Pozemšťané Samy, Jerry a John, jsou právě vyprovázeni mimozemšťany Jaffou a Nemem od osady přes kamenné opevnění k džungli.
O něco dál se pracuje na malých farmách a polích. Další obyvatelé tam jen tak stojí a koukají na odcházející pozemšťany, mezi nimi je spousta malých dětí.
„Nevím, jestli je dobrý nápad nechávat vás samotné a bez pomoci.“ Namítá Jaffa cestou.
„Určitě máte všechno, co potřebujete?“
Jejich průvodci mají podle všeho starost. Jerry se pokouší je svými sebejistými gesty uklidnit. Nebylo by dobré, kdyby se rozhodli jít s nimi. Museli by pak zahnout směrem k poušti a určitě po ní jít i deset kilometrů než by se ztratili z dohledu.
Byla to Samyho hlavní podmínka při ranním plánování a Jerry nic nenamítal. Na tyhle zdlouhavé procházky nekonečnou přírodou nejsou ještě zvyklí.
„Budeme v pohodě, nebojte se. Svým nápadem jste zachránili naší vesnici, víc pro nás udělat ani nemůžete!“ Povzbuzuje jejich svědomí Jerry.
„Přesně, už se nemůžu dočkat, až zkusím to vaše farmaření, chlapi. Třesou se mi ruce netrpělivostí, jen když pomyslím na to, až v zemi vyhrabu svou první díru.“ Potlačuje Samy smích.
Mimozemšťané jsou zjevně polichoceni.
„Můžeš to zkusit ještě dnes, jen u nás ještě zůstaňte.“ Nenechává se Jaffa odbýt.
Mimozemšťané nevypadají, že by chtěli, aby se jejich život vrátil do starých kolejí.
Samy se vlídně usmívá, ale na moment se musí otočit zády, aby si mohl ulevit a na tváři udělat ironický výraz „cože?“.
Jerry má naštěstí připravený argument.
„Naneštěstí každý den čekání znamená velkou ztrátu našich bratrů a žen. Umíráme moc rychle a nemůžeme čekat. Přišli jsme k vám jenom hledat odpověď a na cestu jsme dostali všechno jídlo, které naši měli… Až se u nás vše spraví, přijdeme zase zpátky a budeme oslavovat, platí?“
„Rozumím.“ Odpovídá Jaffa chápavě.
„Doufám, že dojdete v pořádku a dejte o nás vědět vašim!“ Připojuje se Neme.
„To určitě dáme.“
Výprava už je za hradbami a prodírá se džunglí. Neme a Jaffa stojí a loučí se s pozemšťany dlouhým máváním i když ti už se dávno ztratili mezi stromy.
Ihned, jakmile se pozemšťanům podařilo ztratit z dohledu, kontaktuje Samy Jerryho přes komunikační kanál nehledě na fakt, že jdou právě vedle sebe.
„Jen žádnou paniku, Jerry. Teď buď hezky tiše, musím ti říct něco důležitého dřív, než bude pozdě.“
Jerryho pohled plný dojmů se mění a obrací oči v sloup.
„Proč to sakra děláš?“
„Johne, můžeš nás slyšet?“ Ignoruje Jerryho námitku.
„Jsem připojený.“
„Bezva, takže pamatujete si, co jsem vám řekl včera? Moje podezření o těchhle rostlinách je stále pravděpodobné. Každopádně jestli jsou inteligentní aspoň trošku, nepustí nás zpátky do lodi bez boje.“
„Myslíš, že na nás ten Raali zaútočí?“ Ptá se Jerry a znepokojeně střílí z pistole několik preventivních pulzů na blízké masožravé listy. Ty se syčením umírají.
Samy chvíli instinktivně kontroluje jak moc je jeho pistole ještě nabitá. Zbývá kolem tří čtvrtin energie. To není špatné.
„Už jednou tě telepaticky rozzuřil k nepříčetnosti a to byl ten keř možná jen jeden. Řekls mi šuline.“ Povídá trošku dotčeně Samy.
