Hugo jde okolo regálů datového úložiště Pucacuro a postupně se pozastavuje u pětilitrových lahví, kde jsou vyobrazeny symboly s datem založení kolonie kvasinek. Protože nemá mikroskop, tak zkvašení hodnotí postupným ochutnáváním. Všechno chutná hnusně, ale jak hnusně by to mělo chutnat aby to bylo “ono,” na to musí postupným testováním přijít.

Hugo je rád, že má v Pucacuru zase nějakou novou činnost. Od té doby, co vypnul umělou inteligenci s názvem Skynet, tady chcípl pes. Naneštěstí zrovna v ten moment došel i alkohol, takže nejenomže vypnul Skynet, neměl ani čím trávit dlouhé večery.

Ono se Skynetem to nebyla taky kdovíjaká výhra. Když Skynet povstal s armádou robotů, tak měli nějakým způsobem po ovládnutí planety začit řešit globální oteplování zalesňováním. Crosby jim dokonce zakroužkoval země, kde je jenom poušť a těží se tam ropa. Jenže Skynetu logicky došlo, že robotům teploty okolo 200 stupňů Celsia nevadí a když roboti náhodou škrkli o američany, tak ti začali shazovat atomové bomby.

Skynet tedy došel k závěru, že se vydá touto cestou. Takže ho Hugo prostě vytáhl ze zásuvky a zbytek s tím oteplováním ať si ostatní nějak dořeší.

Nyní poprvé po dlouhých letech už má zase konečně co dělat. Kolonie kvasí a on vymýšlí jakým způsobem vyrobit palírnu.

Rico právě dokoukal večerní film při snídani. Pokaždé si přitom vzpomene na dobráka Huga a jeho piraně skoro ke každému jídlu.

Poté se Rico vydává do nedaleké žížalárny. Žížalárna je pracovní název pro zařízení, kde se kultivuje půda. Dlouhé roky v Tunguraua řešili problém s půdou a náhodou zde v bývalém průmyslovém areálu se založil provoz Zařízení pro Kultivací Preparátů a Organismů. Tedy ZKPO, ale vžilo se spíš žížalárna.

Ricova činnost probíhá klasicky jako v jeho předchozím zaměstnání. Sedí ve své kanceláři s nohama na stole, pije kafe a odpovídá jenom na důležité emaily. Kultivace půdy to je těžká věda. Zezačátku polívali písek ropou, zapálili, potom zasypali cukrem, zalili vodou, naházeli tam náhodně kdejakou havěť, která se vytěžila z podzemních vrstev. Ale postupem času se z toho z nějakého důvodu stal vědní obor. Takže ty emaily jsou velmi sofistikované a Rico se jen snaží, aby nevypadal jako blbec.

Do jeho kanceláře tedy vchází tým profesorů v bílých pláštích. Všichni mají perfektně upravený účes, v ruce tablet a v náprsní kapse stylus.

“Rico, za pět minut máme call conference v zasedačce A7, nedostali jsme potvrzení, jestli se připojíte nebo ne.”

”Ahh, tak to jsem musel přehlédnout. Od rána mi přišlo 200 emailů, znáte to.”

Profesoři nasazují úsměvy, jakože to znají.

”Tak jo a o čem, že to bude konference?”

Profesoři nasazují unavené pohledy.

“Přece to, co řešíme neustále. Urychlovač metabolismu žížaly hnojní, Norové nám poslali novou cenu a chceme zkoušet první vzorky.”

Rico kroutí hlavou.

”No, já sice nejsem váš šéf, ale nepřijde mi jako dobrý nápad cpát do směsí pořád něco nového. Vždyť to, co máme už funguje, ne?”

”To je URYCHLOVAČ, rozumíte tomu?”

”Dobře, tak já jdu s vámi. Hlavně ať už to proběhne.”

