Pozorování domorodců šlo hladce a je ten správný čas na vmísit se mezi místní obyvatele.
Oba pozemšťané se ráno ve vysoké trávě protahují. Kolem nich leží na zemi hromady mrtvých těl jakýchsi prehistorických korýšů.
„Museli jsme spát tvrdě.“ Povídá Jerry.
John se tváří provinile. Jinak strnulý androidův výraz je teď vážně k popukání.
„Nevěděl jsem, jestli vás mám rušit ze spánku, v noci se přes tábor chtěli prohnat tihle tvorové.“
Pozemšťané obracejí oči v sloup.
„Chtěl jsi hlavně pomoct, viď?“ Cedí mezi zuby naštvaně Sammy.
„Přesně tak, jsem rád, že to umíš ocenit.“
Asi po půlhodině balení a likvidování stop, schovávají svou pozorovací techniku pod zem. Špiónské batohy mění svou barvu na transparentní. Nejsou už vidět a zavrtávají se dva metry hluboko.
Pěší chůze k domorodé vesnici není daleká, ale trvá až nepříjemně dlouho. Je zvláštní jak mohou nezodpovězené otázky člověka znervóznit, když mu jde o krk.
Zase tak horké to samozřejmě není, protože technika 23. století nabízí opravdu nevídané možnosti. Agenti se mohou dorozumívat tichými komunikátory, jedněmi z mála legálních mozkových implantátů. Také nanotechnologie umožnila vzniknout tzv. energetickému štítu. Neviditelné tetování na kůži z nich dělá nezranitelné superhrdiny.
Problém by mohl nastat, kdyby jednoho z nich takový obrovský červ spolknul. S podobným rizikem technici na Zemi zatím nepočítali.
Plní dojmů, přecházejí přes louku až na ulici, kde jsou na dohled prvním obyvatelům. Plán je dostat se do místní hospody. Jedno stavení takovou funkci na záznamech sond připomínalo.
Jerry přichází k vyzáblému, pomalovanému černochovi a ptá se:
„Kde u vás seženeme nějaké jídlo, přicházíme z daleka.“
Domorodec ustupuje beze slova o dva kroky zpátky, šklebí se a spiklenecky se chichotá.
„Možná sis nevyčistil zuby.“ Povídá Sammy kolegovi.
K domorodci najednou přiskakuje mladá holka a něco si chvíli šuškají, smějí se. Jedním okem pozorují podezíravě chýši naproti.
Holka najednou odbíhá k sousedům. Ti je pozorují z okna. Z domu se ozývá smích a z ničeho nic je ticho.
„Mám takové tušení, že nás mají v plánu sežrat.“ Povídá Sammy mrzutě. „Tvoje diplomacie stojí za starou bačkoru, to ti teda povím.“
„Drž hubu.“ Reaguje Jerry rozmrzele.
Domorodec se po chvíli pozorování oken u sousedů zase vrací k Jerrymu. Přátelsky ho plácá po ramenou a zve ho do své chýše. Chichotá se přitom jako smyslů zbavený.
Sammy dostává nápad.
„Olééééééééééééé!“ Řve z plných plic na celé kolo.
Z několika okolních domů najednou nenápadně vykukuje řada zvědavých pohledů. Domorodec, který je zval do své chýše, to vidí a zklamaně odfrkuje.
„Běž pryč, u mě nemáte co pohledávat.“ Odhání je naštvaně.
„Ty vole, vidíš to?“ Rozhlíží se Sammy, zvědavých pohledů na ulici přibývá.
Následuje šum vášnivé hromadné diskuse, na dálku to zní jako vlna otázek a stoupajícího nadšení.
„Možná jsi neměl řvát.“ Povídá tichým komunikátorem nespokojeně Jerry. „Teď se na nás vrhnou všichni.“
„Ale houby, podívej.“
Celá ulice jásajících domorodců najednou lomí nešťastně rukama, dávají najevo svou nespokojenost.
Ulicí prochází zvláštně oblečená bílá postava a všichni od ní o krok ustupují. Štíhlý mladý muž má kalhoty a tričko z planety Země.
Přechází k maskovaným agentům. Netváří se nadšeně.
„Co tady děláte?“
Jerry si není jistý jak odpovědět. Nemaskovaného pozemšťana, kterého domorodci poslouchají nikdo nečekal.
„Ahoj, přicházíme z daleké vesnice za horami. Tohle jsou mí dva bratři.“ Povídá po chvíli přemýšlení Jerry.
Sammy a John na pozemšťana mávají.
Tuhle a další z padesáti standardních historek jak se představit cizí civilizaci, se agenti učí už v prvním ročníku vesmírné akademie. V náročném tréninku si tak dopřejí i trochu divadelní zábavy. Historky jsou v akci až překvapivě účinné a věrohodné.
