Následující týdny registrují obyvatelé Jabloňových sadů postupné zvyšování návštěvnosti. Protože Skynet vyhodnotil lidskou přítomnost jako prospěšnou z hlediska zvyšování příjmů, začal zvyšovat výdaje za internetovou reklamu, kterou má volně k dispozici.
Ovšem s novými pravidly, které Jose zadal do programu se musí zohledňovat i pohodlí a bezpečnost obyvatel. Což dost koliduje s navyšováním přítomnosti lidí, a tak probíhá neustálá analýza každého zapsaného slova až jim Skynet vyčlenil kapacitu jednoho celého procesoru.
A tak zatímco jsou procesory serveru rozžhavené do běla, jde Jose jako každé ráno na obhlídku po areálu, jestli všechno běží jak má. Na každém kroku jej někdo zdraví nebo se ho ptá co bude se zbožím, nebo jen tak na kus řeči. Až se dere skrz přicházející dav přes zaplněné parkoviště k boudě ostrahy, kterou dnes dělá Crosby.
„Docela slušný provoz na devět ráno.“ Pronáší Jose.
„Už jsem musel pár aut nasměrovat naproti na ulici. Máme holt malé parkoviště.“ Reaguje Crosby.
Sedí přitom za malým stolkem u televize naproti malému okýnku a míchá se lžičkou v hrnku.
„Jako uprostřed léta, tý jo. Viděl jsem, že Skynet začal utrácet za reklamu, to bude asi ono.“ Rozhlíží se Jose.
Crosby vstává, protože přes okýnko registruje další přijíždějící auto.
„Dám tam asi nějakou ceduli, ať sem furt nejezdí. Hej! Zaparkujte támhle do ulice!“
Jose přitom krčí rameny.
„Tak Skynetu vyřiď, že už máme plné parkoviště.“ Pokračuje Crosby.
„To přece nejde, postavíme další parkoviště, ne?“
„Víš co, já tam postavím tu ceduli a ty si dělej co chceš.“
Jose chvíli pozoruje jak Crosby čmárá na kartónovou krabici velký nápis a potom raději odchází.
Jasmine sedí v kanceláři a s úžasem pozoruje zelená čísla účetnictví za poslední týden. Poté se zvedá, protože je venku opět rušno, chvíli hledí z okna na procházející se dav a znovu si sedá za stůl.
Někdo klepe na dveře, ty se otevírají, to je Jose a tváří se překvapeně.
„Viděla si ty davy?“
„Viděla jsem hlavně účetnictví, podívej.“
Oba hledí na obrazovku.
„Hmm, no ale co když se něco stane, víš jak to bylo v tom filmu o zombie. Přijde jeden infikovaný, někoho kousne a dav to tady srovná se zemí.“
„Prosím tě, vždyť máme nárůst o 500%!“
„To jo, ale venku se nehneš ani na krok.“
„Teda tvoje starosti bych chtěla mít.“
Ještě chvíli se baví na tohle téma, potom Jose odchází. Když je konečně pryč, má Jasmine znovu příležitost pokochat se u okna tím pohledem na dav zákazníků, kteří sem přišli utratit svoje peníze.
Najednou pípá její pager.
„Vyžadovaná přítomnost v restauraci.“
„Oh? To posílá Skynet?“ Ptá se Jasmine udiveně.
A celá bez sebe nadšením běží po schodech dolů a ven ze dveří, aby byla na místě co nejdříve.
Uvnitř postává krátká řada čekajících u improvizovaného pultu s recepčním. Stoly jsou totiž plně obsazené a jakmile Jasmine přichází, ihned se na ni obrací.
„Paní Ganézová, paní Ganézová chtějí s vámi mluvit v kuchyni.“
Jasmine jde tedy dozadu, přitom si vykračuje hrdým krokem.
„Potřebujeme, aby někdo zajel nakoupit.“
„A co vám chybí?“ Ptá se Jasmine.
Kuchař píše seznam. Mezitím odbíhá a vrací se zpátky, potom jej podává Jasmine a ta běží za Crosbym na parkoviště, aby zajel nakoupit.
Když je Jasmine zpátky v kanceláři, přichází znovu Jose.
„Jako co to je, koukej co mi poslal Skynet. ‚Vyžadovaná přítomnost u bazénu.‘ To je co?“
„No, že se tam něco děje, ne?“ Reaguje Jasmine samozřejmě.
„A to budu jako ode dneška dostávat zprávy?“
„Prosím tě, já tam zaběhnu.“ Povídá Jasmine.
Netrvá ani deset vteřin a už běží znovu dolů ze schodů a rovnou k bazénu, kde se tvoří fronta do prodejen, solária a sauny, protože se zde dveře kříží do jedné chodby. To paradoxně není problém, problém je s tím, že se dvoje dveře zasekly, protože jsou už plné drobných.
O několik dní později už Jasmine souhlasí s tím, že je potřeba si určit nějaké pravidla. Takové rekreační středisko je v podstatě kombinací investic, zásobování, prostoru a pravidel. A když je návštěvnost příliš vysoká, klesá spokojenost všech přítomných a tímpádem je třeba zamyslet se nad další investicí.
Na stole by byla ještě druhá možnost, kterou navrhoval Crosby, a tou je zakázat Skynetu dávat na internet reklamy. Jenže to není z pohledu oněch investic příliš efektivní, a tak Crosby na poradě chybí.
Po úvodní výměně názorů si prohlíží Jose s Jasmine online katastrální mapu okolí kvůli nákupu pozemků. Na jediném volném prostoru jsou totiž jabloně a oba se shodli na tom, že bez jabloní by kromě jiného název Jabloňové sady jaksi postrádal význam.
„Hmm, to je pěkný kousek země. Majitelé Nicolás Lopéz a Maya Savannah Lopéz, to bude nějaké rodiny.“ Pronáší Jose.
„Kolik myslíš, že za tenhle kousíček budou chtít?“
„Je to i s domem, ten je támhle naproti, vidíš?“
Oba hledí z okna.
„Pěkný, tam bychom přestěhovali prodejny a ještě by zbylo místo na nové parkoviště.“ Reaguje Jasmine.
„Právě, taky si myslím. Většina z lidí sem jezdí akorát do restaurace a nakoupit. U bazénu je to pořád stejné.“
„Hmm.“
Jose znovu hledí na monitor.
„A co kdybychom vybudovali i nové kanceláře, najali si vedení a šli prostě pryč?“
„Ty se chceš odstěhovat?“ Ptá se Jasmine.
„Neříkej, že tě to nenapadlo.“
Jasmine si rezignovaně sedá ke stolu naproti.
„To víš, že mě to napadlo. Myslíš, že jsem zapomněla na svou úroveň? Ale mám dítě a potřebujeme nějaký zdroj financí.“
Jose souhlasně přikyvuje.
„Koho by napadlo, že se odsud jednou dostaneme a koho by napadlo, že díky Skynetu.“
Oba se smějí.