Bagge prochází kolem prosklené kanceláře, kde už sedí Moorová a pracuje na novém projektu, jde o to sehnat nějaké věci, které používají eskymáci. Bagge není v tomto směru zrovna vzdělaný, a tak má Moorová co dělat.
I když je to zaměstnankyně a v podstatě dělá svou práci, snažila se sama dlouho pochopit proč tuhle práci vlastně dělá. Chystají se na nějakou katastrofu? Očividně ne, když Bagge sbírá takové nesmysly.
Ve skutečnosti jde spíš o takovou kombinaci faktorů, Baldo Bagge má totiž příjmy ani neví odkud, prostě mu někdo pořád posílá peníze. A hlavně se chová podle základní filozofie, kterou slyšel jinak, ale vyložil si ji po svém. Totiž v životě prý záleží především na tom s jakými lidmi jsme v místnosti. Jakože život je vlastně o místnostech a záleží na tom s jakými lidmi v nich jsme.
Bagge to pochopil tak, že záleží na tom, jakými věcmi jsme schopni se obklopovat. Protože jak posoudit druhého než tak, že má akorát postel, matraci, počítač a nepřijde do kontaktu s ničím jiným jak je rok dlouhý. Na druhou stranu se může taky stát, co se stalo Baggemu, že první věc když začal dostávat příjmy, tak ho zmlátil pracovník tajné služby a všichni ho začali posuzovat podle skenu jeho mozku.
To jsou situace, na které když si Bagge vzpomene, tak mu připadá, že dělá správnou věc. Jak si asi žijí takoví eskymáci? Ti asi moc věcí mít nebudou, a tak v momentě, kdy se Bagge těší s čím Moorová přijde, už klepe na dveře.
“Bagge?”
“Moorová?”
“Vypátrala jsem co se dalo. Eskymáci většinou nosí jenom kožešiny, ale používají i sáně, psí spřežení a tak dále. Budeme mít o to tedy zájem?”
Bagge nasazuje úsměv, Moorová je zpátky v plné parádě!
“Já myslím, že to bude bezva. Představte si až zasněží, tak zapřáhneme psy a můžeme vyjet.”
Oba se smějí.
“A taky jsem se divila, oni žijí na ledu a úplně bez elektřiny!”
“Však co, člověk ve skutečnosti potřebuje akorát rybu a díru, kterou po sobě zahrabe a hotovo.”
Oba se smějí.
“Tak mám naplánovat expedici?”
“Jo, prosím vás, pojedeme i s Cwaldou, takže tři lidi a jestli jestli někde s tím bachorem zapadne, tak ho dva snad vytáhneme.”
Oba se smějí.
–
Bagge je v hangáru, původně sem šel, aby si vybral věci na blížící se expedici. Konzerv je dost, 7 beden, lékárničky narvané k prasknutí, ale se svým estetickým nutkáním se pozastavuje u zmenšeniny sochy svobody. To byly tenkrát ideály, když končila monarchie a začala demokracie, byli na svých místech hlavně učenci, jenomže ti začali vymýšlet témata jako užitečnost estetiky, tak se to předělalo na nějaký hybrid, tak dokud se Bagge může pokochat takovým pohledem, aniž by někdo vtrhnul do dveří, je to fajn.
Vždyť estetika ta i pěkně lakuje lidi. Bagge tak nechápe proč by mu někdo z vlády chtěl oskenovat mozek, ten musí být asi silně nekompetentní.
Na takovou expedici ale budou potřeba spíš užitečné věci. Vody bude dost, takže jídlo a hlavně vařič se kterým by se to dalo ohřát. Na naaa petrolej. To ani Bagge netušil, on má i petrolejový vařič. Hoří vůbec petrolej v takové zimě? Uvažuje Bagge.
Je tedy rozhodnuto, nabalí si toho raději více než méně, protože expedice do tak drsného prostředí, to není žádná sranda, V půli cesty by zjistili, že k jídlu chroupou akorát zmrzlou polévku jako za války.
V tu chvíli přichází do hangáru Moorová. V ruce drží tablet s plány, tak aby mu vše odprezentovala. Přitom se odehrává stejná scéna jako před každou expedicí.
“Tak jsem to naplánovala. Nejdříve poletíme letadlem do Kanady, potom na noc jsem naplánovala, že přespíme tady v hotelu a pak jsem si říkala, že…”
“Dobře, dobře, však se na to mrkneme na místě.”
“No ale nepodařilo se mi sehnat žádného dobrodruha, který by s námi cestoval až tam nahoru.”
“Však tam se někdo sežene, ne?”
Moorová nasazuje nechápavý výraz.
“Jak sežene?”
Bagge si bere tablet do ruky, kliká na google earth a najíždí na severní pól.
“No, já tady stejně žádný led nevidím, akorát v Grónsku. Nemyslím si, že budou eskymáci tam, kde si myslíme, když už všechno odtálo. Musíme to zjistit až na místě.”
“Aha. Ale všude jsem četla, že jsou právě tady.”
Bagge krčí rameny.
“Jako já tady nevidím žádný led, takže oni určitě někde přemigrovali.”
“Tak já to zjistím!”
“Dobře, tak to kdyžtak potom zjistíme na místě.”
Moorová nasazuje otrávený výraz a odchází.
–
O několik dní později přiváží Cwalda nové zavazadla, které Bagge pořídil tak aby se s nimi dalo letět, a zároveň aby se daly naložit na psí spřežení.
Oba jsou tedy v hangáru a nakládají konzervy. Bagge vybírá párky s fazolí, Cwalda nakládá vepřové.
“Já nevím co budeme dělat s tolika vepřovými.” Pronáší Bagge.
“Ty se dají uvařit s těstovinou, budou výborné.”
“Já nevím, myslíte, že bude na severním pólu prostor si ještě vyvařovat těstoviny, jo?”
Cwalda se tedy zastavuje.
“Tak to vezmem, ale já myslím, že fazole a čínské polívky budou stačit.” Pokračuje Bagge.
Cwalda tedy dál mlčky nakládá vepřové.