Po dlouhé, úmorné cestě z datového úložiště Pucacuro do Tungurahua a zase zpět stojí Rico konečně na prahu nebo spíš prochází vrátnicí do Pucacuro a sám. Bude se rabovat.
První budova, která Rica zajímá je bývalá ubytovna. Jde sice o vyhořelou budovu, tak jako vždy se co se týká ochranných mosazných štítů myslelo jen na drahé vybavení jako servery. Uhořelí v ubytovně zkrátka uhořeli.
Rico však ze zkušenosti dobře ví, že některá z místností uprostřed v nižším patře nebo v podzemí určitě přežila bez úhony a doufá, že půjde o kuchyni, koupelnu a ložnici. Nic proti Hugovým zálesáckým návykům, ale zpříjemnit si takové rabování už od začátku je určitě správný první krok, uvažuje Rico.
Jeho instinkt je správný, je zde dokonce několik kuchyní i koupelen, netknutých a bez mrtvých těl. Ty Hugo patrně uklidil spolu i se všemi potravinami v lednicích. Něco zde však přece zůstalo, několik balení cukru a mouky.
“Co s tím?” Ptá se Rico.
Právě někde viděl elektrickou troubu, a tak ji rychle kontroluje, vypadá neporušená. Vybíhá tedy do haly se servery, aby odsud natáhl prodlužovací kabel, když v chodbě slyší kroky. Jakoby někdo utíkal pryč.
Rico sahá do batohu, vytahuje brokovnici s upilovanou hlavní, baterku a tiše, potmě se zhasnutou baterkou pokračuje tím směrem. Když je po padesáti krocích blíže, slyší odněkud hlasy.
“Někdo tu je!”
“Mělo to tu být prázdné!”
“Říkám ti, jestli mi kvůli těm blbým filmům někdo ustřelí palici, tak ji já ustřelím tobě.”
Rico se dál takticky přibližuje, podle hlasů jde o dva muže a jsou ozbrojení. Na takové případy sebou Rico nosí tasery. Ale jen jeden je vystřelovací. Jedna puška, jeden taser. Ještě na poslední chvíli vyměňuje v jedné z komor ostrý náboj za náboj se solí. Buď se ten druhý nakonec vzdá nebo zemře.
Rico vytahuje taser a ozbrojen obouruč vykopává s hlasitým bouchnutím dveře do místnosti se servery. Bez váhání střílí blíže postaveného muže taserem, a zatímco ten se svíjí v křeči na zemi křičí Rico:
“Zahoď to nebo ti ustřelím palici, dělej!”
Rychlý zákrok vychází, druhý muž pokládá svou pušku na zem. Rico rychle přistupuje blíže a oba odzbrojuje, poté vytahuje lepící pásku a svazuje toho co leží na zemi.
“Pojď sem, sedni si na tu židli a dej ruce za záda!”
Muž jde pomalu k židli a očividně přemýšlí jak se z téhle situace zavčas dostat. Rico tedy míří brokovnicí zhruba na jeho pravou ruku a střílí.
“Áááááááááááh, co to děláš, kurva?!”
“Řekl jsem na tu židli, dělej!”
Rico má v zásobě hromady střelného prachu, ale s takovými kulkami je to už horší. A protože jich je do náboje z brokovnice potřeba opravdu hodně, má pro tyhle případy, kdy nechce nikoho zastřelit ekonomické náboje, vyplněné solí.
Muž neustále řve bolestí, ale když jej Rico na židli svazuje, je jeho ruka očividně v pořádku. Dobrý recept, pochvaluje si sám pro sebe. Naneštěstí pro oba je Rico po cestě už unavený, a tak je svázané zamyká ve vedlejší místnosti, aby si do nově objevené ubytovny jenom natáhl elektřinu, do noci nechal kultivovat ve sklenici s cukrem a vodou droždí a když se podaří, tak někdy o půlnoci si dal k obědu i chleba.
–
Další noc už to z trouby skutečně voní civilizovaným pečivem. Tu noc bude k obědu piraňa ala chléb. Když je Rico posilněn, už chce vyrazit na obhlídku kvůli rabování, ale najednou, jakoby si vzpomněl na dva muže které tuhle v noci zpacifikoval.
Měl by jít a pustit je? Nebo je nechat zhebnout žízní? Těžká volba, uvažuje Rico. Nakonec se rozhoduje, že jestli se nedokáží vysvobodit sami, tak ať taky sami zhebnou. To už je riziko, které kdo v téhle době rabuje, podstupuje každý.
Posilněn o vydatný oběd se Rico přesouvá do serverovny, aby se podíval na věc, která ho zajímá momentálně nejvíc a tou je Skynet.
“Takže umělá inteligence, jo?” Pronáší Rico.
Přitom si zkoumavě prohlíží co všechno je k terminálu připojeno. Elektrický kabel, optický, toť vše. Když otevírá skříň, jsou uvnitř různě popsané zásuvky, naštěstí ve španělštině. Několik z nich je komunikačních, ty Rico vytahuje ven. Několik z nich vypadá jako standardní počítačové, ty Rico nechává uvnitř.
Rico si vzpomíná jak na něj Hugo naléhal, aby Skynet nezapínal. Jenže teď když je server bez komunikačních karet, co se může stát? Ptá se Rico sám sebe.
S prsty na hlavním vypínači ještě chvíli váhá, raději vytahuje ze zdi i optický komunikační kabel, vrací se zpátky a bez dechu Skynet zapíná.
Na vytaženém monitoru se zobrazuje logo Skynetu a potom… nic jen příkazový řádek. Rico si uvědomuje, že by bylo jednodušší zapnout Skynet se všemi kartami, ale nakonec se rozhoduje, že tu věc nechá tak dokud v Pucacuro nenajde nějakou dokumentaci nebo robota, kterého by zkusil napojit napřímo.
–
Po noci, plné hledání, krádežích drobných cenností, které je schopen sám přenést, se za úsvitu ostrého slunečního světla konečně s úžasem zastavuje. Pod plachtou ve skladišti se nachází dvě kovová monstra.
“Roboti! Sláva!!!” Jásá Rico.
Už žádné tahání těžkých zavazadel, teď má k dispozici dva siláky. Na druhý pohled však jeho nadšení poněkud mizí. Oba roboti vypadají opravdu zanedbaně. Jeden má rozstřílený trup, druhému chybí ruka a noha.
A tak se Rico rozhoduje, že se rychle schová před sluncem a nechá další inspekci raději na večer.