Na montážích je blázinec. Některé holky jsou v doma v karanténě, protože jsou členové rodiny nakažení virovou pandemií. Tak máme před vánocemi víc práce každý den.

Ráno to začíná. Nejdřív umýt v jiné hale wc pány a dámy, doplnit mýdlo, vynést smetí. V jídelně jsou záchody tři a další v druhé hale, plus wc dámy. Mám na to 3 hodiny, takže rychlovka, žádné sraní s tím. Potom jdu na tři hodiny na svoje stanoviště utírat stoly v jídelně. Potom montáže.

A po montážích zase wc na halách 4. Jsem unavená, a abych se trochu posilnila, dávám si čokoládu. Není nic lepšího, než si při takové fušce osladit život.

Pomáhají nám přitom i Češky. Ty to vydrží tři týdny, ale potom jsou už unavené stejně jako my. Je to od nich hezké. I když si říkám, že by měli nabrat víc Ukrajinek, když je teď víc práce.

Máme nemocnou i naši vedoucí, tak je tu místo ní její šéfka. Ta nám ale přidává ještě víc práce a je nelítostná.

Dnes jsem začala v 6 ráno a končím až v 8 večer. Tak to jde celý měsíc, i když už už slibují, že má přijít nová holka a má se to zvolnit. Zatím nedorazila.

Nechápu, co je to za práci, při které se vůbec nic nestíhá. Já nemám ve zvyku všechno jen tak odfláknout. A teď musím navíc ještě neustále přemýšlet co bude asi tak vypadat jako odfláknuté a co už ne.

Já myslím, že jsem nastoupila jako uklízečka a ne jako členka hodnotící komise. Ještěže se blíží vánoce. S holkami se ve volném čase snažíme průběžně péct pirožky a trochu cukroví.

Stíháme pirožky, cukroví seženeme od kolegyně, která toho napekla víc. Vezmeme 3 kila a máme o starost méně. A už se nám ten neustálý spěch přenáší i do volného času.

Teodor mi poslal fotku uklízeček v hotelu, jak jen postávají a hrají si s mobilem. Musím někde zjistit, jestli naše agentura neuklízí i hotely, to by byla pohodová práce. I když zrovna tady v Česku moc velkých hotelů asi nebude.

První týden v sobotu máme dlouho plánovaný vánoční večírek. Moc se těším, že si konečně oddychnu a užiju si vánoční pohody. Navíc jsem slíbila Marcelovi, že budu hrát v jeho hře Mrazík Nastěnku. Naše zkoušky jsou bezva
a vždy si užijeme legraci.

I další zkoušky jsou výborné a je sranda. Holky vytvořily kostým a kulisy z kartonu a látek. Kostýmy vypadají skvěle, srandovně a texty už umíme skoro nazpaměť.

Den před prvním večírkem už chlapi vaří od rána první várku borště, připravují zeleninové saláty a pečou plný pekáč šašlíku.

Vypadá to, že s tímhle vánočním večírkem zaplácnu snad celou druhou autobiografickou knihu. To je schválně, protože podobných radovánek si během práce jako uklízečka moc neužiju, a tak na to moc ráda vzpomínám.

Když jsme vyrůstali, byly podobné události v době svátků úplně normální. Ale doba se změnila, každý má dnes mobil, auto a v obýváku velkou televizi, takže už to asi nedává smysl.

Já určitě nejsem z těch, kdo je proti pokroku. I moje děti už mají mobily, to je přece samozřejmé. Jen bych byla ráda, kdyby neměl tenhle pokrok na lidi vliv až takový.

Ráno ještě musíme do práce. Tedy ti, kteří mají směnu, já přes víkend naštěstí nepracuju. Ostatní připravit stoly, jídlo a hlavně divadelní scénu a kostýmy.

Ráno jde Marcel zkontrolovat místnost s kulisami a vidí totální bordel. Pár kulis zlomených, poblitých, na zemi dámské prádlo a použité kondomy.

Vychází tedy ven a řve:

„Které hovada to provedly až vás dva najdu tak vás roztrhnu !!!“

Z pokojů vykukují lidi a hledí co se to děje. Když však vidí tu spoušť, nadávají taky. Někteří se pouštějí sami do úklidu a oprav na kulisách, kostýmy jsou poblité.

Házím je do koše na prádlo a jdu je vyprat a vysušit fénem, aby bylo v čem hrát. Petrov přináší nové kartony a jde dělat nové kulisy, některé jsou doslova nepoužitelné a dost zavání.

Nadávky jde slyšet odevšad. Podle lahví tu byl někdo hodně ožralý a ani si to nemůže pamatovat. Jenže já si všímám, dva z našich pomocníků jsou až moc ochotní a mají pořádnou opici.

Marcel si bere chlapce bokem.

„Ty Polkove, nevíš o tom kdo by to mohl být?“

„Nevím, fakt netuším..“

A podává mu prádýlko, Polkov přitom rudne.

„No víš jak to je vodka a ona tak krásně voněla a ty šaty, ani ty bys to nevydržel.“

„Polkove neser mně !! Dáš to všechno do pořádku a nechám si to pro sebe. Jasný!“

„Jasný !!“

Hovado, takhle nám málem zkazit celou akci. Ale tak už to chodí, na něco se těšíte a těšíte a potom přijde pohroma. Když jsem to zjistila já, měla jsem chuť dát mu jednu do zubů, pořádnou ránu pěstí, aby se vzpamatoval.

Odpoledne se vracím na ubytovnu a divím se. Kulisy jsou jako nové a připravené ke hře. Kostýmy jsem vyprala, jsou hezky voňavé. V 17:00 hodin je začátek divadla.

Sraz herců je o hodinu dřív. Herci jsou tu všichni, sláva. Převlékáme se do kostýmů a všichni vypadají úžasně.

Lidi se zatím trousí po chodbě, vychutnávají borště, popíjejí alkohol a všude je smích a radost. Marcel nám přináší pár panáku na povzbuzení. Dáme si, jedna neuškodí. Představení začíná.