Jose stojí na palubě poblíž jeřábu a hledí na hladinu, pod kterou se před chvílí ponořil batyskaf se Sidem a Oliverem. Práce jde od ruky, a tak se na sebe všichni už nedívají nevrle, spíš se před každým ponorem povzbuzují a poplácávají po zádech.
A tak zatímco Jose ještě postává, přichází jeden z Rumunských námořníků a s úsměvem vytahuje z kapsy balíček cigaret, jednu povytahuje a nabízí Josemu.
„O zi frumoasă, nu? Haide, prietene.“
„Co, mi dáváš, cigaretu?“
„Dă-mi o țigară.“ Pobízí znovu námořník.
Jose nasazuje úsměv a vytahuje jednu z balíčku.
„To by mě zajímalo kolik tě stojí, když si tady pokuřuješ jak maharadža.“
Námořník Josemu připaluje, už už to vypadá, že asi zakašle, ale nakonec svůj dávící reflex úspěšně ovládá.
„No a kolik tě to stojí, kolik lei?“ Naznačuje Jose prsty peníze.
„Nu, nu, gratuit pentru tine, prietene.“
„Já vím, že si mi ji dal, díky. A kolik tě to stojí mi asi neřekneš.“
„Așa este, gândește-te doar, depinde de mine.“ Souhlasí námořník.
„Prdele, tady se nedá s nikým mluvit. Ještěže tu máme Jasmine. Jasmine, pěkná, že?“ Pokračuje Jose.
Námořník špulí pusu a prsty naznačuje, že je perfektní.
„Já ti rozumím, ale kdyby si věděl co říká, tak by sis to rozmyslel.“
Jose se směje, námořník se tváří šibalsky.
„Vy Rumuni jste aspoň veselí, jsem jednou letěl takhle do Alžíru a chlapík přede mnou do mě omylem kopnul. Tak mu říkám: Nic se nestalo, pokračuj. A on na mě hleděl jakobych ho sekýroval nebo co a potom trvalo minutu než si odložil zavazadlo a já mohl projít uličkou dál. A ty přijdeš a dáš mi cigáro.“
„Bine, acestea sunt cămile.“
„A pak jsem to pochopil, to jsem byl v Německu v takovém luxusnějším hotelu, víš jak to je a do výtahu nastoupí starší pár, asi byli na dovolené a ptají se mě: Sauna je ve třetím patře, že? A já říkám: No asi jo, nebo je to tady minimálně napsané. A oni se se mnou ve třetím patře loučili, jakoby byli ozářeni všemi svatými a já jsem jenom nějaký šmudla, který jede výtahem snad poprvé v životě.“
Námořník nereaguje, jenom se tváří jakoby mu bylo líto, že Josemu nerozumí. Jose ho tedy poplácává po zádech a oba se smějí.
V ten moment se rameno jeřábu skřípavě prohýbá, zezadu se ozývá:
„Lăsați-l să plece! Lăsați-l să plece!“
Člověk v jeřábu zuřivě gestikuluje, jakože nemůže nic dělat. Námořník háže svoji camelku do vody a běží k jeřábu:
„Lăsați-l să plece! Lăsați-l să plece!“
V ten moment se ozývá další strašlivý skřípot napínaného ramene jeřábu, to se zakrucuje, lano, které drží batyskaf stále drží, ale rameno pozvolna povoluje a s celou cívkou se odtrhává a padá do moře. Loď se pomalu obrací na bok a když už to vypadá, že se obrátí celá, je najednou ticho.
Jeden z námořníků se přitom řítí se sekyrou v ruce přeseknout kabel, ale v poslední chvíli se zastavuje. Jose scénu pozoruje s hrůzou v očích, je to vážně tak, chystali se přeseknout lano se všemi životně důležitými hadicemi a kabely a nechat Sida s Oliverem tam dole.
Jasmine běží k Josemu.
„Co se stalo?“
„To se ani neptej, on se chystal normálně přeseknout ten kabel.“
„Coo? A co se stalo?“
„Prasknul jeřáb, asi chytili nějaký spodní proud. Musíme k vysílačkám zeptat se, jestli komunikují.“
Oba tedy běží do kabiny poblíž jeřábu. Komunikační důstojník volá zuřivě do mikrofonu ve francouzštině:
„S’inscrire! Ça va? S’inscrire!“
Po chvíli se ozývá z reproduktoru zlomeným hlasem odpověď. Všichni jásají a vyměňují si informace co se právě stalo.
„Tak to je katastrofa, co myslíš, že budou dělat?“ Ptá se Jose.
„Slyšíš, že jsou naživu a co ty hadice, nejsou přetržené?“
„Půjdeme se podívat.“
Když jsou oba u jeřábu, sledují společně s ostatními hrozivě vypadající, přepnutý motous s kabely a hadicemi, lano naštěstí stále drží. Bok lodi však vypadá, jakoby se měl každou chvíli rozpůlit.
„Já jim nerozumím, ale doufám, že neplánují udělat co si myslím, že chtějí udělat. Podívej na toho s tou sekyrkou.“ Povídá Jose.
„Však jsme se nepotopili a celá loď je kovová.“
„Radši tam ale nechoď, koukni na něho, jenom kýchneš a jde sekat.“
„To je hrůza, Jose. Tak nám to šlo dobře!“
Jose a Jasmine se drží za ruce, chvíli není vůbec co říct.
„Však pošleme další loď s dalším jeřábem, já myslím, že protentokrát už se ale raději potápět nebudeme, co říkáš?“
„Já už tam dolů nejdu. I když, chtěla jsem říct, že jsem pomohla vylovit vrak ze dna moře, ale jak koukám, tak jsem moc nepomohla.“
„Pomohla si, ale hlavně si zůstala naživu, Jasmine. To je hlavní.“
„Já vím, ale proč se to muselo stát, když nám to šlo tak dobře?“
„Já kdybych to tušil, tak bych tě do toho batyskafu nepustil, ale nevěděl jsem to, promiň.“
„To není tvoje vina, Jose.“
„Já vím, ale důležité je, ať jsi v pořádku, sestřičko. Potom se dostaneme ze všeho, dobře?“
„Dobře, Jose.“
„Protože já nevím co bych bez tebe dělal.“
„Já zase nevím co bych dělala bez tebe.“
Jose krčí rameny.
„No technicky vzato bychom se potopili oba, takže bychom byli v prdeli taky oba.“
Jasmine se zhluboka nadechuje.
„Myslíš, že budou v pořádku?“
„Určitě, ale ten s tou sekyrkou mi docela leze na nervy.“
Jasmine jde k námořníkovi, který se na povel chystá přeseknout životně důležité lano.
„Co tu děláš? Dej mi tu sekyrku a vypadni!“
„Continuă, doamnă. Când îmi spun, trebuie să tai frânghia!“
„Ti říkám dej to sem!“ Křičí Jasmine.
V tu chvíli přibíhají další členové posádky a pořvávají na Jasmine, ta křičí zpátky. Naštěstí se objevuje prošedivělý pán, kterému dochází o co jde a všechny od lana odhání.