Hugo Crosby je starý prošedivělý pán. Kdysi dávno se přistěhoval do Peru, aby pracoval v Pucacuro jako expert na IT.

Právě teď začíná jeho večerní kolečko. S posmutnělým výrazem jde chodbou s regály prázdných lahví, ve kterých byla ještě před několika lety spousta pití. A rovnou do posilovny, zapíná mp3 přehrávač, na běžecký pás a běží své standardní dva kilometry do 10° kopečka. Potom do sprchy a „snídaně,“ dnes je to piraňa s domácím chlebem.

Následuje obhlídka vypojené serverovny, jestli se tam nenastěhovaly krysy, uložit dva filmy a jedno hudební album na USB disk a potom do malého kinosálu.

Nutno dodat, že činnosti jako sprcha nebo hlídání objektu k jeho přirozené nátuře nepatří. To se naučil až během pobytu ve Španělsku v jedné velmi bohaté rodině. A tak je díky těmto zúročeným zkušenostem Pucacuro udržované a stále funkční, i když už dnes odříznuté od zbytku světa.

 

Rico se zvolna blíží cestou k velkým halám. Na mapě je Pucacuro vyobrazeno jako komplex tří budov, jedna kancelářská, druhá je serverovna a třetí je ubytování. Když je blíž, je k jeho zklamání budova kanceláře i ubytovna vyhořelá. Serverovna však vypadá díky svému umístění ve skále v pořádku.

Docela by čekal, že na něj každou chvíli někdo vybafne, ale pušku má stále na rameni, aby je zbytečně nevyplašil. Kdoví, co se tady vlastně dělo.

Hlavní, prosklené dveře z mosazného skla jsou zamčeny. Uvnitř je za svitu měsíce vidět v pravém horním rohu kamera, pod ní židle a stůl s reklamními letáky. Dál nic vidět není. Rico tedy zkouší dveřní zvonek. Ten kupodivu funguje.

Rico čeká, čeká. Trvá to snad celou věčnost, poté se za ním z boudy naproti dveřím ozývá hlas.

„Stůj! Polož tu zbraň!“

Rico zvedá ruce a otáčí se, aby zjistil od koho se nechal napálit.

„Povídám tu zbraň na zem!“

V okýnku jde vidět jen prošedivělá hlava. Možná není ozbrojený, uvažuje Rico. Má dvě možnosti, buď ho hned bez váhání odpráskne, ale co když je tady více lidí? Anebo položí zbraň a bude doufat, že nejde o kanibaly.

„Hele klid. Poslali mě z hlavního města zjistit, jestli to tady ještě funguje.“

„Tady nikdo není a polož tu zbraň, nebo chytíš jednu mezi oči.“ Volá Hugo znovu.

Rico tedy pokládá pušku na zem.

„Teď se otoč!“

Rico se tedy otáčí. Hugo vybíhá z boudy, protože on žádnou zbraň nemá, rychle popadá tu ze země a míří s ní na Rica.

„Ty hajzle, já jsem to věděl.“

„No a teď mi řekni, co tady děláš. Tý jo, ta je pěkně těžká. Jsi přijel z Quita, říkáš?“

„Jenom pro nějaké filmy a dál se uvidí co budou chtít. Jsou ty počítače ještě funkční?“

„A pro koho děláš? Kdo tě sem poslal?“ Ptá se dál Hugo.

Rico se snaží nasadit co nejnevinnější a nejpřátelštější výraz. Tenhle starý pán očividně o žádnou společnost nestojí, ale zároveň nechce vyvolávat problémy.

„Hele klid. Já jsem tu jen, abych si zkopíroval data a potom je za nějaký dolar prodal zase dál. Našel jsem tuhle zmínku o úložišti Pucacora, možná je poslední na světě.“

Hugo si bere do ruky ohořelou stránku časopisu.

„To už o tomhle místě nikdo neví?“

„Hmm, bude to tak.“

Oba na sebe hledí.

„Prosím tě, jenom mi řekni, že máš i americké filmy.“ Pokračuje Rico.

Hugovi, jakoby se ulevilo.

„Dobře, mám i nějaké prázdné harddisky. Zkopíruješ si co chceš za tuhle pušku.“

Rico sahá do svého batohu a beze slova mu hází krabičku se zbylými náboji.

 

Po stručném představení jak to v Pucacuro fungovalo a v jakém stavu se teď nachází se oba ocitají v místnosti se servery. Hugo mu nechce ukazovat příliš, aby se tu tenhle zvláštní cizinec nakonec nechtěl zabydlet. I když něco mu říká, že udělal dobře, když má jeho pušku na rameni právě teď on.

Rico se zastavuje u hlavní datové skříně, kde je fixem napsáno:

„Skynet, nezapínat!“

„A co dělá tohle?“ Ptá se Rico.

Hugo jej hystericky chytá za ramena a křičí:

„Skynet nikdy nezapínej! Je to čiré zlo, rozumíš? Ten jsem vypojil a už se nesmí nikdy probudit, rozumíš!!?“

„Jo jo, zase nevyšiluj. Půjdeme dál. A ve které skříni jsou ty data? Potřebuju filmy, hudbu a knihy.“

Hugo tedy přechází ke skříni, kterou dnes ráno zapínal. Dělá to nerad, většinou mu těch pár filmů a jedno album hudby vystačí na několik dní. Všechno už totiž slyšel a viděl tolikrát, že se rozhodl svoje vybavení šetřit a moc nezapínat.

„Tady, ale nejdříve zapojíme harddisky, aby se nemusel zbytečně restartovat.“

„Ty jsi šéf.“ Krčí rameny Rico.

Hugo chvíli hledá po šuplících, nakonec vítězoslavně vytahuje jeden čtyřterabajtový disk.

„Ohh, dokonce je tu i jeden čtyři tera. Není to moc, ale tobě bude stačit.“

Rico nevypadá moc nadšeně.

„A nemáš jich víc? Já mám volných určitě aspoň 10.“

Hugo se otráveně znovu sklání k šuplíku a váhavě vytahuje druhý čtyřterabajtový disk.

 

Je ráno před východem slunce. Hugo nechává Rica přespat do večera, a ten na loďce u řeky právě loví piraně do sítě, aby měl jídlo na cestu zpátky.

Na břehu je přitom v batohu celých 8TB dat, což je mnohem víc, než čekal. Jeho staré PC má stěží 1TB a teď do něj zapojí takovou nálož!

Za svitu baterky vytahuje ztěžklou síť, plnou mrskajících se potvor a jedné po druhé probodává hlavu nožem. Poté je hází do vaku, zasypává pytlíkem soli a pluje zpátky ke břehu.