Samy a John jdou už nějakou dobu sami džunglí. Samy má tušení co se děje, ale nechce o tom mluvit nahlas.
„Jak dlouho už za nimi jdeme?“
„13 minut a 14 vteřin.“ Odpovídá mechanicky John.
„Tlak v mé hlavě se zvýšil.“
„Jsi v pořádku, Samy?“
„Zatím to úspěšně blokuju, ale musíme zjistit, odkud to jde. Je to jakoby se telepatický signál nějak změnil. Co to vlastně křičeli ti mimozemšťané, když utíkali?“
„Jeden z nich zmínil jméno ‚Raali‘.“
Samy přemýšlí. S hlavou někde jinde střílí automaticky pár preventivních pulzů do masožravých listů.
Nazvat něco neznámého a utíkat před tím v místě se spoustou masožravých rostlin zní, jakoby nešlo o náhodu, ale mělo to spolu nějakou souvislost. Samymu ale nedochází proč „to“ neviděli i oni.
Dokud se to neprokáže jinak, musí Samy počítat i s variantou, že se jedná o vesmírné piráty, kteří ukradli telepatický terminál.
„Raali je podle všeho jméno pro něco, co se nás snaží nějak podvědomě ovlivnit. Na této planetě ale nejsou žádné stopy po technologiích.“
„Prosím upřesni ‚nejsou žádné stopy po technologiích‘.“ Reaguje android.
„Zaměřily snad něco tvoje detektory?“
„Ne.“
Samy začíná být netrpělivý.
„Zamysli se trochu, kreténe! Odkud by takový telepatický signál přicházel?“
Tenze v jeho hlavě se opět mění a zvyšuje svou intenzitu. Samymu stoupá hladina adrenalinu. Snaží se nepanikařit. Podvědomě cítí, kterým směrem jej vnitřní emoce táhnou a snaží se je blokovat myšlenkami na něco podobného, ale neškodného.
„V mé databázi chybí požadované souvislosti.“ Odpovídá John.
„Přesně! Neměli by pro to jméno, pokud by to alespoň několikrát neviděli. Z čehož vyplývá, že nepůjde o žádnou technologii, protože by se dávno podělali z našich zbraní… musí jít něco jiného.“
Jen to Samy dořekl, začíná se před nimi z ničeho nic ze země vyhrabávat malý Actan. Pozemšťané se zastavují a co nejtišeji se přesunují za jeden skalní výčnělek poblíž, aby ho nevyplašili.
„Nahráváš to, Johne?“
„Nahrávání je aktivováno.“
„Proč jsi pořád tak upjatý? Nenainstalovali ti software s osobností?“
Pro Samyho není nijak zvlášť příjemné skončit v současné situaci s podobným společníkem.
„Aktuálně není online připojení k vyhledávání software k dispozici.“
Actan mezitím zvědavě běží k jednomu polospálenému masožravému listu, očuchává jej. Je z něj patrně nadšený. Ani list neodnáší, okusuje ohořelé zbytky hned na místě.
Poté rychle běží k dalšímu a už list strhává a bere sebou do podzemí.
„Krtek?“ Ptá se Samy, aniž by čekal jakoukoli odpověď.
K jeho překvapení začíná před sebe John promítat 3D model anatomie tvora, jehož právě viděli.
„Druh, příbuzný s humanoidy planety Zebra. Na rozdíl od nich má silné čelisti s předními tesáky a drápy.“
„K čemu ty čelisti a drápy?“
John na otázku reaguje promítnutím pozemského krtka a bobra.
„Silné zuby jsou u podobných tvorů na zemi určeny ke zpracování dřeva. Drápy jsou svým tvarem nejblíž krtkovi, který je používá k hrabání.“
„Kde si k těm informacím přišel?“ Ptá se Samy překvapeně.
„Plechová hlava“ nebude asi úplně k ničemu. Možná to jenom chce klást ty správné otázky.
„Informace o pozemských živočišných druzích jsou standardně součástí projekční jednotky androidů. Jerry si ode mě během letu vyžádal každodenní promítání lidských samic různých tvarů a v různých polohách.“
„A helemese!“
„Omlouvám se, kdybych věděl, že budou nezbytné pro misi na planetě Zebra, seznámil bych tě s nimi také.“
Samy prská smíchy.
„Vidíš, že máš smysl pro humor! Teď mi ale řekni více o tom krtkovi nebo co to je. Trochu nás tlačí čas.“
Johnovi chvíli trvá, než zase „odmrzne“. Jeho strojová logika nezpracovala Samyho poznámku úspěšně.
„Kromě stavby těla je nejvýraznější rozdíl oproti zdejším humanoidům jeho odlišná struktura mozku.“
John teď promítá něco, co vypadá jako ořech se spoustou symetrických cestiček, rozbíhajících se do strany jako u listu rostliny.