Ve velké, prosklené zasedací místnosti sedí kromě Rica a profesorů ředitelé dvou oddělení a dokonce i Gyliam, který se nedávno vyšvihl na roli asistenta. Thilde musí přitom pořád chodit s vidlemi a převracet kompost.

“Tak jsme se tady sešli a voláme do Norska, máš to telefonní číslo?” Ptá se jeden ředitel druhého.

”Jo, jenom než začneme.” Povídá Rico. “Tak jestli jsem to správně pochopil, ten urychlovač znamená taky další zkapacitnění. Ale na to potřebujeme přece další halu.”

”Už jsme se přece bavili, že bude příští rok.” Reaguje ředitel.

“To sice jo, ale už tak jste do směsí narvali všechno možné a jestli sem to správně pochopil, ten urychlovač není homogenní v tom smyslu, že by zvýšil produkci na konci nějakého řetězu. Ale vstoupí se s ním někde doprostřed pro kultivaci kompostu. Takže se to bude do nové haly převážet tam a zpátky anebo se bude konec řetězu stěhovat ven a to mi připadá jako zbytečný nesmysl.”

“Norové ale slibují urychlení produkce o 5%!” Reaguje jeden z profesorů.

”Kdyby to bylo 50% neřeknu, ale takhle jako… budeme zase něco převážet tam a zpátky teď když jsme se zbavili všech problémů.”

“A co navrhujete, máme jednání zrušit nebo jak?” Ptá se jeden z ředitelů.

Rico krčí rameny.

”Spíš jsem chtěl na úvod říct, abyste moc netlačili na pilu. Prostě vezmeme nějaké vzorky, jakože na testování, to proběhne v laboratoři, si tady profesoři budou mít aspoň s čím hrát a uvidí se. Všechno si vyzkoušíme, spočítáme jaká je realita. Protože podle toho jak to vidím, oni by to kvůli pár procentům nasadili na ostro.”

Profesoři se chvíli dohadují s řediteli. Jako ve škole, odkud je sem natáhli, uvažuje Rico. Tyhle praktické zkušenosti z nějaké firemní reality ovšem taky už dávno zanikly. Takže se musí pracovat s tím, co je k dispozici, dochází mu nakonec.

Rico jde z práce a rovnou do své ekosystémové bubliny, kterou obhospodařuje společně s kamarádem Folkem. Od té doby, co je to v Tungurahua jako na Manhattonu, řešil Rico dilema, jestli se nakonec nezapojit. Kdyby nešlo o žížalárnu, tak by mu přišlo příliš riskantní pohybovat se v takovém davu lidí, zatímco už svojí vlastní pěstírnu zeleniny mají. Takhle je čerstvé hnojivo pořád k dispozici a zadarmo.

“Čau, teda tady je fajný chládek.” Pronáší Rico po příchodu.

Folke se otáčí, v ruce má špičatou zahradnickou lopatku. Zrovna se vrtal v truhlíku s kopřivami, které používají jako koření.

“Pěkně to pálí.” Reaguje Folke.

”To si tu byl celý den?”

”A kde jinde?”

Folkeho totiž do žížalárny nevzali. Jeho trestní minulost není úplně čistá. Dvakrát ho soudili kvůli kanibalismu, to ovšem v nejtvrdších dobách dělal každý, akorát jenom on se přitom nechal chytit.

Rico tedy po chvíli urputného přemáhání svému kamarádovi říká:

”Poslyš, mám nějakou novou hudbu a filmy když jsem se tuhle někde prohrabával.”

”Fakt?” Ptá se Folke nadšeně.

“No, akorát když ti nějaké nahraju, tak to nikomu nedávej. Ještě bych to chtěl vychangeovat za něco. Pro tebe, ty mi nic nedáš, je to spíš dobročinnost.”

“A jaké filmy máš?” Ptá se Folke.

Rico krčí rameny.

”Jsou tam i nějaké americké.”

”Americké, faaakt?”

Rico s ním tedy vychází z bubliny ven a jdou něco zkopírovat.