O týden později je už vše při starém. T1 vaří, uklízí, pere a utírá prach jako vyměněný. Ostatní tak mají volno a svůj čas na jiné, zajímavější činnosti. Takže zatímco dva dobrmani přihlížejí, jak si Maria José hraje, jsou Jose s Crosbym v dílně, aby vyrobili pro T1 nový toolkit.

Jose vytahuje z balíku, který ráno dorazil, hranatý hliníkový kufřík, server do racku, potom další plastové komponenty. Crosby přitom vytahuje z druhé krabice náhradní díly pro robota.

„Ukaž, podívám se, jestli se vejde motorek do rohu víka.“ Povídá Crosby.

„Ale byl super nápad udělat T1 přenosný server a toolkit v jednom. Ještě v takovém praktickém kufříku.“ Komentuje Jose spokojeně. „Když půjdeme třeba na čundr, tak si zabalíme, klobásy, kečup, rohlíky a T1 si ponese toolkit se serverem a náhradními kevlarovými řemínky.“

Oba se smějí.

„Koukni, přesně se vejde.“

Jose sleduje, jak Crosby přikládá motorek k víku od kufříku.

„A co si musel spravovat nejčastěji, už odešel i nějaký motor?“

Crosby kroutí hlavou.

„Ale nikdy nevíš.“

„Já jen, aby se tam potom vešlo i to ostatní. Server jde na dno kufříku, a pak máš akorát pět centimetrů, jestli se dívám správně, plus prostor ve víku.“

„Bez starostí.“

Během dvou let práce na T1 si Jose s Crosbym, aniž by o tom spolu někdy mluvili, automaticky rozdělili svoje povinnosti na údržbáře a inovátora. Takže zatímco Jose objednal kufřík jenom jako přenosný server, začal do něj Crosby cpát i nářadí s náhradními díly, a tak vznikl „toolkit.“

„Stejně jsem rád, že to vyřešíme tak elegantně.“ Pokračuje Jose. „Skynet bude mít výpočetní výkon na družici jen ke komunikaci a ke své záloze, T1 bude přijímat data jen přes wi-finu z kufříku a ten bude zatím provádět všechny ty náročné výpočty. A z prototypu je rázem finální verze. Všechny roboty řady T1 už budeme vyrábět takto.“

„Jenže to abychom mu přestali říkat T1.“ Reaguje Crosby.

„Hmm, může být matoucí říkat všem robotům T1.“

„Hlavně ať už jména nevymýšlí Maria Jose.“

„Ještě to tak, dvůr nám hlídají dva nebezpeční, krvelační dobrmani a ona jim začne říkat Pinďa a Šmudla.“

Oba se smějí.

„Zase na druhou stranu se to vžilo, to máš těžké. Sám bych mu už asi neřekl jinak než právě T1.“ Pokračuje Crosby.

Jose krčí rameny.

„Tak půjde o jejich jména, další bude T2, ten další T3, a po deseti letech se vyrobí T758762.“

„Tolik, aha? Si docela fandíš.“

„No přinejhorším se za deset let vyrobí T7.“

Oba se smějí.

Veselou náladu v dílně přerušuje Jasmine, která právě přišla.

„Co kluci, už je ten kufřík hotový?“

„Bude to toolkit a ne kufřík, a ještě jsme ani nezačali.“ Reaguje Jose.

„Aha.“

Jasmine čeká, jestli se s ní nezačnou Jose s Crosbym bavit, ale ti ji ignorují, a tak po chvíli odchází.

„Koukni, server si krásně sedne, na okrajích nezůstane volné ani místečko.“ Povídá Jose. „Ventilátory jsou tu, tak bych vyvrtal do kufříku semhle otvory, to by mělo stačit, ne?“

„Jestli myslíš dva velké otvory, pro každý ventilátor jeden, tak ano.“

„Ale jak to potom bude vypadat? Takový krásný hliníkový case a budou v něm díry jak do prdele.“

Crosby krčí rameny.

„Nebude vypadat jako od Applu, ale aspoň bude fungovat.“

„Do prdele.“ Reaguje Jose nespokojeně.

Ve dveřích dílny stojí tentokrát Emanuela.

„Jose, chtěla jsem zajet nakoupit, pojedeš se mnou?“

„Ty vole, ty ženské na sebe budou pořád upozorňovat.“ Povídá Jose Crosbymu a otáčí se ke dveřím: „Zrovna nám přišel ten nový toolkit, takže dneska nemůžu, dobře?“

„Tak si hrajte, kluci.“ Reaguje Emanuela a odchází.

„Konektory jsou utopené tímpádem taky uvnitř, že?“ Pokračuje Jose.

„Potom vyřízneme otvory i tady a tady.“ Povídá Crosby.

„Hmm, já myslím, že to zase úplně blbě vypadat nebude. Z kufříku bude ementál, ale funkční ementál.“

Do dílny přichází Maria José, a sedá si na gauč. Přitom nic neříká, aby nerušila. Po půlhodině práce se jí Crosby ptá:

„Můžeš všechny díly na stole nasázet do sáčků? Kablíky ke kablíkům, řemínky k řemínkům a udělat z nich co nejmenší sáček, takhle, vidíš?“

„Mhmm!“ Souhasí Maria José.

„A anténu od wi-fi připojím přímo na hliníkovou kostru kufříku, takže bude celý povrch jako anténa.“ Povídá Jose.

„A satelitní přijímač?“ Ptá se Crosby.

„Dobře, tak wi-fina bude připojena k víku, satelit dno. A uvidí se jak to bude s příjmem.“

O hodinu později už stojí T1 v dílně, připojený datovým kabelem k toolkitu. Jose sedí u monitoru a stahuje data, Crosby sedí opodál u otevřeného piva a Maria José spí na gauči.

Práce na projektu je časově náročná, o to je Jose raději, že má víceméně všechno ostatní na starosti Skynet samotný. Ten už si počíná jako zkušený parazit. Nejdřív do nového prostředí nateče kabeláží, poté si osahává všechny dostupné komunikační periferie, připojená zařízení, testuje výkon a svoje možnosti, ale hlavně začíná chápat priority mezi třemi místy, na kterých už funguje. Jednom v těle robota, druhém na přenosném výkonném serveru a třetím na oběžné dráze Země.

Naprosto flexibilní podmínky které má Skynet k dispozici, mění jak kvalitu interakcí T1, tak ovšem i celkovou orientaci Skynetu v prostoru digitálního světa na internetu, fyzicky na zemi i mimo ni. A tak, aniž by to Jose s Crosbym tušili, připravují pro další hackerské napadení zvenčí Skynetu možnost chápat další podobnou událost jako zkušenost a jednu z využitelných možností i pro své vlastní potřeby.