Kapitán Dududu popíjí ve své kajutě heřmánkový čaj se směsí bylin na obnovu žil. Tuhle hořkou směs nesnáší, ale jeho žíly už začínaly podle stoupajícího krevního tlaku kornatět, tak se šklebí a pije.
V luxusní kajutě je jedna celá skříň narvaná bylinami a vedle ní hučí destilační přístroj na destilaci vody. To je snad jediná moderní metoda, kterou používá, další vědecké metody na jeho neustálý rozklad těla žádným způsobem nezabraly.
Naštěstí před 300 lety narazil na opuštěnou chalupu, kde žila stará, shrbená babka, která mu uvařila heřmánek a od té doby užívá aspoň něco. Ale kdykoliv si vzpomene na moderní nemocnici, přeběhne mu mráz po zádech.
To bylo, nejdřív se divili jaktože mu rostou třetí zuby, tak mu uřízli malíček u nohy, ale ten nedorostl. Tak mu zkusili naočkovat tyfus, nasadili tasemnici, ale z toho se s pomocí heřmánkového čaje dostal. Tak mu zlomili žebra a ty za týden srostly, ale nic kloudného ani po téhle diagnostice na jeho skutečné obtíže naordinovat nedokázali.
Kdepak, žádné moderní, ale jenom přírodní metody, koneckonců jsme vzešli z přírody, tak určitě někde roste něco, o čem ví jenom další shrbená babka v opuštěné chatrči a tu musí najít.
Dududu dál popíjí léčivý čaj, vyluhovaný v destilované vodě, v jeho těle se přitom odehrává miliarda neznámých procesů, o kterých ví jen jeho nevědomí a za chvíli už je dobře.
Teď, když tělo na chvíli povoluje, je potřeba zkontrolovat stav zásob a naložit nové na dlouhou cestu. Posádka lodi je poměrně náročná a zhýčkaná staletími objevování různých pochoutek po celém světě. Kdysi stačilo naložit pár osolených prasat, rýži, několik beden rumu a nikdo si nestěžoval. Jenže teď je evidence tak sofistikovaná, že si k ní musel pořídit počítač.
Dududu zapíná počítač, který si pořídil teprve před 30 lety, a tak se s ním pořád ještě učí. Jako první vyskakuje příkazový řádek, přes který přechází do složky s programem, který mu zobrazí seznam souborů. V počítači to chvíli chrčí, seznam se pomalu otevírá a už to vidí. Teď bude muset odečíst všechny seznamy hlášení a vytvořit nový textový soubor s novým seznamem zásob.
Na jeho mobilu se objevuje tvář strážného.
“Jsou tu znovu ti dva.”
Na ty si Dududu vzpomíná, přišli i včera.
“Vzpomínám si, že mě navštěvují.”
Stráž už pohotově registruje novou kapitánovu vzpomínku, a tak pouští Jeffryho a Doru dovnitř, ani je na židli nesvazuje.
“Hmm, to voní. Máte heřmánkový čaj?” Ptá se Dora.
“Vzpomínám si, že jsme ukořistili novou plachetnici. Během bitvy mě jeden z vojáků bodl mečem do břicha. Já se odplazil do staré chatrče, kde mi dala babka heřmánek s pampeliškou a břicho mi pomazala šalvějí. Potom se rána zahojila.”
Jeffry nasazuje zúčastněný výraz.
“Právě jsme si říkali, že přírodní léčiva už jste asi zkoušel.”
“Vzpomínám si, že různé babky v různých koutech světa nabízejí úplně jiná léčiva. Vzpomínám si, že jsem ještě nebyl v Severní Americe za indiány, o kterých se hodně mluví.”
“Se nedíváte na televizi? Indiáni už tam nejsou.” Reaguje Dora.
Kapitán ovšem většinu času, pokud neužívá něco léčivého, tak se dívá z okna kajuty na širé moře a přemýšlí. Tahle nová informace mu tedy unikla.
“Nás právě napadlo, že bychom když už nechcete do nemocnice, tak vám zajdeme do lékárny.” Pokračuje Jeffry.
“Na to si nevzpomínám. Do Ameriky vyplujeme dnes po západu slunce, vy dva půjdete před uložením nových zásob drhnout podpalubí kvůli krysám.”
Strážný k nim v ten moment přistupuje. Jeffry a Dora se tedy bez dalších poznámek odebírají do práce.
–
Jeffrymu už při cestě ke kapitánovi přišlo podezřelé, že všichni místo aby si vykračovali drhnou palubu. Teď stojí v chodbě podpalubí s Dorou a v ruce drží mop.
“Docela by mě zajímalo, kde by se na takové luxusní jachtě objevily krysy.”
“Ale prosím tě, ty jsou přece všude. Pojď na to, ať to máme za sebou.” Odpovídá Dora, zatímco už drhne.
Když se asi po hodině všechno leskne, přináší jim jeden šupinatý kolega jed na krysy v granulích, tak to všude semtam posypávají. Potom přichází na řadu matrace v kajutách, které postřikují z obou stran jedem na štěnice a samozřejmě různé potahy, kde můžou být vši a toalety, aby během plavby neřádila úplavice.
Nutno dodat, že nic z toho Jeffry během náročného úklidu nezaregistroval, ale podle Dory, která chce za každou cenu kapitánovi vyhovět, je to proto, že se úplavice i štěnic zbavují určitě preventivně před každou plavbou.
–
V podvečer už jsou všichni se vším hotovi, v různých hloučcích postávají na palubě a sledují západ slunce. Jeffrymu s Dorou už po náročné směně kručí v žaludku, ale večeře je až po vyplutí lodi a to je po západu slunce.
Kormidelník už prochází okolo, v rukou nese srolované mapy Země a souhvězdí na obloze. Jeffry si v tu chvíli oddechuje, protože loď bude řídit profesionál a ne kapitán. Přitom si do mobilu pro jistotu stahuje google mapy, kdyby se s tou astronavigací někde ztratili.
“Tak nevím, zajdeme do lékárny v americe, tam určitě lékárny jsou, že.” Pronáší Jeffry.
“Ach jo, ten kapitán je taková brzda.”
“Stejně jsme ještě nezjistili co by měl zkusit a hlavně jak mu to nacpat do huby.”
Oba se smějí.
“Ach jo, tihle problémoví pacienti.”
Oba se smějí.