William Murphy je starý instruktor, a zároveň vedoucí některých agentů Skupiny pro dohled nad objevenými planetami.
Právě sedí ve svém kancelářském křesle, sleduje na displejích aktuální výsledky ze sond a popíjí kávu.
Na novém kvadrantu v ne příliš vzdálené části galaxie se nachází nově objevená planeta, kde žije populace kanibalů. Vypadají na první pohled dost nebezpečně.
Normálně by byl důvod k oslavě. Inteligentních tvorů je ve vesmíru jako šafránu. Tedy ne, že by se zrovna lidé měli čím chlubit, ale čím pronikají hlouběji, tím se prohlubuje jejich pocit jedinečnosti.
Tahle planeta je však v dost ranném stádiu vývoje. Jsou na ní jen houby, hmyz a korýši. Žádná stopa po obratlovcích nebo dinosaurech, jak by se tam z ničeho nic objevil kmen s inteligentními domorodci?
Murphy vůbec nechápe co se děje. Technik, který mu údaje předával, se taky tvářil dost zmateně.
Murphyho čeká hodinová schůzka s několika manažery. Přechází k minibaru a nalévá si sklenici vína.
Do kanceláře vchází mladý agent Jerry Walker.
„Nazdar Murphy, koukám, že už máš po povinnostech.“ Povídá agent, zatímco kouká na jeho sklenici.
„Raději si sedni. Dnes není na legrácky správný den.“
Jerry si bez řečí sedá. Vypadá to vážně.
„Slyšel jsem, že chceš jít znovu do arény. Kolik ti nabídli?“ Snaží se změnit téma Murphy.
„Nejdu tam pro peníze, spíš kvůli tréninku. Ti vaši bojoví roboti jsou fajn, ale nedělají chyby… a to mě na nich štve.“
„To chceš dělat každý týden před miliardou lidí tajtrlíka? Nechtěl bych si myslet, že ses učil bojovat jenom kvůli slávě.“ Povídá Murphy po chvíli přemýšlení nespokojeně.
„Hele nech toho, jo? Dávno jsem říkal, že se nudím. Přišla nová mise a jsem tady? Jsem.“
Je zřejmé, že se neshodnou. Jerry je za posledních pár let nejnadějnější absolvent. Ne tolik kvůli svým znalostem, ale právě pro práci v terénu. Na primitivních planetách jsou agenti často odkázáni jenom sami na sebe. Moderní zbraně budí pozornost anebo nejsou v té nejtěžší chvíli po ruce.
Zatím se jde Jerry schladit limonádou k baru. Briefing začít ještě nemůže, někdo chybí.
„Kde je zase ten Sammy?“ Ptá se Murphy po chvíli už netrpělivě.
„Já nevím, nemůžu se mu dovolat.“
V ten moment vchází do místnosti Sammy Scoopers. Není ze svého zpoždění nijak nervózní.
„Nazdar vespolek. Cestou jsem píchnul, tak jdu pozdě.“
„Co si píchnul?“ Ptá se Jerry.
„Nevím. Tuhle hlášku jsem slyšel ráno v jednom starém filmu. Doufal jsem, že ji bude jeden z vás rozumět.“
Osmdesátiletý instruktor ani Sammyho kolega netuší, o co by mohlo jít.
„Tak nic.“ Povídá zklamaně Sammy a sedá si k nim.
„Už si někdy jedl sýrové palačinky se špenátem?“ Ptá se Jerryho z ničeho nic.
„Kde je dělají?“
„Na výdejňáku ve spodní hale řekneš HAMBURGER S BIFTEKEM a vypadne ti tohle.“
„Asi nechtějí, abychom jedli nezdravě.“
„Kvůli kousku masa? Stál jsem tam čtvrt hodiny, koš mají teď plný palačinek.“ Kroutí hlavou Sammy.
„Agenti ticho!“ Utíná rázně diskuzi Murphy.
Instruktora něco očividně rozčiluje. Chvíli se rozhlíží po místnosti s minibarem, okrasnou sochou, komfortními elastickými křesly. Má rád své pohodlí při práci, uklidňuje ho.
