hledí. Ostatní to zatím netuší, ale kromě jedné výstražné střely mají zakázáno používat zbraně.
Když se to nakonec všichni dozvídají, nechávají další houby ležet a s téměř plným košíkem vyrážejí rychlým krokem směrem od cesty mezi Dingy a klokanem.
Následuje strhující krvavá podívaná na trhání masa ze vzácného zvířete. Když na ně jeden z Dingů s plnou pusou znovu zvědavě hledí, pokračují všichni raději v cestě zpátky do tábora.
O pár dní a několik chutných jídel s rybami a houbovou přílohou později, se Crosby s Hamidovou rodinou ocitá konečně na letišti.
Po chvíli zmateného hledání a přecházení tam a zpátky skrz dav lidí procházejí konečně kovovým detektorem. Personál přitom Hamida zmateně pozoruje.
Crosby tedy plácá Hamida po ramenou a s úsměvem něco říká. Přestože personál ani Hamid španělsky nerozumí, dochází jim všem ona pointa Crosbyho snažení až se nakonec v klidu a bez dalšího incidentu dostávají všichni do letadla.