Agnieszka sedí ve své kanceláři, obklopená tiskárnami. Pod nohama jí pobíhá pes jménem Anka, kterého si přivezla do práce autem jménem Ája.

Nezaujatý kolemjdoucí by se nad tím možná pozastavil, ale na fungování firmy Co nejrychleji nemají tyhle drobnosti žádný negativní vliv, možná spíš naopak.

Do kanceláře přichází jeden z dělníků.

„Tak jak, už je to hotové?“ Ptá se Agnieszka.

„Ehm paní Agnieszko, zasekl se motor.“

„Za chvíli za vámi přijdu, teď tu budu mít zákazníka.“

V ten moment někdo klepe na druhé dveře, které vedou na chodbu.

„Dále.“

„Dobrý den, musel jsem zaklepat, protože vám nefunguje zvonek.“ Povídá mladý pán v košili.

„To je dobrý, pojďte dále, co pro vás můžu udělat?“

Zákazník se vyhýbá střetu se psem a sedá si do pohovky naproti.

„Potřeboval bych udělat firemní razítko. Tady mám otisk jak by to mělo vypadat, akorát s mým jménem.“

„Dobře, tady máme katalog, kde je na výběr anebo si můžete vybrat i tady z té poličky, které máme skladem.“

Mladý pán krčí rameny.

„Stačí nějaké nejmenší, nejlevnější, já moc nerazítkuju.“

Agnieszka se snaží udržet svůj vstřícný úsměv.

„A mohlo by to být na počkání?“ Pokračuje zákazník.

Agnieszka si vybavuje, že se jim ve stroji zrovna zaseknul motor.

„A máte grafiku?“

„No tady přece.“

Oba hledí na lístek s potiskem.

„Ale já myslela data, grafické podklady pro náš program.“

„To asi nemám.“

Agnieszka netrpělivě vydechuje.

„Potom musíme data sami připravit a na počkání to tímpádem nebude.“

Anka mezitím vyskakuje na pohovku a očichává zákazníkovu ruku. Ten se tedy loučí s tím, že přijde až zítra.

01

Ve chvíli, kdy se za ním zavírají dveře Agnieszka startuje ze své židle a rovnou do dílny, kde se hlouček jejich zaměstnanců znuděně baví a popíjí kávu.

Na displeji stroje, který se zasekl se píše něco anglicky. Agnieszka tedy displej fotí a posílá MMS do místního servisu. Čeká asi deset vteřin, aby si ten člověk stihl MMS prohlédnout a rovnou mu volá.

Telefon dlouho zvoní a nezvedá to. Angieszka si netrpělivým pohledem prohlíží dílnu.

„Máte každý svoji práci?“

„Jojo.“

„Já ne, protože se zasekl ten motor.“

„Hmm, jenže ten technik to nezvedá. Zkusím mu zavolat ještě jednou.“

Telefon znovu dlouze zvoní, ale nikdo ho nezvedá. Mezitím jde slabě slyšet, jak někdo hlasitě buší na dveře její kanceláře. Agnieszka tedy přebíhá, aby přivítala dalšího zákazníka.

„Dobrý den, já jsem zvonil, ale asi nejde zvonek.“

„To je dobrý, pojďte dál, posaďte se.“

Zákazník se krátce představuje, přijel z nedaleké továrny na výrobu kol pro železnici. Přitom rozbaluje arch do tvaru půlměsíce z bílé fólie.

„Přijel jsem se zeptat, jestli byste uměli tu fólii nařezat do takových tvarů.“

„Ale jistě, to děláme běžně.“

„A mohl bych se na to podívat?“

Agnieszka si uvědomuje, že jde zrovna o stroj, na kterém se zasekl motor. Naštěstí ji právě volá ten technik.

„Ano, vydržte, jenom si vyřídím jeden hovor.“

Agnieszka přebíhá do dílny.

„Konečně voláte, díval jste se na tu fotku?“

„Na jakou? Nedíval.“

„No, tu co jsem vám poslala.“

Ze sluchátka jde slyšet šustění, to jak přetahuje prsty po displeji.

„Chyba X-motoru, hmm to potom bude špatný motor.“

„No.. s tím počítáme a přijedete?“

Ze sluchátka jde slyšet „hmm“ a cvakání klávesnice.

„Šlo by to tenhle pátek po.. po dvanácté po obědě.“

„Ale by bychom to potřebovali dnes, hned teď nejlépe. Mám tady zákazníka, tak kdybych ho zdržela, mohl byste přijet?“

„Hmm, no a zkoušeli jste ten stroj vypnout a zapnout?“

„Nezkoušeli. Vypni to a zapni.“ Volá Agnieszka na kolegu.

Všichni chvíli s napětím čekají.

„Ahh, naskočilo to.“

„Tak jo, tak, ehm my vám pošleme cenovou nabídku na nový motor a kdyžtak kdyby byla nějaká nehoda, si ho můžete vyměnit rovnou sami.“

„A zvládneme to?“ Ptá se Agnieszka.

„Určitě, hlavně si ho objednejte co nejdřív.“

„Hned, jak to přijde objednávám.“

„Tak vám děkuji, naschledanou.“

„Naschledanou.“

Agnieszka s vítězoslavným úsměvem pokládá telefon a běží do kanceláře, aby zákazníkovi předvedla jak to vyřezává fólii.

 

Aleksander je výrobní ředitel továrny na výrobu příborů. Jde o středně velký závod, který vyrábí příbory pro Polsko, ale i Česko a Slovensko. Další trhy jsou zatím spíš otázkou, protože poptávka po nových příborech chodí v různých vlnách a někdy se stane, že své termíny nestíhají.

Navíc si poslední dobou začínají prodejci vymýšlet různé úpravy, jako ozdobné motivy na rukojeti, barevné plastové rukojeti a barevné plastové rukojeti s logem.

Kde jsou ty časy, kdy zkrátka stačilo vyrábět jen několik různých sérií. Svolala se porada, všichni si sedli i s výtvarníky a projektanty, debatovalo se pár měsíců a továrna začala plivat příbory s motivy květin.

Jenže teď musí být všechno hned teď, pro každého odběratele něco jiného. A kvalita, na které Aleksander nejvíc bazíruje je ta tam.

Vždyť přece podívejte se na ty dnešní rukojeti pod lupou. A to stačí obyčejná lupa, mikroskop už Aleksander raději dávno nepoužívá. Narychlo slepené plasty ze starého vstřikolisu, všechno rozhašené a na hovno. Při takové produkci se není co divit, že z ní člověk nemá žádnou radost. Aby se nakonec začal stydět za to, co odběratelům posílají.

Jenže doba je už taková. V zájmu jednodušší organizace si Aleksander na internetu projíždí menší dodavatele z okolí. Nejvíce ho zaujal odkaz na stránky „Co nejrychleji.“

„Rychle, jednoduše a kvalitně.“

Na pozadí je obrázek běžce, připraveného ke startu a obrázek jezdce na koni, který stojí na zemi s jednou nohou ve třmeni, připravený ihned vyrazit.