Předem nové kapitoly bych chtěla říct, že Teodor, který pro mě přepisuje mou autobiografickou knihu, odešel z továrny kde uklízím a šel za lepším. Nevím co dělá, ale určitě si vzal dovolenou, protože kapitola minulý týden chyběla. Bez něj je v jídelně nuda, takhle jsem si měla aspoň s kým pokecat.
Když přijde léto, máme po volném čase. Trvalí zaměstnanci dovolenkují a my za ně makáme. Ono totiž pracovní doba pro českou uklízečku je 8 hodin, 5 dní v týdnu, pro důchodkyni 10 hodin, 6 dní v týdnu, no a pro ukrajinky a polky 16 hodin, 6 dnů v týdnů.
Co se dá dělat. Ráno vstát, najíst se, vzít bohatou svačinu. Začít v 6 ráno a končí se až v 8 večer s půl hodinovou přestávkou. Kdybych si občas nedala kávu, svačinu a cigáro, padnu únavou. Tyhle krátké chvilky klidu, kdy popíjím kafe, jsou moje jediná dovolená.
Nebylo by to tak strašné, kdyby tímhle tempem pracovali i ostatní. Ale když jdu s vozíkem okolo lidí a ti se mezi sebou baví kde byli nebo kam pojedou, připadám si jako ten hadr, který nasazuju na mop. Opotřebovaná, ale pořád musí dřít.
My pracujeme tři měsíce v kuse, od pondělí do soboty 16 hodin a tři měsíce odpočíváme u rodiny, což nám nikdo nezaplatí. Oni pracují celý rok, od pondělí do pátku, 8 hodin s nárokem na 6 týdnů placené dovolené. Takže já pracuju těch 16 hodin vlastně za polovic, protože moje 3 měsíce na Ukrajině mi nikdo nezaplatí. Ale vždycky se těším domů, je to jak to je.
Alespoň jsme začali dostávat posilující multivitaminové drinky, ty pomáhají. Moje kolegyně mi doporučila magnézium a čaj na spaní. Pomohl, spala jsem výborně a mám víc energie na práci. Ostatní zaměstnanci si chodí pro croissanty do kantýny a pijí energy drinky, tak jsem zvědavá kdo půjde do hrobu jako první. Asi já, protože já tu placenou dovolenou prostě nemám.
Alespoň, že jsou v práci i příjemné Češky jako Martina, věčně vtipná a veselá osůbka. Má talent v nás probudit lepší polovinu. Vždy pomůže, když potřebuji pomoct nebo jen povzbudit, když mám špatný den. Když vedoucí dělají kontroly a přidají práci, že jí máme málo, pak přijde, dá mi sušenku a dodá:
„Vyser se na to je to piča.“
Zasměju se a vím, že má pravdu. Tentokrát mě ale vedoucí Kseniya překvapila. Jde za mnou na halu, chvíli mě z dálky pozoruje, já vytírám, vytírám, dělám, že jsem si ji nevšimla. Až ji to po deseti minutách přestává bavit a jde ke mě:
„Aničko, nechtěla bys v sobotu volno?“
„Klidně, ráda a jak to?“ Ptám se.
„Většinu lidí posílají kvůli domů, to kvůli odstávce výroby, tak se nás ptají která uklízečka by chtěla zůstat na sobotu doma. Samozřejmě dobrovolně, jestli nechceš, tak nemusíš.“
Kseniya přitom nasazuje milý úsměv. To je bezva, říkám si. Od pondělí do pátku by mi práce stačila. A přes víkend si v klidu vydechnu, to nezní špatně.
„Tak fajn, budu ráda.“
„Domluveno, Aničko.“
–
Od vedení nikdy nevíte co máte čekat. Uklízečkám dají kdykoli a bez problémů hodinovou výpověď. Poté, co jsem se v pondělí ráno vrátila do práce, přišla Kseniya a řekla ať si vyklidím skříňku. Po dvou měsících se tak vracím domů na Ukrajinu.
