Nacházíme se na slavnosti k příležitosti úspěšného ukončení závěrečných zkoušek všech studentů.
Před budovou školy je spousta lidí, deroucích se dovnitř. Vypadá to, jakoby zde bylo celé město. Na akademii jsou ale zvyklí. Jen málo členů rodiny si nechá ujít příležitost zúčastnit se něčeho takového.
Uvnitř na chodbě a ve vitrínách je spousta nástrojů, které agenti na cestách po vzdálených planetách potřebují. Většinou nudné věci jako zkumavky, ale taky středověké oblečení, meče, pravěké kyje. Androidi, vypadající jako obří žáby prezentují nově objevený druh civilizace, ne příliš vzdálené od Země.
Absolventi se svými rodinami náhodně postávají a ukazují na displeji, o čem jejich práce možná bude. Samozřejmě ne každý se dostane až tak daleko. Vystrašené maminky, pozorující obří hmyz na monitorech chodby, budou nakonec rády, že jejich dítě začalo po první akci zmatkovat a raději vzalo práci v kanceláři. Matky jsou vždycky takové.
Rone a Mimzy jsou noví členové analytické skupiny pro dohled nad objevenými planetami (DOP). Jejich tváře jsou každému známé, protože tenhle zvláštní obor každý rok ukončí maximálně jeden až dva studenti.
„Vidíš Mimzy, teď to teprve začne být zajímavé. Koukej na ty naivní tváře ostatních studentů, ty očička plné snění o budoucnosti…“ Usmívá se se zadostiučiněním Rone a aniž by čekal na odpověď, pokračuje: „Oni chtějí být astronauti, objevitelé, užívat si legraci na nových místech a doma klátit pěkné holky.“
Oba hodnotí situaci nesouhlasným kroucením hlavy.
„Všechny budou naše!“ Přidává se Mimzy.
Rone je mnohem bystřejší než jeho kolega a taky má o něco vyšší funkci, přestože je teprve absolvent jako každý jiný. Osobní zájem přináší zodpovědnost a Rone je do všeho co dělá velmi zapojený.
Mimzyho poznámka mu připadá dost trapná.
„Myslíš si, že jsme tady kvůli tomu, blbče?“
„O co jde, Rone?“ Ptá se překvapeně Mimzy a pitvoří se u toho jako malé štěně, přistižené při činu.
Když jej Rone tak vidí, je z něj na měkko.
„Přemýšlej trochu.Co tenhle „personál“ udělá, až se jim bude dařit?“
„Půjdou na odpočinek?“
Neuvěřitelné i na Mimzyho!
„Ne. Dostanou vliv, práci na lukrativním místě nebo zodpovědnou funkci. NAŠI práci, chápeš?“
Oba chvíli mlčí a pozorují návštěvníky okolo.
Na virtuálním displeji poblíž bojují dva obří druhy hmyzu, připomínající šváby. Obraz je dost nezřetelný, protože jsou téměř průhlední, jako by byli ze skla. Sem tam se trhavý záběr otáčí k agentovi se vzrušeným výrazem.
Na scénu se kouká jedna rodina s mladým absolventem. Ten jim vypráví, jak je důležité umět vyhodnotit situaci a držet se zpátky, když podobní tvorové zápasí. Jsou pěkně rychlí.
Rone mladého agenta pozoruje a nesouhlasně pokyvuje hlavou. To je přece ideální místo pro tyhle lidi, myslí si pro sebe a povídá kolegovi:
„Proto je vždycky špatně, když se to nakonec zvrtne. Pamatuješ si na našeho učitele, pana Morraye?“
„Jo, ten byl bezvadný.Ten věděl jak na ně.“ Vydechuje dojatě Mimzy.
„Ale už není, protože právě jeden z obyčejných agentů mu začal šéfovat.“
Důležité téma ke zvážení. Výrazy obou analytiků zpřísněly. Bez dalších zbytečných řečí vcházejí do konferenční místnosti.
Obličeje absolventů, kteří prochází okolo, jsou zprvu šťastné a velmi pozitivní. Avšak pokaždé, když se podívají na Roneho nebo Mimzyho, jejich výraz dostává poněkud zhořklý nádech.
„Takže jaký je plán?“ Ptá se sebevědomě.
Rone chvíli přemýšlí jak to říct.
„Musíme se naučit jak zatnout tipec každému, kdo bude vypadat až moc schopně.“
Ve velkém konferenčním sále je všechno jinak než obvykle. Celá budova slouží k výuce nudných věcí jako je matematika nebo biologie.
Nicméně tenhle večer je o mixované hlasité hudbě, tančících polonahých holkách, jídle, alkoholu a zábavě.
Okolo jednoho takového stolu, na němž tančící holka omylem šlápla do dortíku, prochází i čerstvý absolvent Jerry Walker. Je očividně ve formě, protože zatíná svaly paží do rytmu hudby a ty jsou přes oblečení vidět.
Jeho holka právě přichází.
„Koukni na ten dort, chtěla by sis na něm taky zatančit?“ Povídá Jerry.
„Jasně! Ale přines mi panáka, dobře?“ Odpovídá dívka a skokem se dostává na stůl.
Tanec na stole si holky oblíbily už ve dvaadvacátém století a pořád to má něco do sebe.
Jerry se po chvíli vrací se dvěma panáky vodky. Dívka skáče zpátky za ním a oba vyráží na taneční parket mezi ostatní.
„Jsem rád, že už ta šaškárna skončila. Konečně se dočkám nějaké akce!“ Zmiňuje Jerry své ukončení školy.
„Vážně? Ale potom zmizíš i na několik týdnů!“ Odpovídá dívka nevrle.
„Přivezu ti mimozemské červy nebo tak něco, dobrá?“
„Moc vtipné!“
Oba tančí chvíli různě po parketu, a když se opět potkávají, vášnivě se o sebe otírají tělo na tělo.
„Takže přespíš u mě? Mám oblek starodávného válečníka a chci se na tebe vrhnout jako na bezbrannou vesničanku.“
Dívka se usmívá, ale vypadá, jakoby přemýšlela co odpovědět.
„Můj válečníku, budeš se muset snažit trošku víc.“
Jerry jí jemně plácá po zadku a jenom se usmívá.
Chvíli se soustředí hlavně sami na sebe, a tak Jerry omylem vráží do kolemjdoucího analytika Roneho a rozlívá mu pití přímo na oblečení. Vypadá dost naštvaně, Jerry se mu snaží s povzbudivým úsměvem na tváři omluvit.
„Co to kurva děláš?“
„Promiň, kamaráde. Nechtěl jsem, heh.“
Roneho oblečení se začíná automaticky vysoušet. Zní to trochu jako fénování, a taky se košile plní vzduchem a lehce bobtná.
„Jak se jmenuješ?“ Ptá se ho Rone přímo.
„Jerry Walker.“
Rone se se zadostiučiněním usmívá na svého kolegu Mimzyho. Oba vědí, o co se jedná.
„Koukej Jerry, dělej co uznáš za vhodné, jen si dej dobrý pozor a drž se ode mě dál, jasný?“ Říká Rone s nenásilnou autoritou v hlase.
„Rozumím.“ Souhlasí Jerry, i když by mu nejraději řekl něco jiného.
Bez dalších zbytečných řečí táhne Jerry svou dívku směrem k toaletám.
„Vidíš Mimzy to motovidlo? Jestli bude každý z těch agentů dělat alespoň malé chyby, zůstane nám naše práce už napořád.“
„Takový blbeček!“