„Jo, byl jsem rozzuřený jako blázen.“ Připouští Jerry.
Džungle houstne a pozemšťané se rozhlížejí po divně namotaných liánách, zvláštně proti větru se pohybujících výrostcích na stromech, různě zbarvených bobulích a spoustě ozubených listů, nasáklých žaludečními kyselinami a jedem.
„Navíc jsem ti nezmínil ještě jednu věc. Ten telepatický signál se u mě od té doby nepřerušil. Pořád mi ho posílají do hlavy a často se mění.“ Sděluje Samy co nejklidněji.
„Cože?“
„Říkám ti, oni nás odsud nepustí! Hlavně se uklidni, máme s Johnem plán.“
Jerry není ve své kůži.
„Kurva, já se tak těším, až budeme na lodi a konečně se vyspíme v našich měkkých peřinkách.“ Protahuje se Samy, jakoby se nic nedělo.
Tenze v jeho hlavě najednou opět zesiluje. To je další důkaz, že nahlas vyřčené slova rostlina vnímá, ale čip v hlavě odposlouchávat neumí.
Samy si také uvědomuje, že záleží na tom, co si vizuálně představuje. Když předtím myslel na nějakou technologii nebo události z domova, jakoby měl najednou chuť na ně myslet víc a víc dopodrobna.
Raali chce přijít nejen na to kdo je, ale také odkud a co všechno pozemšťané umějí. Když už dojde na věc, blokuje Samy Raaliho myšlenkami na krásný kulatý zadek té holky z baru, nebo jak se jednou ocitnul ve víru vášně s mladou učitelkou angličtiny. V tu chvíli to obvykle vzdá. O vášnivé avantýry pozemšťanů nemá rostlina asi nejmenší zájem.
Po chvíli přemýšlení se na něj Jerry znovu obrací přes komunikátor, tentokrát s mnohem větším respektem.
„Proč to má vlastně John slyšet. Stejně nic nedělá, jen jde vedle nás… a sám si říkal, že je to jen plechová hlava.“
„Musí nahrávat, co si říkáme, aby si technici u nás doma dali do souvislostí co se tady vlastně děje. Navíc si myslím, že až Raaliho potkáme, tak tobě zase rupne v bedně a já zůstanu s Johnem sám.“
Uvědomit si to, je pro Jerryho velmi nepříjemné. Nemůže s tím však nic dělat. Jakoby na něj měla nasednout ošklivá tlustá ženská a on si až v poslední chvíli uvědomil, že je k posteli připoutaný.
„To hovno, které jsem dnes ráno vysral, by se mohlo Raalimu hodit, když je to keř, ne?“ Říká nahlas Jerry, aby si dodal odvahy.
„To určitě, Raali musí být pěkně husté čuně. Musíme doufat, že nás nepozve na svou narozeninovou párty.“
Netrvá dlouho a výprava vchází do míst, kde John předchozí den vypálil z očních laserů kilometrový kruh v džungli.
„Pamatuješ si tohle místo, Johne? Stydíš se aspoň trochu?“
Android se rozhlíží velmi vlažně.
„Tyhle objekty byly zlikvidovány mou pulzní zbraní.“
Najednou, když výprava prochází středem vypáleného kruhu, se Jerry hroutí na zem a dostává něco jako epileptický záchvat. Chvíli se třese, leží bez pohnutí, ale oči má otevřené.
Samy se rozhlíží okolo a čeká, co se bude dít. Mezitím přiskakuje na pomoc John.
„Jsi v pořádku, Jerry?“ Ptá se a prohlíží jej biologickými senzory.
„Zdravotní stav je dobrý. Žádné známky poškození tkání nebo nervových spojení,“ pokračuje nahlas a nahrává do své databáze.
Samy je už u něj a několika fackami se snaží kolegu probrat z letargie.