Civilně oblečený muž se tváří, jakoby mu vysvětlení stačilo.
„Já jsem Zurvan. Půjdete se mnou a dáte si po dlouhé cestě něco k jídlu.“
Domorodci s respektem ustupují a dělají návštěvníkům uličku směrem k Zurvanově chýši.
Ten si pyšně vykračuje a píská na obtloustlou ženu, která právě nese na rameni uříznutou nohu stařenky.
„Připrav pečeni, dáme si pikantní řízky.“ Povídá Zurvan a žena odbíhá i s nohou k ohništi.
„Na pozemšťana je překvapivě pohostinný.“ Přikyvuje uznale Sammy.
Johnovy obvody na chvíli „mrznou“. Jeho chůze je dobrou vteřinu nepřirozená. Zurvan androida koutkem oka registruje a sám pro sebe se usmívá.
„Chovej se normálně, Johne.“ Napomíná ho Jerry.
„Jo, nemusíš analyzovat všechno, co řekneme.“
John jde volným krokem. Podle požadavku ignoruje svůj analytický program.
„Nemyslím si, že vám hrozí nějaké nebezpečí, když je Zurvan s námi.“ Povídá po chvíli uvolněně.
Sammy a Jerry obracejí oči v sloup.
Výprava sedí u stolu a nervózně pokukují po výzdobě v jídelně. Jsou zde svíčky, zapuštěné do děr v lebkách, košíky dovedně upletené z žeber a nití. Dokonce i jejich židle stojí na stehenních kostech.
Nesmějí na sobě nechat nic znát. I když Sammy má podezření, že je Zurvan dávno prokouknul.
Zurvan přichází se škodolibým úsměvem ke stolu a nalívá každému do pohárku tekutinu, která připomíná víno.
Sammy přemýšlí, jak se Zurvanovi mohlo všechno tohle povést. Přestěhovat na planetu v ranném stádiu celý domorodý kmen. Ilegální osídlení, jako je tohle, nemá v historii obdoby. Proto si analytici mysleli, že se jedná o nějaký druh moderních mimozemšťanů.
Agenti si sebou berou vždy androida, vybaveného laserem. Takový android má v případě ohrožení nadlidskou sílu a je téměř nezničitelný.
Zurvan jim nalévá víno, bude určitě zdrogované!
„Johne, můžeš analyzovat vzorek, aniž by ses napil?“
„K tomu se musím napít, Sammy.“
Sammy chvíli přemýšlí.
„Kašli na to, budeme prostě předpokládat, že se nemáme napít.“
Jerry se tváří nesouhlasně. John je k tomu přece určený a mohlo by na ně padnout podezření.
„Co to zase brebentíš?“
„Klidně si dej. Ale Johna budeme ještě potřebovat.“ Reaguje ironicky Sammy.
Zurvan je očividně překvapený, že se android pití ani nedotknul.
„Nedáš si?“ Ptá se nedočkavě.
Jerry už vidí, o co mu jde.
„Dej si, kamaráde.“ Přiťukává Johnovi Zurvan svým pohárkem.
„Promiňte, já nepiju.“ Odmítá android co nejslušněji.
Agenti se nervózně usmívají.
„Až přiletíme na Zem, musíš mi říct, který programátor tě tak zmrvil.“ Pronáší Sammy nespokojeně.
Neměl to dělat. V ten moment John na chvíli opět „mrzne“. Zurvan si nemůže pomoct a ani se nepřetvařuje, že to postřehnul.
Oba agenti ho sledují. Nyní už všichni vědí o, co jde a ví, že druhá strana také ví, o co jde.
Zurvan ale není hloupý. Dokud androidovy vnitřní obvody nenapadne počítačový virus, nemá proti němu šanci.
Jeho pití je plné nosných čipů, proč se ten kretén ještě nenapil!?
V tuto nejméně vhodnou chvíli přichází jeho pomocnice s naporcovanou pečenou lidskou nohou.
„Polož to sem a vypadni!“ Vybuchuje na ni vzteky.
Pozemšťané, maskovaní jako domorodí obyvatelé, Zurvana bedlivě pozorují. John mu může propálit laserem díru do srdce každou chvíli. Jsou ve výhodě.
Zurvan se s úsměvem vzdaluje.
„Chce se zdejchnout!“ Křičí Sammy schválně nahlas.
Jejich protivník panikaří a snaží se co nejrychleji vyběhnout z místnosti!
V tu chvíli ale Johnův laser propaluje díru do Zurvanovy páteře a ten se bezmocně kácí k zemi.