Renáta je vysoká, štíhlá černovláska. Venku je léto a svítí slunce, takže jde po chodníku v hezké, přiléhavé sukýnce a tváří se důstojně. Někteří kolemjdoucí po ní pokukují, ona je ignoruje.
Jde přes ulici do vysokého obchodního domu, kde je dost rušno. Velké firmy zde mají transparenty, cedule ke kancelářím. Renáta jde k malé schránce s nenápadným nápisem Tajná služba s.r.o. a vybírá několik obálek.
„Účet, účet.“ Probírá si je starostlivě před výtahem. „Výpis!“
Ve výtahu roztrhuje nadšeně obálku. Firemní zůstatek na účtu poskočil za poslední měsíc o 50 tisíc.
Renáta s nadřazeným pohledem konečně registruje, že vedle ní ve výtahu někdo stojí. Je to postarší paní a zvědavě si ji prohlíží.
„Mám dceru ve vašem věku.“ Povídá ji.
„No a?“ Odsekává Renata.
Zbytek cesty nervózně poklepává pravou nohou. Její patro je pro ni vysvobození, přestože ta postarší paní už nic víc neřekla.
Renáta energickým krokem vchází do dveří kanceláře.
Je to menší místnost s velkým stolem uprostřed, třemi pohodlnými židlemi a kuchyňským koutem.
Na jedné ze židlí sedí Teodor.
„Tedíku, přišly účty!“ Mává papíry Renáta nad hlavou.
Teodor ji registruje spíš ledabyle a dál něco dělá na počítači.
„Tak buď kurva té lásky a zaplať je.“
Renáta se mračí a přiskakuje k němu.
„Proč jsi na mě zlý?“
Teodor ji věnuje chápavý pohled. Jednou rukou hladí její hebké stehno a vypadá zamyšleně.
„Přijde dneska Kryštof?“
„Přijde.“
„Tak koukej.“
Obrací k ní monitor, kde běží záběry bílého Audi, které právě loví jeřábem z řeky. Komentátorka povídá něco o sabotáži a rozhořčený právník v jednom záběru střídá jedno výhružné gesto za druhým.
Chvíli Renátě nedochází o co jde, až se ukazuje na mokré kapotě auta namalovaný, jakoby dětskou rukou, červený kulatý smajlík.
„Kryštof!“
„Kdyby se ten dement aspoň nepodepisoval.“ Kroutí hlavou nesouhlasně Teodor.
Renáta mlčí.
„Neměla bys ho v tom podporovat.“
„Náhodou je to hezké. Aspoň něco udělá pro lidi a tak.“ Povídá tiše černovláska.
Teodor chvíli váhá a plácá ji přes zadek.
„Máš hezkou sukni.“
Ona se chvíli usmívá a odchází udělat si kávu.
„Ach jo, jak je možné, že se nějaký kretén rozhodne nasazovat vlastní kůži.. a přitom zadarmo?“ Pokračuje v přemýšlení Teodor a vkládá si hlavu do dlaní.
V ten moment se rozráží dveře kanceláře. Je to Kryštof a drží nohu ve vzduchu, jakoby je právě prokopnul.
„Myslíš zadarmo, jakože z toho nebudu muset odvádět žádnou daň?“ Mrká Kryštof šibalsky a přechází k Renátě.
„Nazdar krasotinko,“ promlouvá k ní z blízka a ukazuje prstem na její letní výstřih „to tobě bychom měli platit pokaždé, když sebou přivedeš i své dvě kámošky.“
Renáta nechápe a tváří se kysele.
„Zase jsme o padesát tisíc bohatší.“ Odvádí řeč na jiné téma černovláska a hází na stůl obálky.
„Vážně?“
„Tak to si letos k vánocům budu přát nějakého sporťáka, začíná se mi líbit Audi.“ Vzdychá zasněně Kryštof.
Jeho kolegové na něj hledí jako opaření.
Asi po hodině pošťuchování a řešení osobních problémů, se k Teodorově úlevě dostává parta konečně k tématu práce.
„Máme tady pár menších věcí, které se dají odložit. Máte nějaký nápad?“ Ptá se s očekáváním.
Kryštof hlasitě louská ořechy, uzobává z nich a kouká jak by vyřešil jeden hlavolam v logické hře. Ani se nesnaží tvářit, že na něčem dělá.
Renata mu věnuje přísný pohled a obrací se ke svému notebooku.
„Něco mám.“ Povídá po chvíli nejistě.
Nikdo neodpovídá. Nezvyklý klid je Kryštofovi nepříjemný.
„Copak, květinko? Nevíš jak vyjádřit touhu po dalším snadném přivýdělku?“
Teodor se škodolibě usmívá a pomalu usrkává svou druhou kávu.
Renáta hladí prsty okraj stolu a tváří se tentokrát opět nadřazeně.
„Víš, pidižvíku, tohle musíme udělat grátis.“
Kolegové jsou v šoku, až jim zaskočilo.
„Grátis?“
„Hmm,“ pokračuje opatrně Renáta: „Mojí sestře se ztratil před pár lety manžel. Řekl, že se s ní rozchází a už ho nikdo neviděl.“
Oba muži ji zúčastněně pozorují.
„Mají spolu dceru a ta teď roste. Chce vědět co s ním je.“
„Detektivní práci a k tomu zadarmo, to už jsme tady neměli dobrý rok.“ Zvedá obočí Teodor.
Kryštof znovu hodnotí její postavu.
„Je tvoje sestra stejná kočka, jako ty?“
„Nech si zajít chuť, blbče!“ Odsekává Renáta.
Teodor vstává od stolu a jde prohrabat ledničku. Je tam zkažené mléko a pár koleček šunky.
„No nejsem si jistý, poslední dobou celkem hladovíme. Je tvá ségra aspoň dobrá kuchařka?“
Renáta se tváří nasupeně.