Další den ráno sedí Jeffry s Dorou na snídani. Nálada je stále podobně potemnělá. Dora si začíná uvědomovat, že na téhle lodi se jim může stát cokoliv a Jeffry zase, že i když jde o virtuální realitu, nemusí nakonec svou hmotnou odměnu kvůli přešlapům, jakože kapitán popraví svého lékaře, tak kvůli těmto přešlapům bude jejich odměna menší, nebo nemusí dostat vůbec žádnou.

A tak oba mlčky jedí, Jeffry je rád, že má za parťáka ženu, protože jinak by taková situace vypadala úplně jinak.

“Já myslím, že se mi Řehoře podaří ještě zachránit. Jen to chce znovu promluvit s kapitánem.” Povídá Jeffry.

“A co mu chceš říct?” Ptá se Dora.

“Hmm, no já nejsem na tohle zrovna vzdělaný, ale podle mě to Dududu udělá jen když je k tomu nějaký strategický důvod a ten bych mu chtěl právě rozmluvit.”

Dora jen kroutí hlavou a dává si na talíř pár plátků šunky.

“Jenom jsem ještě nevymyslel co mu mám říct.” Pokračuje Jeffry.

Oba dál mlčky jedí.

“Já už bych nejradši domů.” Pronáší Dora.

“Tak to jsme dva, ale buď se tam dostaneme a nebudeme mít za to nic nebo oba zbohatneme.”

“Však léky jsme kapitánovi už našli, ne?!”

Jeffry se tváří naprosto souhlasně.

“Jo! Ale jsme na lodi nemrtvých, to říká zadání mise. A mám takový blbý pocit, že když tu někdo umře, nebude to úplně jakoby cílem téhle mise.”

“Pocit.” Kroutí hlavou Dora.

“Však já vím, ale zamysli se nad tím logicky.”

Dora dělá, že přemýšlí, přitom se snaží najít nějakou výmluvu jak si nekomplikovat už tak náročnou situaci.

“No tak dobře, no! A co s tím máme my dva dělat?”

Jeffry si nandává na talíř taky pár plátků šunky.

“Já bych řekl, že když má k té popravě kapitán strategický důvod, pak by ji měl ze strategického důvodu odmítnout.”

Dora znovu nereaguje.

“Já jsem jenom bývalý basketbalista, ale podle mě by se něco takového vymyslet dalo.”

Když jsou Jeffry s Dorou znovu u kapitána, má očividně špatnou náladu.

“Tak co, tinktury přestávají zabírat?” Ptá se Jeffry.

“Ehh.” Reaguje Dududu. “Něco se mi děje, cítím jak mi v kostech proudí krev, srdce buší ehh a když si lehnu, buší mi krev i v hlavě.”

Jeffry se snaží nasadit výraz, jakože tomu rozumí.

“To víte, celá století to tělu chybělo, teď se tělo snaží zase dát dohromady.”

Oba na sebe hledí.

“Další důvod proč nepopravit Řehoře, svého lékaře.” Pokračuje Jeffry. “Víte, když budete dělat takové věci, tak o tom budeme vědět my, bude tom vědět i posádka, nakonec se to dozví i někdo na pobřeží a příště už vám nikdo nepomůže.”

“Já od tebe nepotřebuju žádnou pomoc, ty virtuální pse!” Reaguje kapitán.

“No ale my máme zadání mise, a to říká, že pomoc potřebujete.”

Dududu vypadá naštvaně, potom jakoby se soustředil na své brnící kosti.

“A co mám podle tebe udělat, kamaráde? Mám propustit někoho, kdo mi vydal všechny ty informace jen tak? Víš kolik to dalo práce? Pod nehty jsme mu zapichovali hobliny, všechny nehty utrahli, do břicha bodali tak ať ho nezabijeme do řiti mu cpali bodavé ježky a přirození mu mučili elektrickým proudem a jak potom zpíval!”

Jeffry se tváří, jakoby tuto reakci vůbec nezachytil.

“Tak když jste se dozvěděli vše jak tvrdíte, proč chcete useknout hlavu někomu, kdo je na tom úplně stejně jako vy? Třeba vám může pomoct i v budoucnu.”

Kapitán přemýšlí, Dora se tváří kysele, Jeffry dělá, jakoby se nic nedělo.

“Ale pro jistotu ho ještě natáhneme na skřipec a polijeme vařícím olejem.” Pokračuje kapitán.

Jeffry krčí rameny.

“Když přežije, tak proč ne. Říkám to ve vašem zájmu.”

Kapitán na něj znovu hledí, potom posílá Jeffryho i s Dorou pryč.

O pár dní později, když už je Evropské pobřeží skoro na dohled, se Jeffry a Dora s Řehořem potkávají na večeři. Kolem obvázané a distinguované posádky vypadá jinak už na první pohled. Jeho mrtvolný výraz, vyškubané nehty, oholená hlava s jizvami, na které jsou patrné spáleniny od elektrošoků mluví za vše.

“Teda pracovat jako obchodní zástupce se nevyplácí úplně vždycky.” Pronáší Jeffry.

Oba s Dorou se snaží nepousmát.

“Říkali mi, že jsem ještě naživu jenom díky vám.” Reaguje Řehoř.

“Kdybychom měli tušení co s tebou udělají, tak bychom tě sem netahali.” Povídá Dora.

Řehoř jí nabízí akorát mrtvolný pohled a jde si s talířem sednout ke stolu. Potom si Jeffry a Dora sedají k němu, ale Řehoř si odsedá.

”Aspoň, že je naživu.” Povídá Jeffry.

“Proboha, co to s ním dělali?” Ptá se Dora.

Nejsou tak daleko od Řehoře, aby je neslyšel, a tak se k nim otáčí.

”Až se dostaneme na zem, tak první věc co udělám je, že vás všechny udám na policii!”

Jeffry s Dorou nereagují, a tak se Řehoř otáčí zpět.

“Jo, může mluvit, dostali jsme ho z toho.” Pronáší Jeffry a pokračuje: “Já myslím, že přes všechny okolnosti půjde o 100% úspěšnou misi.”

“Okolnosti.” Odfrkuje Dora.

Morálka je věc, která v téhle době nehraje vůbec žádnou roli. V systému, který funguje stoprocentně není taková idea vůbec potřeba, protože všichni jsou za své zločiny nakonec potrestáni.

Ovšem až na tento případ kapitána lodi, který krouží křížem krážem celým světem už 500 let a jeho léčitele Řehoře. Na to už je jakýkoliv systém krátký.

Když se kouzelný dědeček s velkým krabem na hlavě dívá v Jeffryho kuchyni na záznam z jejich výpravy, nedostane ze sebe více než “Íííík”, a to jeho spokojenost rozhodně nevyjadřuje.

A tak začíná přemýšlet nad odměnou, kterou má oběma dát a hlavně nad novou misí. V jejich případě, v případě obyčejných smrtelníků to podle všeho nedopadne úplně dobře snad nikdy, uvažuje kouzelný dědeček s velkým krabem na hlavě.