„Hele vy dva. Nejsou to ani tři měsíce co jste vyšli ze školy. Pravda, výsledky z první výpravy by vám mohl závidět lecjaký veterán,“ dodává nejistě. „Ale tady nejsme pro legraci!“
Mladí agenti se na sebe dívají a snaží se potlačit výbuch smíchu.
„Jistě, Murphy.“
„Promiň, šéfe.“
Už to vypadá lépe, myslí si Murphy. Nad stolem se objevuje trojrozměrná projekce planety Maxoli.
„Už jste slyšeli o planetě s obrovskou trávou a houbami, že ano?“ A aniž by čekal na odpověď, pokračuje:
„V téhle přírodě není kromě ryb ani jeden obratlovec, a přitom jsou na planetě domorodci, podobní našim kanibalským předkům.“
Oba agenti už slyšeli nějaké zvěsti, ale takových se povídá.
„Je tam vyspělá technika?“ Ptá se Jerry.
„Doba kamenná.“
Sammy zúčastněně přemýšlí. Před pár týdny se rozešel se svou přítelkyní Susan a po večerech tak myslí zase jenom na práci.
Náhodou se probíral vývojem živočichů v přírodě. V posteli přemýšlel nad tím jaké to asi bylo, když byl před miliardami let rybou.
„Jestli mají mezi prsty blány, není se co divit, že si ještě nepostavili ani automobil. Neměli by jak chytit volant.“ Přemýšlí Sammy nahlas.
„Jaký volantem?“ Ptá se ho Jerry.
„Ty nevíš co to je?“
Murphy i Jerry na něj nechápavě zírají. Jeho kamarád, jakoby měl o Sammyho trochu starost.
„Vy jste dva kreténi.“
Sammy právě stojí ve frontě se svou plnoštíhlou dívkou Susan. Chodí spolu už dlouho, ale vždycky ho dokáže něčím novým překvapit, myslí si, když kouká na její křiklavé, přiléhavé fialové šaty.
Fronta je před stadiónem v centru města, odkud se zanedlouho začne vysílat další díl celosvětové soutěže Aréna Gladiátorů. Každý, kdo má po celém těle vytetovaný energetický štít a umí bojovat, se může zúčastnit.
Přišli se podívat na Jerryho. Mohli se koukat i v klidu domova, ale Sammy má rád, když chce Susan vypadat dobře.
Dlouhá fronta je po půl hodině čekání konečně pryč. Na stadionu to vře. Na bojovníky se sází velké peníze, a když dokážou vydržet několik kol, vyplácejí se mnohem větší výhry.
Tělesné energetické štíty omezily historickou krvavou show ze starého Říma na počet bodovaných zásahů. Stejně si ale každý z bojovníků nějakou tu modřinu odnese. Občas taky opadnou únavou nebo s otřesem mozku.
Sammy má tu výhodu, že svého svěřence dobře zná. Už před začátkem posměšně hodnotí, jak celý stadión tleská svým favoritům. Ti budou zklamaní, myslí si.
„A který je Jerry?“ Ptá se Susan při nástupu zvědavě.
Sammy si nechává přiblížit tváře na plovoucím displeji, který se před nimi zničehonic objevuje.
„Tenhle v černé kůži.“ Ukazuje prstem.
„Vypadá drsně.“
„Ten ohoz šlohnul z naší databáze. Je mu úplně jedno, že ho v něm každý uvidí.“
Na Susan to očividně působí. Sammy si není jistý jak reagovat. Radši nijak, ženy jsou u podobných témat dost komplikované, myslí si.
Místo toho se zaměřuje na sáček se slanými tyčinkami. Kolem je spousta lidí a on jakoby cítil únavu. Velké množství soli je jeho osvědčený recept na jakoukoliv výpravu do neznáma.
Začíná několik úvodních bojů. Většinou pomalí amatéři. I když jedna z bojujících dvojic je složená z favoritů, aby diváci neusnuli.
