Nacházíme se v holografické cvičné aréně 23. století na planetě Zemi. Na hřišti je hlína, písek, stromy, keře a skály… ale hned za dělící čarou je čistá syntetická podlaha.
Starý instruktor William Murphy, který soudě podle jizev na tváři prošel mnoha souboji, stojí opodál a pozoruje, jak na písku uprostřed bojuje se zapáleným výrazem mladý, hnědovlasý kadet Jerry. Jeho soupeřem je cvičný android, elektronická forma života, vyvíjená už více než dvě století.
Mají holé ruce a čerstvému absolventovi akademie Jerrymu, se správně načasovaným kopem do androidovy hlavy daří složit úspěšně další test.
Murphy roztahuje svou dlaň a v ní se zničehonic objevuje virtuální displej s předvolbami obtížnosti. Bez zaváhání zvyšuje obtížnost androida.
„Úroveň 15, rozpažte ruce! Další zkušební zbraň je palcát.“
Jerry se sebevědomě usmívá. Palcát je jeho oblíbená zbraň.
Z ničeho nic se v pravé ruce obou bojovníků objevuje palcát s ostrými hranami, Souboj začíná.
Cvičný android útočí. Úroveň 15 už není pro žádné třasořitky a i velmi nadějný historický válečník Jerry útoky vykrývá jen tak tak.
Android zkouší různé finty, nejdříve kolmou ránu, do které dává všechnu sílu, poté co Jerry úspěšně uskakuje ihned falešný útok zprava a kop do holenní kosti, to bylo nepříjemné!
Jerry se začíná soustředit a přechází do útoku, jeden výpad, druhý, poté odráží útokem androidův útok, jakoby odpaloval baseballový míček a ve výskoku jej oběma nohama v pravém úhlu jednou ranou do hrudníku uzemňuje!
Android padá na zem, přitom komicky předvádí srdeční zástavu a svalové záškuby.
Doteď vážný Murphy se už nemůže udržet a pochvalně Jerrymu tleská. Úroveň 15 bývá s klasickým přístupem obrana/útok většinou oříšek a nenajde se mnoho agentů, kteří ji s historickými zbraněmi bez problémů zvládnou.
Scenérie se stromy, keři i hlínou a pískem najednou mizí. Byla to jen simulace a Jerry s androidem stojí na rovném, syntetickém povrchu.
„Velmi dobře! Ta útočná obrana byla improvizace nebo ses ji někde naučil?“ Ptá se spokojeně Murphy.
„Trochu. Tenhle android je dost rychlý, tak jsem zkusil štěstí spíš naslepo.“
Murphy má ruce v kapsách, Jerry se k němu jde mrknout na statistiky soubojů.
„Android je jiný než na jaké si zvyklý ze školy. Dost jsme ten program překopali. Teoreticky může jít až do úrovně 30 aniž by se choval jako stroj. Všechno co zvládne on, může nějaký člověk jednou taky.“ Mrká na něj spiklenecky Murphy.
Jerry však androida pozoruje s úplně jinými myšlenkami.
„Mě jen dost štve, jak jsou tyhle stroje pořád tak klidné. Dost bych ocenil, kdyby se po prohře aspoň trochu vztekal!“ Povídá nespokojeně Jerry.
Murphy nad mladým kadetem kroutí hlavou.
„Dobrý válečník bojuje hlavně sám pro sebe.“
„Jistě, ale nikdy jsem neviděl válečníka, který bojuje pro to, aby ho znovu připojili do nabíječky.“
Murphy se snaží potlačit úsměv.
„Takže jsem prošel?“
„Vykročil jsi rozhodně správným směrem, synu.“ Souhlasí Murphy.
Zanedlouho se už oba vezou na levitujícím pozemním eskalátoru směrem ke kancelářím. Ty jsou až na druhé straně budovy, takže musí nejdříve projet několik kilometrů celým tréninkovým centrem.
Kolem je spousta polopropustných oken, aby bylo vidět do místností, kde jsou cvičiště. Všechna jsou při právě probíhajících závěrečných zkouškách obsazená.
Jeden kadet míří z dálky zbraní na malou, roztomilou veverku. Z ničeho nic veverka skáče jeho směrem, ve vzduchu se pětinásobně zvětšuje a už se chystá svou kořist zakousnout krokodýlími tesáky, ale kadet odpovídá laserem ve správnou chvíli! Pěkná trefa, myslí si Murphy.
Kolem kadeta za dalším oknem se hrozivě formují téměř neviditelní tvorové, připomínající velké šváby. Vypadají průzračně čistě, jako chodící sklenice.
Kadet drží v ruce pouze meč a třese se strachy. Nemůže to vydržet, hystericky vykřikuje a utíká ven z arény.
„Takže kdy poletím?“ Ptá se Jerry, zatímco oba sledují podívanou.
„Jako kam?“
„Však víš, do vesmíru, prozkoumat nějakou objevenou planetu.“ Zkouší Jerry familiární tón.
