Pozemšťané jsou sami nazpět v chýši a pochodují nervózně kolem sebe, jakoby se dostali do prekérní situace a nemohli z ní ven.
Přestože je John vlastně elektronická forma života, jeho „hodný“ program mu velí ukázat spoluúčast a s nepřirozeně vypadajícími vráskami na čele pochoduje po místnosti s nimi.
„Vážně, kdybychom tady nepotkali bělocha, kterého celá vesnice poslouchá na slovo, začal bych věřit na kouzla a čáry.“ Kroutí hlavou Jerry.
Bez řečí pochodují chvíli dál.
Na stole je džbán s vodou a hrnky. Džbán je vyřezaný z lebky hmyzu a hrnky zase z lebek mimozemšťanů.
Sammy jde ke stolu a nalévá si až po okraj. Cítí se vyprahle. Jerry ho pozoruje se znechuceným šklebem.
„Jo, máš pravdu.“ Souhlasí Sammy. „Je ta voda pitná, Johne?“
„Voda je pitná, Sammy.“
Dává si tedy s chutí několik plných doušků. Jdou v ní cítit minerály, možná proto je všechen nábytek z kostí pevný a těžký, přemýšlí Sammy.
V ten moment dostává nápad.
„Viděli jste, jak se naši obrovští červí kamarádi snažili nedotýkat se budov?“
Jerry s nejistým výrazem souhlasí.
„Přesně jako stánky s placeným občerstvením na srazu důchodců.“
„Tenhle hmyzí džbán nám dokazuje, že mimozemšťané jsou vynalézaví a nezabíjejí se jenom mezi sebou. Ale v téhle hmyzí přírodě bude asi všechno jídlo… slizké a nechutné.“
Sammy si dává další osvěžující doušek minerálky z vydlabané lebky jednoho mimozemšťana.
„Pravda, jsi tady jediný člověk, který se rád chová nechutně.“
John se vtipu nahlas směje. Jeho kolegové ho chvíli překvapeně pozorují.
„Obrovští červi jsou jenom další živočišný druh a houby víme, jak se rozmnožují. Co když jsme venku viděli samice a ten zvláštní smrad co jde z každého domu cítit je nějaký samčí hormon?“
„Jako sperma?“ Reaguje překvapeně Jerry.
„Možná jo.“
„Takže oni si napatlají na budovy červí sperma, aby jim sem nelezla žádná havěť. Jen se tu občas zastaví samice v naději.“
Oba agenti vybuchují smíchy.
„Nepoznal jsi, jak uraženě odfukovaly, když odcházely?“
Sammy stojí před androidem. Z Johnova oka svítí slabé světlo, promítá před sebe velké plátno, které zrcadlí Sammyho postavu.
„Vypadám vážně úplně jako Zurvan.“ Prohlíží se Sammy zkoumavě.
Některé maskovací implantáty nejsou ani ve 23. století stále ještě dokonalé. Ale tohle maskování se povedlo.
Z venku se ozývá skandování. Nejdříve je nezřetelné a tlumené, ale postupně sílí.
Domorodci volají:
„Zurvanův večer her, Zurvanův večer her!“
Jerry sedí v rohu místnosti a škodolibě se usmívá.
„To bude nějaká místní tradice, Zurvane. Tak to běž ven rozbalit!“
Sammy nevypadá ani trochu nervózně.
Přechází ke dveřím a jedním rázným kopnutím je otevírá. Všichni mlčí a hledí na něj. Starší z obyvatel si chvíli myslí, že má Zurvan špatnou náladu a instinktivně se ztrácejí v davu.
„Hej ty, pojď sem!“ Míří prstem na Aaru.
Hezká mimozemšťanka postávala před dveřmi chýše celý den.
Na Sammyho civí celý dav. Asi by jim měl něco říct.
„Ehh, tady tahle holka moc zlobila, tak jí nejdříve musím namlátit a hned jsem u vás, dobře?“
Publikum je na rozpacích, ale většina z nich jakoby rozuměla.
Sammy tahá Aaru rychle dovnitř. Dívka je vyděšená. Podobné Zurvanovy řeči mívaly vždycky krutou dohru.
