Píše se rok 2006, Jose a Jasmine jsou sourozenci, kteří provozují rekreační areál Jabloňové sady, konstrukční park na výrobu Terminátorů, který zatím nic nevyrábí, ale už jsou problémy s hackerskými útoky a celou řadou dalších těžko uvěřitelných problémů.
Za vším totiž stojí Skynet, na tu dobu velmi unikátní umělá inteligence, která si kromě řízení a managementu Jabloňových sadů může jinak dělat co chce. Jose s Jasmine dali umělé inteligenci úplnou svobodu v rozhodování a ta se tak neustále učí a dynamicky rozvíjí.
Krásně řečeno, perspektivní vyhlídky. Výsledek je nicméně zatím takový, že do Jabloňových sadů neustále přijíždějí různé tajné služby, policejní prezidenti a co je momentálně úplně nejúžasnější, je to, že se Josemu nastěhovali do notebooku rumunští mravenci a má ovázanou pravou ruku.
Na jaře toho roku tak Jose v kanceláři likviduje mravence, zatímco přichází Jasmine.
„Tak co ruka, už lepší?“
„Už dobrý, ta nová kostra robota je vážně něco. Právě přemýšlím, že bychom použili lehčí slitinu. Bude to sice dražší, ale potom se nestane tohle.“ Mává Jose obvázanou rukou.
„Já taky přemýšlela.“ Reaguje Jasmine. „Proč je vlastně nevyrábíme jen z umělé hmoty? Podívej, co takový Terminátor udělá a to jsme ho ještě ani nezapli.“
Oba se smějí.
„Jenže co budeme dělat s těmi frézami, máme jednu výrobní halu plnou fréz.“
„Ale přece to, že máme frézy neznamená, že je musíme použít.“
„Já vím, ale přijde mi to jako plýtvání.“
Oba zklamaně oddechují.
„Ale je fakt, že aspoň nenastanou další problémy.“ Pokračuje Jose. „Znáš to, jen se Skynet objevil a všichni, ty vole, oni mají umělou inteligenci, pošleme tam komando.“
Oba se smějí.
„A co chceš, Jose? Tak trochu si zahráváme, nemyslíš?“
„Hmm, dobrá zpráva pro lidstvo ale je, že máme Skynet zrovna my, nejbystřejší z nejbystřejších a je to v pohodě.“
„Souhlasím.“
T1 je první prototyp robota, který Jose s Crosbym narychlo vyrobili s pomocí anatomického modelu lidské kostry a lepící pásky. Konstrukce je technicky mnohem složitější, ale v zásadě lepící páska stačila. T1 už nicméně nevypadá jako strašák k plašení ptáků na poli, ale dostal za oněch pár let několik faceliftů, takže už i na pohled připomíná člověka.
T1 navíc zastává celou řadu domácích prací a činností, takže se o domácnost nestará služebnictvo, ale taky v podstatě Skynet. Závislost na Skynetu tedy přerostla určitou hranici, ze které už není návratu.
Ten večer sedí Jose s přítelkyní Emanuelou, Jasmine s manželem Crosbym a jejich dcera Maria José v jídelně u společné večeře. Všichni se uvolněně baví, Maria José už umí vydržet u stolu, takže klidně jí a nepobíhá okolo jako splašené tornádo, T1 sbírá polévkové talíře, když najednou se zastavuje a stojí, jako když zmáčkete pauzu během filmu.
„Co se to děje? T1 došly baterky?“ Ptá se Jasmine.
„To by nestál, ale spadnul na zem. Asi nějaká porucha, T1? Slyšíš, T1?“
„T1!“ Volá Maria José.
Crosby se zvedá od stolu a soustředěným pohledem zkušeného opraváře hledí T1 do očí.
„Oči svítí.“
„To je super, jsem zvědav jak to spravíme. Skynet má už snad miliardu programovacích řádků.“ Reaguje Jose.
Emanuela vytahuje z kapsy chytrý telefon.
„Ale na wifinu připojená jsem.“
„Že by měl poruchu robot?“ Ptá se Jose. „To nevydržel moc dlouho, nejsou to ani dva roky, to nevydrží ani záruční dobu.“
Všichni se smějí.
„Já se na to po večeři podívám.“ Povídá Crosby.
Jasmine je v tu chvíli jasné, že si chce Crosby po večeři otevřít v dílně pivo.
„Podíváte se na to až ráno.“
„No, ale co když je to vážnější? Co když si teď Skynet zapisuje do kódu nějaké nesmysly?“ Ptá se Jose.
„To chceš jít po večeři ještě pracovat?“ Ptá se Emanuela.
Jose kroutí hlavou.
„Jenom vezmeme malou, ať se trochu proběhne, ona nám s T1 pomůže, viď?“
Maria José zuřivě souhlasí.
„Takže to je dva a půl hlasu proti dvěma, přehlasovali jsme vás.“
O dvě hodiny později sedí Jose v dílně s připojeným T1 na notebook, Crosby s otevřeným třetím pivem, Maria José spí na gauči a dohlíží tak na celou operaci.
„Podívej se na to, kdykoliv se připojím přímo na Skynet, tak to vypadá, že všechno běží, ale jenom chci stáhnout data z loggeru a celé to zamrzne.“
„A zkoušel si ho odpojit?“ Ptá se Crosby.
Jose se otáčí a hledí na jeho pivo.
„Jako robota?“
„Jo, T1, zkoušel si ho od Skynetu odpojit?“
„To jsem nezkoušel, dobrý nápad.“
Jose tedy T1 odpojuje a zkouší stejnou věc, datalogger však stále neodpovídá.
„Mno, tak aspoň víme, že to není robotem, ale něco mnohem vážnějšího.“ Povídá Jose.
„Co? Pořád to nejde?“
Jose se otáčí a pozoruje, jak si Crosby otevírá čtvrté pivo.
„Musíš u toho vymýšlení vychlastat čtyři piva? Myslíš, že to pomůže?“
Crosby ho malátným gestem uklidňuje.
„Jestli si dobře pamatuju, tak jsme T1 instalovali novou základovou desku, tak aby se mohl pohybovat i mimo síť.“
„To uměl už předtím a co z toho vyplývá?“
Crosby se odmlčuje a dává si předtím pár významných doušků.
„A potom jsi říkal, že budou mít servery největší práci právě s robotem. Protože nově nahrávají sekvence, které předpokládají. Ale protože si je Skynet programuje sám budou nejvíc náchylné k hackerskému útoku.“
„Kvůli tomu objemu jsem musel vypnout šifrování dat. Do prdele, takže Skynet napadl hacker.“
Oba hledí na T1.
„Ještěže ho jenom vypnul, mohlo být docela nebezpečné, když je T1 poblíž malé.“ Pokračuje Jose.
Crosby vypíjí na ex celé pivo a jde si odskočit ven. Jose mezitím resetuje Skynet do předchozí zálohy a zapíná šifrování dat. Zátěž procesoru na serverech na družici Kraken 3 je na 100%. T1 se poté znovu aktivuje.
„Už funguješ, kamaráde?“ Ptá se Crosby, když je zpátky.
T1 se zmateně rozhlíží, jeho inteligence je kvůli zátěži na procesory zhruba poloviční.
„Kde to jsme?“ Ptá se T1.
„Kdo jsi?“ Ptá se Jose.
„Jmenuju se Skynet.“ Odpovídá T1.
„Dva roky práce s učením a už se zase jmenuješ Skynet, jo?“
„Skynet.“ Odpovídá T1.