Pozemšťané slyší podezřelé šustění a lidské hlasy. Samy a Jerry dávají instinktivní pokyn androidovi, aby se držel zpátky. Během nekonečně dlouhých vteřin se neznámé hlasy přibližují.
Pozemšťané jsou nervózní. Očividně nečekali žádnou společnost. Jediné možné vysvětlení je, že se na mrtvé planetě usídlili vesmírní piráti a používají ji jako překladiště zboží.
Nekonečné vteřiny, při nichž s namířenými pulzními pistolemi míří zhruba směrem, odkud jdou podezřelé zvuky, se chýlí ke konci. Zpoza porostu masožravé džungle přichází dva malí, červení a asi metr vysocí mimozemšťané oblečení do primitivních tunik a kalhot z kůže. Nesou si vaky a pár primitivních zbraní. Jsou to Jaffa a Neme, kteří se rozhodli sledovat kouřovou stopu.
Obě skupinky teď na sebe zaraženě hledí.
Jerry se rozhoduje rychle a promlouvá ke svým kolegům prostřednictvím komunikátoru, který má každý pozemšťan od narození voperovaný do mozku. Jedná se o jeden z mála technologických implantátů, které jsou na Zemi legálně dostupné.
„Jaktože jsou tu humanoidé?“
„Piráti se takhle nemaskují. Že by zase nějaká skupinka hipíků, kteří se rozhodli žít v lesích?“ Uvažuje Samy.
„Neřekl bych, koukej na ty hranaté, šupinaté hlavy a jak jsou malincí. Nic podobného neznáme.“
Obyvatelé planety Zebra vypadají opravdu zvláštně.
„Přesně, jakoby jejich předkové z nudy masturbovali v rybníce.“
Jerry a Samy prskají smíchy, ale zkoušejí se co nejrychleji ovládnout.
Mimozemšťané jsou teď ještě překvapenější. Neme sundává z ramene luk a šíp.
„Co to děláš, Neme?“ Obrací se na něj jeho druh.
„Nevidíš, že na nás míří holemi a smějí se nám?“
„To nejsou zvířata, že ne?“
„Podívej, jak jsou oblečení! Jsou černobílí jako kmeny stromů, co když stromy už ožily úplně?!“
Znepokojení mimozemšťanů roste a oba se připravují do střehu.
„Můžeš to přeložit, Johne?“ Ptá se Samy na jejich rozhovor.
„Neznámý jazyk. Můžu použít univerzálního tlumočníka, ale k tomu potřebuju více informací.“
Jerry se rozhoduje rychle. Dělá pár kroků směrem k nim a odhazuje svou zbraň.
„Co to kurva děláš? Chceš, se vzdát?“
„Nemáme přestrojení. Jestli to jsou místní obyvatelé a vidí nás takhle, musejí mít strach. Odhození zbraně je mírové gesto, srozumitelné ve všech kulturách.“
Jerry se snaží vypadat sebejistě, ale přátelsky. Asi tři metry před nimi se zastavuje a kyne hlavou ke svým prázdným dlaním.
Jaffa se rozhlíží okolo a pokládá svou zbraň na zem. Neme nemůže uvěřit vlastním očím, proč to Jaffa dělá?
„Kde jsou Raali, kde je máte?“
V Jerryho očích se objevil záblesk beznaděje. Nerozumí, rozhoduje se gestikulovat.
Prstem ukazuje do své pusy a párkrát teatrálně kašle, jakože se dusí. Pak se otáčí a natahuje celou paži směrem, odkud přišli. Ještě se odtamtud line mírný kouř. Díky Johnovu selhání tak mají společné téma.
„Asi nemůže mluvit.“
„Tohle je nějaké divné. Rostliny chtějí naší pomoc?“ Škrábe se na hlavě zamyšleně Neme, ale nepřestává na pozemšťany mířit.
„Je to už přes deset let, co na nás Raali zaútočil naposledy, pamatuješ?“
„Ale tohle není Raali! Raali je kutálející keř s mrštnými švihacími chapadly!“
Jaffa dělá pár kroků směrem k Jerrymu a zamyšleně hledí na jeho maskovací oblečení.
„Měl bys ho nechat, třeba si tě chce očichat.“ Uvažuje Samy.
Jaffa prstem šťouchá do Jerryho oblečení, poté si jej mezi prsty tře.
