Baldo Bagge sedí sám v kanceláři. Moorová i Cwalda jsou nemocní, a tak má zapnutou televizi a sleduje nekonečný seriál o virové pandemii a názorech odborníků. Podobně to probíhá několik dní, a tak televizi vypíná s tím, že už to bude asi pořád dokolečka jen o virové pandemii.
O několik týdnů později hlásí Moorová, že restrikce už neplatí a muzeum Gragate se může úplně otevřít.
„Jak to?“ Diví se Bagge.
„Neprodloužili nouzový stav, takže ode dneška jedeme normálně.“
„To je zvláštní, takový virus přece jen tak nezmizí, ten vydrží tisíce, ne-li miliony let, cestuje vesmírem na kometě a najednou je pryč?“
Bagge tedy zapíná televizi, ve zprávách se probírá válka s Ruskem. A tak oba sledují co se děje, hodinu, dvě hodiny a o virové pandemii ani slovo.
„Tak jo, asi mají zajímavější téma.“ Pronáší Bagge. „Ale je to docela smutné, už už se tady zaváděl totalitní antivirový režim a jediná věc, která to pomohla odvrátit je válka. Já se k tomu nebudu radši ani vyjadřovat, protože mě už delší dobu připadá, že jsem přiletěl na planetu Zemi asi z Marsu nebo co.“
Moorová se směje.
„Ale na Marsu žádný život není.“
„Tak jsem odnikud nepřiletěl, ale když stačí vypnout televizi a problém se nakonec vyřeší sám, tak co si mám myslet.“
Moorová se obrací k televizi, ve které se prohání tanky.
„Ale je to hrozné, že? Co všechno se ještě v dnešní době nestane.“
„Horší je, že nemá nikdo rozum a vyhání se čert ďáblem. Ale co naděláme. Jak je na tom Cwalda, říkala jste, že má pořád komplikace?“
Moorová nasazuje zúčastněný výraz.
„Prý už je to lepší, už může volně dýchat, takže bude z nejhoršího venku.“
„Dobře, uvidíme jak to s ním dopadne. Chtěl jsem, aby letěl do toho Portugalska s námi, ať se trošku otrká.“
„Souhlas.“
–
A skutečně, zvláštní opatření, která do té doby platila, se v rámci nových událostí postupně přesouvají na víc individuální úroveň a lidé se proti virové pandemii brání spíš sami, podle vlastního uvážení.
Bagge přitom doufá, že celou situaci pochopil nesprávně a znovuotevření muzea Gragate vděčí spíš dostupnějším vakcínám.
Organizace takového muzea je poměrně snadná záležitost. S množstvím různých věcí, které Bagge za svůj život nastřádal, si stačí vybrat téma. Druhá věc je ale, jestli je pro návštěvníky taková výstava nějak zajímavá. Ručně vyřezávané lžíce a tkalcovské umění z Albánie třeba nenadchlo vůbec. Výstava mechanických psacích strojů z Německa taky ne. Ale sbírka dopisních známek a vršků od piva, to už návštěvníkům zajímavé přišlo.
Nakonec se sérií různých pokusů a omylů dostává muzeum Gragate do zelených čísel a teplota vytápění na termostatu pozvolna stoupá taktéž. Bagge se tedy rozhoduje, že uspořádá malou oslavu.
Je pátek večer, dveře muzea jsou „open,“ na stolech je připravený raut. A pozvaní jsou všichni návštěvníci, kteří odpověděli správně na otázku, na kterou mohli najít odpověď při jedné z návštěv muzea.
Bagge zezačátku čekal, že nepřijde nikdo, nakonec se to ten večer před muzeem i v něm lidmi doslova hemží. Moorová září nadšením a nese Baggemu skleničku se šampaňským.
„Ááá, hroznový jed. No, když je ten pátek, jednu si dám taky.“
„Byl to bezva nápad, a těch lidí!“ Reaguje Moorová.
„Na jídlo a pití zdarma bych přišel taky. Koukejte na Cwaldu, jak se cpe. Podle mě stojí u stolu od chvíle, kdy dorazil a odešel akorát na pět minut odskočit si na záchod.“
Oba se smějí.
„Však ho nechte, vždyť si to zaslouží.“
„Ale jo, jsem hlavně rád, že už je zase v pořádku, chuť k jídlu se taky vrátila. A co vy? Všechno je po očkování v pohodě?“
Moorová krčí rameny.
„Nakonec jsem tam šla, ale jen kvůli cestování. Kdybych nikam neletěla, asi bych se očkovat nenechala.“
Bagge nasazuje nechápavý výraz.
„Ono je to stejně asi jedno, teď když je válka, tak se o pandemii mluvit přestalo. Ale musíme pro to udělat co se dá, aby nás zase nezavřeli. Hele, támhleti mají roušky. Vidíte? To je zodpovědné chování, necítím se na to, tak si nasadím roušku a nechodím si stěžovat do televize, jako nějaký dement.“
Moorová nereaguje.
„Jdu na chvíli za Cwaldou.“ Povídá nakonec.
Oslava, s názvem: „První týden v zelených číslech!“ Pokračuje až do noci. Bagge si dává během večera skleničky hroznového šampaňského nakonec dvě. Mezitím však prolévá hrdlo několika litry čisté, podomácku destilované vody, aby organismus zase pročistil.
Jenže co naplat, další ráno ho bolí hlava úplně stejně, jako kdyby pro pročištění organismu neudělal vůbec nic.
–
Když je o několik dní později cesta do Portugalska konečně znovu připravená, jedou Bagge, Moorová i Cwalda na test, aby se dostali i s certifikátem přes hranice. Když další den v kanceláři čekají na výsledky, pronáší Bagge:
„Oslava byla super, teď jen aby nás pustili do letadla. Pár lidí mi ten večer přišlo trochu zvláštních.“
Moorové se v ten moment hlásí mobil:
„Zpráva! Jsem negativní.“
„Gratuluju, teď už jen my dva s Cwaldou.“ Reaguje Bagge.
O něco později se ozývá mobil Cwaldovi:
„Negativní.“
A Baggemu:
„Chvíle napětí… byl jste otestován s výsledkem pozitivní. Kurva. Na stránkách bla bla bla si přečtěte… Jsem se choval arogantně, a už to vidíte. Neletíme nikam.“