Pozemšťané ji překvapeně pozorují. Aara stojí uprostřed místnosti s obličejem v dlaních.
„Teda ten Zurvan musel být pěkné čuně.“ Kroutí hlavou Sammy nechápavě.
„Chceš jí všechno říct?“ Ptá se Jerry normálně nahlas.
Dívka, jakoby se vzpamatovala. Stojí a čeká, co se bude dít.
John přechází blíž k oknu, otevírá pusu a přehrává ze záznamu nahlas švihání biče a dívčí sténání.
Sténání zní dost brutálně, ale všichni to musí slyšet, než si agenti s dívkou promluví. Venku mezitím panuje dobrá nálada, všichni se těší, až začnou Zurvanovy hry.
„Poslouchej, umíš mlčet?“
Aara se k Sammymu důvěrně tiskne. Z očí ji však sálá nejistota.
„Hele,“ odstrkuje ji co nejněžněji: „Podívej se na mě, vidíš, že jsem bílý. Vypadám jinak než vy. Kdy jsem mezi vás přišel?“
Aara nechápe proč se Zurvan ptá, ale když bude poslušná, určitě ji nezmlátí jako tu dívku, která se ozývá z Johnovy pusy.
„Zurvane, už se nepamatuješ? Bydleli jsme ve vysoké trávě, než jsi přišel ty a postavil nám vesnici.“
„A jak jste se tam dostali?“
„Nevím.“ Odpovídá dívka nešťastně a kryje si tvář, jakoby čekala výprask.
Je podezřelé, že jsou domorodci tak vyvinutí a na souši přitom není ani jeden obratlovec nebo cokoliv co by vzdáleně připomínalo jejich předky.
Rozhovor zatím končí. Sammy ji plácá majetnicky po zadku.
Pozemšťané vycházejí ven, Sammy je v čele a kyne okolo sebe se vzpaženýma rukama. Než ho zlikvidovali, tak si náhodou všiml, jak tohle Zurvan dělá.
Už postává hrdě před domem a celá vesnice mu skanduje jako oddaný dav svému vůdci:
„Zurvan! Zurvan!“
Ten Zurvanův životní styl má něco do sebe.
Sammy chvíli netuší, jak je má vlastně oslovit. A co ty „Zurvanovy hry“ vlastně znamenají.
„Obyvatelé!“
Jerry se snaží nevybuchnout smíchy.
„Zítra je mimořádný den! Budeme mít spoustu čerstvého masa!“
Mimozemšťané na sebe udiveně koukají.
„Nezasloužíte si to, protože jste banda líných černých zmrdů! Ale musíme to všechno společně sníst, jinak se maso zkazí!“
Jakoby nechápali už vůbec nic. Něco jim slibovat, to Zurvan asi nikdy nedělal.
Co s tím? Jerry má co dělat, aby se nezačal nahlas řehtat. Ten je zase užitečný, myslí si Sammy.
Se sebejistým šklebem však pokračuje:
„Proto uspořádáme velkou celodenní soutěž! Bude se jíst od rána do večera, a kdo toho sní nejméně…“ Dramatická pauza a škodolibý natěšený úsměv: „Toho si dáme o víkendu k obědu.“
Najednou skanduje celý dav!
„Jó! Zurvan! Zurvan!“
„Zajímavá komunita. V jejich náladách není ani špetka soucitu.“ Povídá android tichým komunikátorem.
Agenti se jen mlčky usmívají.
„A protože si budeme zítra hrát celý den, půjdete dnes všichni brzo spát, jasný?!“
Nadšení davu opět mrzne.
„Zítra nebude nikdo unavený! Jídla bude tolik, že kdo sní málo, toho podříznem rovnou a hodíme ho červům!“
Mimozemšťané se spontánně řehtají. Vybuchují smíchy znovu a znovu, až to trvá dlouhých 10 minut.
Agenti už jsou dávno zpátky v Zurvanově chýši a s obavami smích davu poslouchají.
Jakmile je po všem, chovají se k sobě mimozemšťané chvíli ohleduplně. Dokonce jde vidět, jak několik z nich dává přednost nejstaršímu, aby mohl volně projít do uličky.
S pravým Zurvanem podobnou spoluúčast ještě nezažili.