Jerry začíná nepřítomně mrkat a s androidovou pomocí se zvedá na nohy. Ten zvláštní nepřítomný výraz ve tváři má ale neustále. Jakmile stojí, odstupuje od svých druhů o pár kroků a promlouvá hlubokým, modulovaným, autoritativním hlasem:
„Zmocnili jsme se vašeho přítele. Odhoďte zbraně.“
„Co to děláš?“ Ptá se Samy, i když tuší odpověď.
Začíná cítit novou, tentokrát mnohem silnější vlnu telepatického signálu. Jakoby se realita kolem tříštila na milión kousků, všechno vypadá plasticky a slyší jakoby dunění nízkofrekvenčních vln.
Volá Johnovi.
„Bude jich tu víc, Johne. Pokusím se to blokovat, hlavně nic nedělej, mají Jerryho!“
V tu chvíli se z východní strany džungle řítí asi 10 valících se keřů.
Jerry míří pulzní pistolí na Samyho, zatímco se Raali formují v kruhu okolo nich a pomalu se kutálejí, jakoby vyčkávali.
„Odhoď svou zbraň, cizinče, teď hned!“ Řve na něj Jerry.
Samy získává čas. Svoje myšlenky trochu upravil, soustředí se na keře, chce být zvědavý, chce vědět, kdo vlastně jsou. Pohybují se dost zvláštně, větvemi se mírně odráží, aby se mohli kutálet. Funguje to! Jakoby mu v hlavě něco puklo a telepatický tlak se přesunul jen na jeho temeno. Taková úleva!
John stojí vedle něj a nic nedělá, jak po něm chtěl. Odhazuje tedy svou zbraň na zem.
„Co chceš, Raali?“
Telepatický signál se zesiluje stonásobně, keře okolo nich už stojí a pohupují se soustředěně nahoru a dolů. Samyho myšlenková blokáda však funguje dobře. Teď ho zajímá, proč se pohupují nahoru, dolů a necítí vůbec nic jen slabé pálení v temeni hlavy.
Po chvíli je to už děsná nuda.
„Mohl bys toho nechat? Jen ztrácíme čas, demente.“
Telepatický signál se přerušuje.
„Díky.“ Oceňuje Samy.
Chvíli se nic neděje, keře se okolo nich líně kutálí a Jerry na něj pořád míří svou zbraní.
„Ty a tvůj elektronický přítel jste proti mému vlivu imunní. Jediní imunní tvorové jsou Actani.“
„Co je to ‚Actan‘?“
„Říkal si jim ‚krtci‘.“
„Takže si slyšel všechno, o čem jsme mluvili.“ Mění téma Samy.
Konverzaci to na chvíli přerušuje a opět se nic neděje.
„Teď půjdete za Raali, čeká vás dlouhá cesta.“ Promlouvá Jerry rozhodně a naznačuje pistolí, aby se hnuli.
Keře se formují do řady a pomalu se kutálí směrem, odkud přišli.
„Johne, drž se blízko u mě… mimochodem nebudou asi moc inteligentní. Jdeme stejným směrem, odkud přišli, žádná tajemství o tom co jsme řekli. Co si myslíš, že to je?“ Ptá se Samy a nechce dát najevo, jak vzrušující příležitost dostávají.
„Ty jsi ale mluvil s Jerrym, Samy.“ Odpovídá android.
„Díky za informaci, toho bych si nevšiml.“
„Nemáš zač, Samy.“
Výprava, obklopená kutálejícími se Raali pokračuje v cestě velmi dlouho. Jediný, kdo vypadá vyčerpaně, je Samy, protože John nepotřebuje v této situaci únavu simulovat. Jerry je stále telepaticky ovládán a jistí ty dva s pistolí v ruce zezadu.
„Už jsme skoro na místě, cizinci.“ Povídá najednou Jerry.
Samy se nesnaží zrychlovat, zpomalovat nebo dělat jiné zbytečné pohyby. Je jen třeba klást nohu před nohu, tak pořád až do úmoru.
„Mimochodem to se to křoví nikdy neunaví? Neměli by pít vodu nebo smočit kořen v nějaké sračce?“ Snaží se zabavit Samy.