„To je velmi jemně utkaná tráva! Jak jsi utkal tak jemnou a pevnou trávu?“
Mimozemšťané jsou u vytržení! To nebudou rostliny, oni je jen nosí jako oblečení!
Neme přiskakuje k Jaffovi a oba tahají Jerryho za rukávy, které nemůžou odtrhnout.
„No skvělé, teď jim hráblo.“
„Podobné oblečení ještě určitě neviděli.“ Usmívá se Jerry a druhou rukou je jemně odtrhuje od sebe.
„Můžeš už překládat, Johne?“
„Neznámý jazyk je velmi komplikovaný a zatím se neopakuje.“
„Komplikovaný jazyk? Ti dva vypadají, jakoby v životě nebyli ani u zubaře. Jak bohatou slovní zásobu k odchytu veverek asi potřebují?“
Pro mimozemšťany je rozhovor neslyšitelný, takže to vypadá, jakoby zvláštně oblečení cizí tvorové celou tu dobu jen mlčky stáli a koukali na ně.
„Asi bychom se měli představit, vypadají přátelsky.“ Napadlo Jaffu.
„Ahoj, já jsem Neme a tohle je Jaffa. Přicházíme z osady poblíž. Odkud jste vy?“
Pozemšťané nerozumí, ale Jerry opakuje Nemeho představovací gesto. Dochází mu, že o tohle asi půjde.
„Jerry,“ ukazuje na sebe, „Samy, John“ ukazuje na kolegu a androida.
„Umí mluvit!“
Představovací kolotoč pokračuje ještě asi deset minut. Očividně to ani jednu stranu nepřestává bavit. Pozemšťané potřebují opakovat jednoduché věty, aby v nich John našel souvislosti pro překlad. A Jaffa s Nemem jsou prostě jen u vytržení, že existují na světě ještě další lidé, kteří přichází určitě z veliké dálky a umí tkát z trávy velmi pevné a jemné látky!
Zatímco se mezi sebou snaží obě vzdálené rasy nějak dorozumět, mihnul se nedaleko za stromy keř Raali a zastavuje se v zákrytu za skalkou.
Raali vypadá, jakoby nevěděl, co má dělat, protože vykukuje zpoza svého zákrytu a opět se rychle vrací, jakoby se zaseknul uprostřed nějakého reflexu, pořád dokolečka.
Mezitím John už pochytil některé základní nezbytné fráze a pravidla místní řeči. Pozemšťané stojí nehybně a skrz komunikátor si nechávají indukovat do mozku novou řeč.
„Už jsem si vzpomněl. Touto řečí mluvili naši staří. Bude trvat než si na ni vzpomeneme.“ Obrací se Jerry k mimozemšťanům.
„To je skvělé!“
Jaffa je ale rozhodnutý prověřit každou skutečnost, než je pustí dál.
„Kde máte svou osadu? Jsme v jediném lese široko daleko, tam dál jsou už jen hory a poušť.“
„Směrem na západ jsou hory, za horami poušť a za pouští les. Je lehké se ztratit, ale my utekli před rostlinami a ohněm hledat pomoc.“
Takové vysvětlení vypadá uspokojivě. Neme sundává z ramenou svůj vak. Jsou v něm dva kožené měchy s vodou. Jeden vytahuje a nabízí s úsměvem Jerrymu.
„Á, místní pohostinnost.“ Komentuje Samy ironicky nabízenou vodu a očividně se usmívá jenom proto, že musí.
„Divoké kmeny mají ve zvyku si pomáhat, každá laskavost se jim pak vrací.“
„Jsem zvědav, jakou laskavost budou chtít po nás. Doufám, že nebudeme muset přes noc přebírat z vaku to jeho listí.“
Jerry pije a odpovídá tichým komunikátorem.
„Jsou určitě lovci, domácí práce budou dělat ženy. Mimochodem tahle voda je vážně dobrá. Chutná trochu jako pozemská minerálka.“
Do rozhovoru se přidává android John.
„Potřebuji vzorek k analýze. Jestli je voda infekční, musím tě dopravit na loď, Jerry.“
Jerry si nechává jeden doušek v puse a prsknutím jej plive na Johna. Ten bez jakéhokoli rozladění odpovídá s úsměvem nahlas mimozemskou řečí.