Po půlhodině bázlivých útoků a výpadů mečem nuda končí. Do arény vchází najednou 16 bojovníků, hraje se náhlá smrt. Všichni bojují proti sobě, což dopadne obvykle jako dost zmatená řežba. Většinou jednomu z nich prasknou nervy a mává kolem sebe zbraní hlava nehlava. Potom na něho pošlou bojové roboty, aby se uklidnil.
Jerry má meč, prvního soupeře odrovnává jedním švihem na temeno hlavy. To je jistota, energetický štít je v těchhle místech pořád silný, ale brutální rána i tak zabolí a ne každý ji ustojí. Po ní to většinou soupeř vzdá nebo omdlí.
Pokračuje další a další. Odrovnává rychle ještě tři a je o dva vyřízené bojovníky před ostatními, to neměl dělat! Proti každému kdo je moc popředu, nastupují androidi.
Celý stadion mlčí úžasem, na Jerryho se řítí dva bojoví androidi se sekyrami v ruce! Ostatní spolu dál zápasí, a když je chvilka, ohlížejí se škodolibě za Jerrym.
Sammymu se nelíbí, co vidí. Susan je vzrušená.
„Já jsem to naživo ještě nikdy neviděla.“
„Musíme zajít i na jeho mejdan.“
Susan se usmívá a koulí očima. Samy je vlastně taky bojovník! Přemýšlí pro sebe.
„Proč nejdeš do arény i ty, hmm?“
„Nechci na ulici rozdávat autogramy.“ Odpovídá Samy vyhýbavě.
Jeho holka se netečně usmívá a dál sleduje hru.
Bojoví androidi útočí na Jerryho sehraně, sotva vykrývá jednoho, už útočí druhý. Dál a dál, jedna rána za druhou.
Jerry dělá nepředvídatelnou otočku a zasahuje hrotem prvního do břicha, druhého do zápěstí. Androidi simulují bolest a komicky se svíjejí, teď přišla jeho chvíle!
Hbitým chvatem vykrývá slabý výpad jednoho a už mlátí do druhého! Zasáhl ho do boku, android ale přitahuje svou ruku k trupu a drží Jerryho zbraň!
Nemůže ji vytáhnout, v tu chvíli cítí bodnutí do zad, to se odrazila sekyra druhého androida od jeho páteře. Android buší dál a dál. Seká mu do ramene, za krk, do hlavy. Jerry by se měl dávno vzdát, ale pořád se snaží vytáhnout svou zbraň!
Publikum sleduje scénu se zatajeným dechem. Nebýt štítu, už by byl dávno rozsekaný na malé kousíčky.
Několik posledních ran do hlavy zbavuje Jerryho vědomí. Androidi se staví do pozoru, teatrálně se uklánějí a odcházejí z bojiště.
Jerry je v nemocnici a už třetí den se střídavě kouká na různé filmy, povídá si s někým tichým komunikátorem nebo přichází návštěvy.
Navštěvují ho rodiče, kamarádi z akademie, kolegové, různé dívky, kamarádky. Dívčí společnost mívá častěji.
Je odpoledne, Jerry se nacpal k prasknutí a polehává. Přichází Sammy, nese mu bonbóny.
„Tvůj výstup dávali i ve zprávách, viděl jsi to?“
„Viděl, vypadalo to dobře, ne?“
Sammy chvíli přemýšlí co odpovědět.
„Někdo dal na net zrychlený sestřih. Vypadalo to jakobys byl ve vysoké trávě a jen ji kolem sebe kosil.“
Oba se smějí.
„Ale pokazil si nám výlet, je ti to jasné?“ Dodává Samy vyčítavě.
„Záhada, kterou bude muset rozlousknout někdo jiný. To přežiješ.“
Sammy stojí k Jerryho posteli zády a kouká z okna. Nacházejí se ve stodvacátém patře, moc toho vidět není.
„Buď tak hodný a po dalším briefingu seď raději doma. I kdyby ti zlámali všechny kosti v těle, jsi z toho za týden venku. Ale to už jsme mohli být ve vesmíru, kreténe.“ Říká Sammy nakonec a odchází.
Jerry si připadá provinile.