Murphy nevypadá, že by mu to od něj vadilo, naopak.
„Chtěl bych tě příjemně překvapit, ale vážně nevím. Zavolali mě, jen abych zjistil, jestli jsi na první misi dobře připravený.“
„Ach jo.“
Chvíli jedou na eskalátoru mlčky a pozorují další cvičné arény.
„Ale můžu ti říct, že tak dobré výsledky jako u tebe jsem vůbec nečekal.“ Snaží se ho uklidnit Murphy a pokračuje: „Za chvíli půjdu testovat pár nových absolventů z kognitivního tréninku. Jeden z nich by mohl být tvůj kolega.“ Mrká spiklenecky.
Jerry očividně nechápe, jak to instruktor myslí a nervózně se škrábe za krkem.
„To jako proč?“
„Budeš mít pak mnohem větší šanci dostat se na misi, věř mi.“
V holografické cvičné aréně je opět rušno. Přírodní 3D scéna je už na svém místě. Nikdo však zatím nebojuje, protože kadet Samy stále nepřichází.
Murphy není za dělící čarou tentokrát sám. Vedle něj jsou i dva muži v bílých pláštích, kteří připomínají doktory.
„Kadet Samy Scoopers má už deset minut zpoždění,“ komentuje situaci podrážděně Murphy a dodává: „Už kvůli němu doufám, že si vymyslí dobrou výmluvu.“
Jeden z doktorů dělá rukou zvláštní kruhové gesto. Jako na povel se před ním ve vzduchoprázdnu objevuje dvourozměrný displej s výpisy Samyho vlastností.
„Nebyl bych na vašem místě tak rozladěný, pane Murphy. Podívejte se na jeho profil.“
Murphy zamyšleně přejíždí všechny údaje.
„Co dělá tenhle člověk u závěrečné zkoušky?“ Ptá se nechápavě.
„Samy si pro kognitivně-emocionální trénink vybral neobvyklou osobnost. Dominantní je arogance a pasivní agresivita, minoritní vlastnosti jsou zvědavost a starostlivost. Podívejte se.“ Připojuje se druhý doktor a přejíždí Murphymu další graficky zpracované analýzy.
„Doufám, že bude lepší v souboji než ten minulý. Dívat se na něj bylo přímo utrpení.“
Doktoři se na sebe smějí.
„Uvidíte. Necítí téměř žádný strach. Proto se zdá občas dost lehkovážný.“ Snaží se vysvětlit základy kognitivní psychologie trpělivější z doktorů. „Jako jeden z mála studentů dokázal navíc plně využít předností mozečku. Umí se plně automatizovat, takže i jeho reakce v boji muž proti muži jsou bleskurychlé. Navíc když měl dobrou náladu, nechával si během tréninku posílat telepaticky do podvědomí ty nejbrutálnější scény a podprahové vjemy, které jsme dokázali vymyslet.“
Druhý doktor nechápavě kroutí hlavou.
„Samy nám připadal, jakoby si z nás jen dělal legraci.“
„Přesně tak. Mysleli jsme si, že bude po tak intenzivní telepatii nestabilní, ale vypadá to, že si umí poradit, jak chce. Zatím jsme nezjistili, jak jeho mysl vlastně funguje, ale vypadá dost slibně.“
Doktoři se mezi sebou baví, jakoby spolu řešili chirurgický zákrok. Murphymu připadá celá konverzace dost nechutná. Někomu se s tou novou technologií hrabou v mozku, transformují jeho osobnost a přitom se ještě tváří, že jde o úplně normální věc.
„Zeptám se vás jinak. Nemyslíte si, že bude nebezpečný? Co když ho příští týden posadí do vesmírné lodi a pošlou na misi?“ Snaží se jít rovnou k věci Murphy.
„Bude určitě ‚bezpečnější‘ než kdokoli z nás v této místnosti. Jen malý zlomek z takového telepatického signálu by z vás udělal psychopatického vraha. A teď si představte, že telepatie podvědomě probouzí pouze to, co už ve vás dávno je.“
Murphymu po chvíli přemýšlení takové vysvětlení prozatím stačí.Za poslední roky se zavedly opravdu zvláštní manýry, myslí si přesto sám pro sebe starý instruktor.
Kadet Samy Scoopers už přichází. Na chvíli se zastavuje, jakoby mu něco zaskočilo, ale ihned pokračuje směrem do středu arény.
Cvičný android také přichází a mechanicky se staví před Samyho.
„Tenhle vypadá jako závodník formule jedna. To už zbyli na skladě jen roboti, co umí akorát vyhonit řadící páku?“ Pronáší směrem k Murphymu.