„Děkuji, Jerry.“
„Tak co, půjdeme ulovit nějaké malé prase, nebo co to vlastně jíte?“ Snaží se ihned navrhnout nějakou pro něj snesitelnou laskavost Samy.
„Proč jsi to udělal?“ Ptá se Neme Jerryho na odplivnutí.
Jerry zjevně rychleji jednal, než přemýšlel.
„U nás je zvykem darovanou vodu nejdříve plivnout na nejbližšího přítele.“
Mimozemšťani se smějí. Jeden z nich bere vak s vodou, pije a s nadšením plive proud vody a mazlavých slin do Samyho tváře.
„No tys tomu dal.“
„Ne ne,“ zaráží je Jerry před dalším pokračováním. „Jenom když vám dá někdo vodu, o kterou jste nepožádali.“
Mimozemšťané už chápou, že jde o gesto. Jejich oči hoří zvědavostí, co všechno se od návštěvníků ještě dozví.
Už už se rozhodli je pozvat k nim do osady, když v tu chvíli se Raali poblíž za skálou přestává pohybovat sem a tam.
Zevnitř keře se z želatinových vnitřností vysunuje malé tykadélko, které začíná ve vzduchu jemně vibrovat.
Samy cítí zvláštní tlak uvnitř hlavy, který zná jen z kognitivního tréninku na akademii. Nevěří vlastním smyslům, že zrovna teď na cizí planetě uprostřed ničeho cítí důvěrně známý telepatický signál, i když mnohem slabší, než je obvyklé.
Jaffa, Neme a Jerry se dostávají do agresivní nálady. Ve vzduchu cítí velmi intenzivně nepřátelské myšlenky. Ti druzí je chtějí určitě zabít!
„No tak si nehrajte na neviňátka, my víme, proč jste tady!“ Mává se zatnutou pěstí Neme na Jerryho.
„Hele ty skrčku, jestli si to chceš rozdat, tak řekni rovnou. Vy šupináči mě už začínáte pěkně srát!“
„Šupináči, slyšel si ho?“ Křičí Neme na svého druha a bere do ruky kyj.
Mimozemšťané zatím vyčkávají, co se bude dít a oči jim planou vzteky.
Jaffa se rozhlíží, jestli jsou sami a najednou vidí, jak se za blízkou skálou mihnul živý keř.
„To je Raali!“.
Jerry se mezitím staví do bojové pozice.
„Co to blázníš, Jerry?“
„Drž hubu šuline, já to vyřídím sám!“
Samy je odpovědí překvapený. Něco ho napadá, tak zavírá oči a zjišťuje, že mu někdo do hlavy vysílá trhanou a rychlou sekvenci bitev a agresivně vypadajících mimozemských tváří na nějakém místě u ohniště.
„To je divné, že by to všechno byl jenom nějaký zvláštní trénink?“ Uvažuje sám pro sebe a rozhlíží se, jakoby si chtěl ověřit, kde se právě nachází.
Jerry zvedá odhozenou pulzní pistoli a vítězně míří na mimozemšťany.
„Rozstřílím vás na malé sardinky, šupináči červení!“
„Co s tou hůlkou chceš dělat, poškrábat nás na zádech?“ Prská smíchy Jaffa.
Koutkem oka však registrují, že se Raali přibližuje. Nerozmýšlí se ani vteřinu a rozbíhají se sprintem skrz džungli zpátky, odkud přišli. Jerry vybíhá jejich směrem, stejně tak i keř Raali.
John se Samym zůstávají sami. Vypadají překvapeně, i když v podání androida vypadá chyba spíš, jakoby se ho situace ani netýkala.
„Nečekal bych, že jim hrábne. Co budeme dělat? Jerry s tou zbraní mává jako nějaký blázen. Viděl jsi jeho oči, Johne?“
„Viděl, ale nerozumím, potřebuji bližší instrukce.“
„Ještěže máme štíty. Věděl jsem, že se může hodit. Zásah pulzní pistolí odvaří krev do sucha.“ Vydechuje Sammy bezradně.
Johnovy programy na chvíli mrznou.
„Obyvatelé této planety nejsou vybaveni pulzními zbraněmi.“
„Ale Jerry je… Nebo myslíš, že je to všechno jen simulace?“
„Prosím specifikuj termín ‚simulace‘.“
„Jsme na planetě Zebra právě teď?“
„Ano.“
„Tak odkud to sakra jde?“ Ptá se Samy a rozhlíží se okolo.