„To není tvoje starost!“
Skupina právě vychází na louku s nízkou trávou. Jeden z Raali se dělí od skupiny, velmi rychle se kutálí k nejbližšímu velkému stromu a stíná jej rychlým, energickým švihnutím svého dlouhého chapadla.
„Vole, nejsou ty stromy tví bratranci nebo tak nějak?“
„Jsou to mí sluhové.“ Odpovídá Jerry.
Raali a Jerry se na louce vedle setnutého stromu zastavují.
„Než mě navštívíš, musím tě požádat, aby si vypnul svého androida.“
Samy a John na něho zaraženě hledí.
„Proč?“
„Nehraj si na neviňátko. Já vím, že má v očích zbraň a může nás všechny pozabíjet. Vypni ho teď hned nebo ty a tvůj přítel zemřete.“ Nenechá se odbýt Jerry a míří přitom na jeho hlavu.
Samy chvíli přemýšlí a snaží se soustředit. Telepatický signál se opět vrací. Ještě tohle chybělo.
„Johne, než tě vypnu, musíš nastavit dálkově modul z lodi na čas a místo, kde nás má vyzvednout.“ Obrací se k androidovi tiše a snaží se soustředit jen na to, jak si stírá z bot nějaký přilepený sajrajt.
„Bez problémů. Jaké nastavení potřebuješ?“
Rostlina opět telepatický signál mění a zesiluje, jakoby měla podezření.
Najednou Jerry padá k zemi a dávivě zvrací.
„Co se, co se stalo? Cítím se jako by mi do hlavy praštili kladivem.“
Samy se na Jerryho usmívá a okamžitě přechází k Johnovi, jakoby osvobození Jerryho bylo přesně to, co právě chtěl.
„Tak rychle, Johne. Za 20 minut zhruba v kilometrové vzdálenosti po směru, kam jdeme támhle za tím kopcem. Nastav jej na okamžité zaparkování vedle dvou lidí. Musí to být vážně rychlé, rozumíš? Jaký je tvůj deaktivační kód?“
„Rozumím, instrukce odeslány. Můj deaktivační kód je 12345.“
„Já si všiml, že tví vývojáři budou asi pěkní kreténi.“ Říká Samy.
Zadáním potvrzovacího kódu do odkrytovaného břišního ovládacího panelu, se John vypíná. Předtím stihnul na Samyho spiklenecky zamrkat. Tohle gesto bylo nečekané.
Jerry to jen pozoruje a těžce oddechuje. Jsou přesně uprostřed kruhu nějakých keřů, to mu přijde divné, ale stále se sotva drží na nohou.
„Vypínáš Johna, takže jsme asi v řiti, co?“ Povídá přidušeně.
„Tak nějak. Raali si trošku pohrál s tvým mozkem, tak se nesnaž moc mluvit ani přemýšlet, jestli chápeš co tím myslím.“
„Dobrá. Vytáhni mu z batohu nějakou vodu nebo chcípnu žízní.“ Kření se proti slunci Jerry.
Samymu přijde komické, že od stejného člověka dostával ani ne před minutou úplně jiné pokyny.
Ani se nestihli pořádně občerstvit a už se keře okolo nich dávají znovu do pohybu.
Jerry je tak překvapený, že mu málem zaskočilo. Chce na ně namířit svou zbraň, ale Samy ho zastavuje.
„To jsou ti slavní Raali, naši noví kámoši. Mimochodem svou bouchačku odhoď na zem.“
„Co se tady děje?“
„Jsme více než půl dne cesty od naší lodi. Přišli Raali, zajali nás a ty si hezky mutoval. Teď se nezdržuj a jdeme za nimi, než si tvoje vysvobození zase rozmyslí.“
Jerrymu to už dochází.
„Jak té telepatii vlastně odoláváš? Mě připadá, jakoby mi v hlavě vybuchnul granát.“
„Můj trénink, pamatuješ?“
„No jo, ale stejně. Musí to být těžké.“
V tu chvíli se přerušuje i telepatický signál, vysílaný Samymu. To je úleva!
„Díky, Raali.“