Samy Scoopers je Jerryho kamarád. Vystupuje z antigravitačního autobusu, který právě přiletěl na zastávku poblíž slavnosti.
Na kraji hned za zastávkou stojí krásná plnoštíhlá holka Susan. Má na sobě přiléhavé červené šaty, které zdůrazňují její prsa a zaoblený zadeček. Očividně na někoho čeká.
Samy cestou k ní přemýšlí co udělat. Tohle by mohla být dobrá příležitost!
„Čau, nevíš, kdy ta slavnost měla začít?“
„Asi za hodinu?“
„No skvěle. Snad se tam neunudíme k smrti.“
„Určitě ne, slyšela jsem, že tam bude hodně pití. Bude to určitě legrace.“ Usmívá se Susan.
Pro Samyho je to první oslava v životě, ještě navíc s tolika ženskými… Ale předpokládá, že by určitě vypadalo dost divně, kdyby to ona postřehla.
„No, vždycky záleží na lidech… tak mě nech ti koupit aspoň pití, kdyby ses nudila, ok?“
„Dobře.“ Usmívá se Susan nejistě.
Fajn, čas vypadnout. Samy na ni jen mrká a dekuje se pryč, jakoby podobný rozhovor vedl každý den.
Ve skutečnosti se posledních sedm let až doteď v rámci tréninku společensky dost izoloval. Měl možnost mluvit jen s podobnými dementy jako on a jediné ženské, na něž narazil, byly jeho babička a ta líná, ošklivá brejlounka ze skladu.
V sále akademie je už slavnost v plném proudu a na pódiu se právě promítají trojrozměrné projekce různých věcí, nástrojů a technologií…
Pořadí promítání a komentování je záměrně upraveno tak, aby bylo „vtipné“. Každému je přece jenom jasné, že existuje určitý rozdíl mezi primitivní a současnou civilizací na Zemi.
Analytici Rone a Mimzy stojí hned u pódia. Susan, kterou jsme poznali na zastávce před Akademií je tam s nimi. Rone důležitě naslouchá prezentaci, rozhlíží se okolo sebe a plácá Susan majetnicky po jejím plnoštíhlém zadku.
„… a toto je tetovací technologie, která funguje jako energetický štít.“ Ohlašuje komentátor další snímek. Zobrazuje se ilustrace potetované lidské postavy, o kterou se tříští laserové paprsky a odráží kameny, útoky mečem, sekyrou, kladivem. Komentátor mezitím pokračuje:
„Energetická zbraň, pistole se střelným prachem, útok mečem, sekyrou, náš agent přežije i útok jadernou bombou… na chvíli.“
Publikum se směje a tleská.
„Námi objevené civilizace jsou zatím velmi primitivní. Jejich nejpoužívanější materiál je většinou jen dřevo a kámen. Staví si z kamene obydlí, talíře, příbory, zbraně. Zezačátku jsme si mysleli, že si kamenem čistí i zuby.“
Opět smích. Susan vtip nějak nezachytila, a tak se Ronemu omlouvá, že musí odejít na záchod.
Jde na toalety ve spěchu a zároveň si otevírá komunikační kanál, aby mohla mluvit s rodiči, že se dnes opozdí.
V tu chvíli ale náhodou naráží na Samyho. Je to skoro hodina co se viděli, a tak kvůli neznámému sympaťákovi komunikační kanál zase zvědavě zavírá.
„Je to trochu nudné, říkal jsem to.“ Povídá ji Samy.
„Má to i světlé chvilky, ale nechápu, že ty technické žvásty tak žerete.“
„Když přijdeš na to, jak se dají použít, tak je s nimi i zábava.“ Odpovídá Samy, co nejvýmluvněji.
Susan na něj chvíli kouká, aniž by pohnula jediným svalem v obličeji.
„Myslíš, jo?“
„Myslím, že ti dlužím skleničku. Nezajdeme na chvíli támhle k baru?“
„Ale jenom na chvilku, mám ještě nějaké vyřizování. Za chvíli se tam sejdem, jo?“ Říká Susan a aniž by čekala na odpověď, rychle odbíhá pryč.
„Krása.“ Říká si Samy pro sebe a otáčí se za její kyprou postavou.
Publikum okolo něj sleduje zaujatě přehlídku a jako jeden člověk buď žasnou, nebo se smějí.
Najednou zastavuje Samyho Jerry. Konečně potkává nějakou známou tvář.
„Ohó Samy, jen pár dní v civilizaci a už tady nabaluješ roštěnky, jo?“
Tahle zkušenost se upřít Jerrymu nedá.
„To víš, pár věcí mi za ty roky uteklo.“
„Heh, nechci ti kazit legraci, kamaráde, ale tahle holka je tu s Ronem. Znáš toho studenta, který právě dostal práci v komisi?“ Vysvětluje mu Jerry.
Samy se kouká směrem k Ronemu a nahazuje arogantní výraz.
„Takový kretén mi může políbit prdel.“
Jerry si není očividně jistý jak na to reagovat, a tak se jen kysele usmívá, nesouhlasně kroutí hlavou a jde pryč.
Samy sedí u baru s prsatou Susan. Sice to není ani 10 minut, co se spolu viděli, ale Samymu připadá, jakoby vypadala ještě mnohem, mnohem lépe, když teď sedí hned vedle něj.
I proto se občas přestává ovládat a hledí ji do výstřihu víc než by měl.
„Takže tohle je celá věc. Sedm let ve škole a pak se uvidí.“ Snaží se zkrátit své vyprávění Samy.
„Nejsi z toho ale nadšený, že?“
„Viděla jsi ty lidi. Celí natěšení až začnou pro někoho pracovat, poslouchat rozkazy.“
Susan si není jistá co na to říct.
Samy sleduje taneční klip, který běží za barem. Jeden týpek tam tancuje se čtyřma natřásajícíma se holkama.
„Koukej na támhle tu, vypadá úplně jako ty.“
„Ale nevypadá.“ Usmívá se Susan a posouvá své plné ňadry blíž k jeho rukám.
Užívají si pěknou chvilku. Vypadají nalazeně na podobnou vlnu… I když je to hlavně díky příručce „Jak sbalit pěknou holku s prstem v nose“, kterou Samy z nudy při zkouškách četl.
Co zatím ještě nepochopil, bylo jak to na ni vybalit. A tak než bude pozdě, ji povídá:
„Dej mi pusu.“
Susan vypadá trošku překvapeně, ale chce to udělat. Přichází však Rone.
„Co to děláš, Susan?“ Ptá se naštvaně.
Ona se k němu otáčí a povídá jako svému bratrovi.
„Potkala jsem kámoše, hned tam budu, dobře?“
Rone však nechce odejít. Susan u toho studentíka sedí nějak moc blízko.
„Kdo že to kurva jsi?“ Ptá se Samyho.
„Kdo se ptá?“
Rone by místo mluvení nejraději vytáhl silnější kalibr, ale polovina lidí u baru právě tuhle scénu pozoruje.
„Susan pojď, musíme jít.“
Ona čeká pár vteřin na Samyho reakci, ale ten vypadá ještě překvapeněji než ona. Tak se zvedá a jde k Ronemu.
„Ahoj Samy.“
„Čau.“
Rone se tomu směje.
Tak tohle bylo divné. Proč s ním vlastně šla? Samy přemýšlí, ale dochází mu, že nemá ještě o těchhle věcech ani páru.
Dobrá zpráva je, že se před ní zachoval jako dement ten večer vlastně jenom jednou.