Manžel s tím, že přijedu o měsíc dřív samozřejmě taky nepočítal, takže zůstáváme celý měsíc v Pisotském oba a šetříme každou hřivnu, aby na to rodinný rozpočet moc nedoplatil. Vracíme se tak od pečeného masa k obědu a večeři zpátky k omaštěnému zelí s bramborem.
„A co si dělala? Určitě jste s babama postávaly a kecaly, místo aby si normálně šla a vytírala.“ Vyčítá mi manžel.
„Já? To mě nachytala vedoucí, prý jestli nechci na sobotu volno, dobrovolně.“
„A na co si potřebovala volno?“
„Já nevím.“ Přiznávám se.
Kdybych nebyla blbá kráva, tak se nachytat nenechám. Teď už je mi to jasné. Však co, pro příště budu chytřejší a bránit každou odpracovanou hodinu. Naštěstí mi po třech a půl měsících volají z agentury a já se vracím do Česka.
–
Zpátky v Česku se nejdříve vracím na polikliniku, kde je stejná vedoucí i uklízečky. Normálně bývá po takové době všechno jinak, ale tady se nezměnilo vůbec nic.
Celý měsíc jen buzerace a kontroly, vedoucí na poliklinice je proti mně očividně zaujatá. Pořád se jí něco nelíbí a asi mně pomlouvá i u vedení v nemocnici. Náhodou ji slyším při telefonování, stěžuje si na mou práci, že jsem drzá a nechce se mnou pracovat. Asi mně čeká změna.
Na konci směny je to tady.
„Potřebují uklízečku jinde máte 5 minut na zabalení. Vykliďte si skříňku.“
Dobrá tedy, vyklízím svou skříňku a vracím klíče. Nakládají mě do auta a bez dalšího vysvětlovaní odvážejí kdoví kam. Naštěstí přijíždíme do továrny, kde už jsem pracovala. To je radost, při tak lhostejném a surovém jednání jsem si už myslela, že půjdu do něčeho hrozného.
V továrně se s holkama vřele vítáme, dlouho jsme se neviděly. Některé jsou tu nové, ale Martina z Česka zůstala, takže bude legrace.
Můj den ale začíná tím, že vedoucí běhají po montážích a hledají možné chyby které by poskvrnily pojem uklizeno. POZOR, MÁME KONTROLU!!! Hlavně šatny, ty musí být dokonale uklizené, umyté záchody a umyvadla. Nedej, aby se našla neumytá sprcha. Kohoutky musí být bez skvrnek a vodního kamene. Podlaha vydrhnuta kartáčem a odmašťovačem.
To udělat za půl hodiny je nemožné. Protože jen vejdu na WC, je podlaha mastná a pošlapaná, záchody posrané, tentokrát ne dělníky, ale vrchními manažerkami z kanceláře. Mimochodem nejhorší jsou právě dámské prostory, záchody smrdí a jakoby je po sobě ty slečny ani nemohly umýt záchodovou štětkou.
Vložky hází rovnou do hajzlu, takže dvakrát do roka se musí vytahovat z ucpaných záchodů všechen ten hnůj. Na pánských záchodech je to o něco lepší. Občas tu zmizí toaletní papír nebo záchodová štětka. Ale je to prostě jiné než jít kolem těch nafintěných dam a vědět přitom dobře, jakou spoušť za sebou zanechávají.
Jakmile je po exkurzi pánů v obleku a dam v kostýmkách, je hotovo. Kseniya, i my uklízečky si můžeme zase trochu, podotýkám jen trochu, oddechnout.
Tito lidé právě ohodnotili práci vedoucích body, což má vliv na jejich prémie. Kdyby našli nějaký nepořádek, špatně udělanou práci, zanedbání ze strany uklízeček, přijdou s hrozbami. Nejdřív za technickou správou hal a kanceláří, ti by přišli za Ksenií a Ksenye zase za námi. A to všechno jen proto, že se někde na kohoutku u umyvadla objevila šmouha.