Hledači prvního kontaktu – Obrovští červi
leden 2014
Zurvan je na cizí planetě už několik let a pomalu se tam začíná cítit jako doma. Na Zemi ho ten příšerný stereotyp vždycky hrozně obtěžoval. Musel platit daně, údržbu domu, jídlo, platit na děti, potom údržbu svých tělesných implantátů, zdravotní výdaje, už toho bylo prostě moc.
Přitom na to vše musel tvrdě vydělávat a po patnácti letech práce měl sice všechno, co by si mohl přát, jenže co dál? Velké výdělky sebou nesly velkou spotřebu a když se nad tím jednoho rána takto chladnokrevně zamyslel, dospěl k závěru, že si vybudoval moc hezký život, ten ale bude i po dalších patnácti letech vlastně pořád stejný.
Je právě v dost sentimentální náladě. Sedí ve své chýši na primitivní planetě, zvenku proniká hlasité hulákání kanibalů a on je poprvé ve svém životě šťastný. Celá takhle planeta totiž patří jenom jemu a on si s ní může dělat co chce.
Bílý muž uprostřed bandy tmavých neandrtálců. Trochu ho trápí, že si dlouho nepromluvil s nikým na své úrovni. Na druhou stranu mu pocit absolutního vládce vše dostatečně vynahrazuje.
Už je to hodně dávno. Na plovoucím virtuálním monitoru ve svém luxusním obýváku unaveně sledoval nejnovější zprávy o galaktické expanzi lidí. Už se dostali tak daleko! Objevili spoustu živých planet, natáčeli je, dělali si z nich srandu, ale ten jejich zvrácený smysl pro ochranu přírody! Jen co novou civilizaci objevili, nechali ji zase napospas svému osudu.
V tu chvíli mu došlo, že obklopovat se drahými věcmi a chodit na ty snobské firemní večírky přece nemůže být tak zajímavé, jako změnit chod něčích dějin.
Sammy Scoopers je jedním z agentů Společnosti pro dohled nad objevenými planetami. Po několika dekádách se ze skupinky bohatých nadšenců do vesmíru stala obrovská společnost, která zajišťuje těžbu surovin, a taky ochranu těch planet, na kterých se začal objevovat život.
Dnes už se na místo vesmírného dobrodruha dostane každý, kdo jde na akademii a projde všemi náročnými zkouškami. Někdy jsou třeba do týmu fyzicky zdatní borci, a někdy zase bystrá mysl, dobrá paměť, inteligence nebo dokonce odolnost proti telepatii.
Sammy je právě v obrovském virtuálním sále. V ruce drží slaný alkoholický nápoj a na plovoucí obrazovce přehazuje různé kategorie. Chce si zahrát nějakou detektivní hru. Vybírá ale tu nejkratší, cítí už, že je jeho hlava přesolená.
Má vybráno! Objevuje se na rozlehlé poušti, kde nic neroste, možná pár kaktusů. Z dálky jde vidět přijíždějící karavana zahalených lidí, obložená třpytivými zlatými vázami a náhrdelníky.
Na moment se před ním objevuje CÍL MISE:
„Karavana nesmí tvým směrem projet.“
„Kurva, tyhle nesnáším.“ Povídá naštvaně Sammy.
Jakmile jsou velbloudi o něco blíž, zastavují před ním a jeden z těch zahalených chlápků seskakuje. Sundává ze sebe všechny hadry, aby na něj bylo lépe vidět.
„Vezmeme tě sebou z téhle pouště, ale dáš nám všechno co máš u sebe.“
Sammy odpovídá nesouhlasným gestem.
„No jestli chcete zemřít, tak tam klidně jeďte, ale já si půjdu raději po svých.“
„Zbláznil ses? Vždyť nemáš ani velblouda.“
V tu chvíli se vedle neznámého cestovatele objevuje malý had. Překvapeně na něj chvíli civí. Nechápe jak tady mohl přežít.
To je moment, na který Sammy čekal. Měl by toho nějak využít.
„Vidíš ho? Šel jsem ho jenom vyvenčit a stejně je potvora pořád agresivní. Vraťte se zpátky tamtím směrem je jich mnohem, mnohem víc.“
Chlápek chvíli přemýšlí co udělá.
Sammy se ve virtuální realitě naučil časem dobře orientovat. Tyhle hry nejsou ještě stále ani trochu realistické, vždycky stačí zamotat počítači hlavu zdánlivou výmluvou.
Skočil na to! Rychle běží za svými kumpány, otáčejí karavanu a jedou zpátky.