Loučení s rodinou z osady bez názvu je plné emocí. Ne tak kvůli tomu, že by si naše hrdiny tak oblíbili, ale kvůli obchodu samotnému. Bagge si totiž myslel, že když nabídne výměnou za psí spřežení čtyřkolku, budou všichni jásat, jaký neudělali obchod.
Ze zmatených pohledů a výčitek staré ženy ovšem vyplývá, že je taková benzínová čtyřkolka ve zdejších končinách úplně na nic. Stačí, když dojde benzín a dojezdila.
Starý muž, kterého neustále doprovází jeho dva synové, si ovšem celou tu dobu mne zamyšleně fousy a nakonec gestikuluje, aby Bagge klidně se psy odjel, že se o čtyřkolku postará.
A tak Baldo Bagge nastupuje na sáně, v rukou mne prodloužený bič, chvíli hledí směrem ke Cwaldovi, jestli nechce řízení převzít on, ale nikdo nemusí nic říkat, oběma je v tu chvíli jasné, že by Cwaldova váha psy určitě strhala.
Všichni si tedy rozpačitě mávají sbohem. Bagge křičí:
“Hyjé!”
A práská přitom bičem ve vzduchu, natěšení psi vyráží zvesela kupředu a za sáněmi v závěsu Moorová a Cwalda na čtyřkolkách. Když už se Baggemu zdá, že jede dost rychle, otáčí se a volá:
“Jak rychle jedeme?”
“Patnáct kilometrů za hodinu!” Volá Moorová.
“Hmm, to není moc, hyjé!” Práská znovu Bagge ve vzduchu.
Psi, jakoby s každým prásknutím ožívali, jejich tlamy se doširoka usmívají a tahají plnou silou. Když je kolona za horizontem před lesem, předjíždí je Moorová i Cwalda.
“Medvěd, jeďte rychle do lesa!” Volá Moorová.
“Naskočte, ujedeme mu!” Pobízí rukou Cwalda.
“Přece tu nenechám psy!” Reaguje Bagge.
“Huáááááááááá!” Křičí medvěd zezadu.
“Kurva.” Nadává Bagge.
Psi už taky pochopili o co jde, medvěd za nimi běží. Velmi rychle a velmi jistě je přitom dohání.
“Huáááááááááá!”
“Kurva, jeďte!”
Bagge práská bičem ve vzduchu, seskočil by ze saní a pomohl tlačit, ale jedou už přece jenom dost rychle. Najednou, když už skoro na dosah lesní cesty, stojí za jedním ze stromů eskymák, který jim nakreslil onu mapu. S kulovnicí v ruce míří soustředěně na medvěda, který se už dostává Baggemu na dosah a máchnutím se zabořuje svou ostrou tlapou do jeho zad.
“Ááááááá.” Řve Bagge bolestí.
V ten moment rána z kulovnice, druhá, třetí. Medvěd běží, jakoby se nic nedělo, přitom mu už po tlamě stéká krev. Chystá se na další, tentokrát smrtící ránu, ovšem eskymák je rychlejší a pátou ranou přímo do hlavy, se medvěd kácí k zemi.
Bagge se zastavuje, cítí přitom, jak mu ze zad valí proudy krve. Eskymák se šťastným úsměvem, že skolil medvěda k němu přichází. Chvíli pohledem kontroluje Baggeho záda, mává rukou, jakože to nic není, vytahuje nůž a jde ke svému úlovku.
–
Netrvalo to ani pár dní a jak se zde v Itillequ všichni asimilovali. Když jsou všichni tři zpátky, vítá je pan Lund s otevřenou náručí. Poté rychle připravuje stůl, na který si lehá podrápaný Bagge.
Tomu připadá, že musel ztratit většinu krve, má sucho v puse, motá se mu hlava, ale pan Lund, zatímco mu očišťuje ránu zpívá nadšením.
“Vypadá to dobře, budete v pořádku.” Povídá Moorová povzbudivě.
“A jaké škrábnutí to je, je to hodně hluboko?”
Cwalda znovu kouká na Baggeho záda, rána je tak hluboká, že jdou skrz ní vidět bílé žebra. V ten moment se mu zvedá, žaludek, běží ven a nahlas zvrací.
Domácí, když je celá rána očištěná, si dává pár loků ze své lahve whiskey a trochou polévá i ránu.
“Ááááá.” Řve znovu Bagge.
Pan Lund si připravuje obvazy, šití, znovu si přitom prozpěvuje.
“Ahh, to dělá proč, aby mi zvedl náladu?” Ptá se Bagge.
“Já se na to nemůžu dívat.” Reaguje Moorová.
“Tak běžte, tady Lund je nejenom zkušených chirurg, ale podle všeho i psycholog.”
Oba se smějí, Moorová poté odchází ven za Cwaldou.
–
Baldo Bagge má už několik dní pořádnou zimnici. Leží v posteli, dává si horkou rybí polévku, čaj se zvláštní směsí bylin na sobě dvě přikrývky a třese se zimou dokud neusne. V noci se mu o tomto příšerném zážitku i zdá.
Mezitím má Moorová se Cwaldou dost času na to vypomáhat s vykostěním a preparováním psů. Tedy jejich pomoc nespočívá zrovna v samotném preparování, ale v podávání různých věcí, donášení velkých hrnců s vodou, topení pod kamny, čištění a mytí. To ostatní je prý práce pro lovce.
Jde o jeden z mála obchodů, na kterém kdy Baldo Bagge vydělal. Totiž zatímco se kurýruje, nechává si preparátor zaplatit jenom tím, že mu ostatní pomůžou i s přípravou medvěda.
Když je Bagge po čtrnácti dnech znovu na nohou, dostává se tak do bodu, kdy je zrovna všechna práce hotová. Nádherné psí spřežení se sáněmi, které jsou vyzdobené medvědí kožešinou už stojí ve stodole, jenom všechno naložit na loď a odplout.
”Že vám to stálo za to.” Povídá přitom Cwalda.
“Mě? Mě určitě, i když někdy zapomínám, že příroda není jenom krajina, která nás obklopuje. Ale číhají v ní i nástrahy a potíže.”
“Já mluvím o těch psech, podívejte na ty krásné zvířata a vy je necháte vycpat.”
Bagge krčí rameny.
“Kdyby to nebyl místní zvyk, tak to nedělám. Ale představte si o jak originální kousek půjde. Psí spřežení, na kterém mě málem zabil medvěd, vycpané eskymákem, zatímco jsem se léčil ze zimnice. To už je téma, o kterém se dá pobavit i na párty, nemyslíte?”
Cwalda ovšem mlčí, podle všeho tak se psy soucítí opravdu hodně.
“Přece jste viděl, jak to tady vypadá. Za dvacet, třicet let už nebudou žádné psí spřežení. Tady se už chodí akorát do práce a pije whiskey, myslím, že jsem přicestoval právě včas.” Pokračuje Bagge. “Tak pojďte, naložíme je na loď a než se mi spraví ty záda, ještě pár dní počkáme.”