„Bez komentářů!“ Volá důrazně Murphy a obrací se zvědavě k doktorům: „Už jste to zapnuli?“
„Běží to od chvíle, co vešel do arény, koukejte.“
Objevuje se před nimi nový displej. Ukazuje v rychlých sekvencích spoustu zvláštních záběrů jako člověka před nervovým zhroucením „na to nemáš, vzdej se!“, pak umírající roztomilá zvířata, útrpné výrazy tváře, obrovské katastrofy jako bombardování nevinných vesničanů a tak dále. Všechny záběry jsou tématicky spojené, aby narušovaly sebevědomí, zvyšovaly paniku a potřebu nechat si pomoci, poprosit o milost.
Murphymu je nepříjemné už jen vidět to na vlastní oči. Předchozí kadeti z kognitivního tréninku byli ovlivňováni nějakými nervózními obličeji, tmavými kruhy a blesky, ale tohle?
„Co to má být?“
„Museli jsme zvýšit rychlost, pospojovat záběry do racionálního tématu, vytvořit mnoho různorodých scén. Jeho standardní program je jiný, ale tohle má být test, že ano?“ Vysvětluje doktor, přičemž jen doufá, že to u Murphyho projde.
„Dobře, podíváme se, co to s ním udělá.“ Souhlasí instruktor nakonec a pokračuje nahlas směrem do Arény: „Úroveň 10, rozpažte ruce! Vaše zkušební zbraň je velká bojová sekyra.“
Samymu se společně s androidem objevuje v pravé ruce útočná zbraň. Překvapený student se na ni dívá, jako kdyby ji viděl poprvé v životě.
„Víte, že jsem s tímhle ještě nikdy nebojoval?“
„Žádné mluvení při testu, prosím!“ Odpovídá stroze Murphy.
„Proč se na to ptá?“ Obrací se k doktorům.
Ti se na sebe opět smějí, tentokrát spiklenecky.
„Omlouváme se, pane instruktore, ale tohle je dobrá příležitost taky pro nás. Stále totiž nemáme o Samym dost údajů.“
Druhý doktor je mezitím při sledování jednoho displeje nadšením bez sebe.
„Koukni, ptá se jen proto, že ho signál překvapil! Perfektní načasování.“
„Ano, ale brzy se adaptuje. Začněte už!“ Odpovídá netrpělivě první doktor.
Murphy dává na malém příručním displeji androidovi povel k útoku. Boj je o něco pomalejší, než Jerryho test.
„Co to kurva děláte, vy jste se snad zbláznili, ne?“ Protestuje Samy a jen tak tak blokuje první útoky.
„To přece nejde, vy kreténi. Jak mám s tímhle těžkým zmrdem jako útočit?“
„Nemluv a bojuj!“ Křičí stroze Murphy.
Vypadá to jako souboj, který rozhodne android velmi rychle. Samy se brání, jak může, ale jedním trhnutím k sobě jej android odzbrojuje a Samy je beze zbraně!
Android zatím nevyužívá své výhody, stojí naproti a rychle propočítává další strategii. Má už zřejmou výhodu, takže to netrvá dlouho.
Samy se mezitím tváří nepřítomně. Ve zlomku vteřiny sleduje koutkem oka kde má zbraň a kde stojí android. Snaží se soustředit pouze na další nezbytné pohyby, protože za jeho dosavadní zbrklost může zjevně pouze telepatický signál. Na poslední chvíli dostává nápad.
Začíná si představovat sám sebe v situaci, kdy přišel do arény zamachrovat před skupinku hezkých holek a tenhle elektronický zmrd ho za nimi nechce pustit.
Funguje to! Tenze polevuje.
Android dělá nekompromisní výpad z pravé strany přímo na Samyho hlavu. Tohle je příležitost! Samy dělá kotrmelec směrem k androidovým nohám a s tvrdým kopnutím do jeho kolen přeskakuje po zemi ke své sekyře.
Android „cítí“ jakoby se mu zlomily obě nohy a drží se chvíli bezmocně za kolena. Všichni se tomu smějí.
Samy však popadl svou sekyru jen tak tak a sotva stíhá vykrýt další androidův útok. Tentokrát však nezmatkuje. Blokuje androidovu sekyru v té své jako kleštěmi a rychle protáčí obě ruce. Cítí, že sevření jeho zbraně povolilo, tak škubnutím odtrhává ze sevření tu svou a rychlým švihnutím seká androida mezi oči!
Přímý zásah sekyrou nutí dělat robota několik gest „umírajícího“. Kácí se při svalových záškubech na zem a už je tuhý.
Samy se narovnává a unaveně protahuje. Ve tváři se mu neodráží žádné emoce, ale z jeho gest lze vyčíst, že je rád jak souboj dopadl.
Nikdo taky netleská, jenom doktoři se lišácky smějí. Murphy je vážný.
„Dobrá práce, kadete. Brzy vás budeme kontaktovat.“
Samy se na něj soustředěně dívá a najednou, jakoby odložil velmi těžký batoh, taková úleva! Doktoři totiž právě deaktivovali telepatické přístroje.
Murphy celou situaci pozoruje se starostlivou vráskou na čele.