„Přední laloky zcela chybí a spoje, které by k nim měly vést, jsou prorostlé lebeční kostí.“
„Ta malá krysa musí být proti telepatii úplně imunní! Víš, co to znamená, Johne?“
„Co to znamená, Samy?“
„Že ta věc je tady už milióny let.“
Pozemšťan Jerry, mimozemšťané Jaffa a Neme společně procházejí džunglí, v jejich tvářích se odráží spousta nevyřčených otázek.
Jerry vypadá poněkud provinile. Uvědomuje si, že ty dva honil asi dva kilometry džunglí, i když neví proč. Proč byl tak vznětlivý a proč šli mimozemšťané pro něj zpátky, když ten pocit pominul?
Snaží se neúspěšně dovolat Samymu a Johnovi. V prostředí bez civilizace a místního spojení mají implantované komunikátory dosah jen pár kilometrů. Musejí být o něco dál. Třeba jsou už mrtví. Nezbývá mu než se držet mimozemšťanů, aby nevzbudil podezření a mezitím vymyslet nějaký plán.
Z ničeho nic džungle řídne a před nimi se objevují velké kamenné hradby. Zhruba dva metry vysoké, ne příliš dobře zarovnané ani nijak ozdobené.
Jeden postarší obyvatel osady, stojící u hlavní brány na Jerryho vyjeveně hledí. Zjevně nejsou na návštěvy zvyklí.
Jerry na stavbu a osadu s farmami, rozprostírajícími se za bránou do celé šířky hledí a taky překvapeně.
Tady něco nehraje, myslí si. V údajích ze sond, které měli k dispozici, nebyla ani zmínka o humanoidech, natož takových stavbách. Absolventy na tuto „jednoduchou“ výpravu doporučil dokonce i sám Rone. No, možná právě proto.
„Co je to za zrůdu?“ Staví se do střehu mimořádně šupinatý strážný.
Kdyby šlo o normální akci, měl by na sobě maskování, uvažuje Jerry unaveně.
„To je náš nový přítel. Přichází ze vzdálené osady za pouští a horami.“ Ujímá se vysvětlování Jaffa.
„Pusť nás dovnitř, blbečku. Moje žena už musí šílet.“ Pokračuje rázněji Neme, odsouvá ho přitom stranou. Koneckonců je už pár let také jeden ze „starších“.
Za hradbami je osada v celé své kráse. Rozvíjející se zemědělství a chovatelství, jednopatrové stavení z kamene a ze dřeva. Jako v klasické, zemědělsky rozvinuté civilizaci doby kamenné, známé z učebnic historie a dvou mimozemských civilizací, které lidstvo už poznalo.
„Vítej v naší vesnici.“ Gestikuluje Jaffa pyšně, jakoby měl osadu na dlaních.
„Jsem rád, že mě k sobě vezmete i po tom všem.“
„Byl to určitě Raali, jak jsem říkal. Tenhle nenadálý pocit my s Nemem známe moc dobře!“
„Nedělej si starosti!“ Dodává Neme a plácá jej otcovsky po zádech.
Pro mimozemšťany byl výstup koneckonců důkaz, že je Jerry jeden z nich a ne rostlina jak se domnívali.
Jerry si však uvědomuje, že by měl dál pracovat na své identitě návštěvníka z osady za horami, který zkusil štěstí a hledá nějakou pomoc pro jeho druhy.
„Nikdy jsem neviděl, že by bylo možné žít se zvířaty!“ Kroutí hlavou překvapeně Jerry: „Vy musíte mít spousty jídla!“
„To víš, chlapče. Je to už pár let, co jsme přišli na nápad farmaření.“
Neme pokyvuje hlavou, přitom hledí Jerrymu až nahoru do jeho očí. Vypadá přitom, jakoby si vykloubil krk.
„Jaffa je moc skromný, přišel na to on sám! Od té doby se nám daří přímo skvěle!“
Všichni jsou nadšením bez sebe. Mimozemšťané prožívají zatím nepoznaný pocit hrdosti nad tím, co dokázali někomu úplně cizímu. Jejich osada je na Zebře jediná. Ve skutečnosti nikde jinde humanoidé nežijí.
Mezitím Samy s Johnem bloudí dále džunglí a telepatický signál, vysílaný do jeho mozku se stále mění. V jednu chvíli se zdá vše o něco strašidelnější, pak zase cítí hlad, jindy je zase všechno barevnější a hezčí.
„Kurva to mě sere, nálady se mi mění častěji než těhotné ženské.“
„Můžu ti nějak pomoct, Samy?“
„Jo, dělej co nejmenší hluk. Ani nedýchej, tady tě stejně nikdo neuvidí a mě to rozčiluje!“
„Aktivuji tichý režim.“ Odpovídá John klidně.
„Musím se soustředit na něco jiného než na vlastní myšlenky. Co si takhle zazpívat? Třeba tím přilákáme ty domorodce.“
„Zazpívat?“
Nevypadá to, že by John úplně pochopil. Ale když Samy začíná, opakuje sloku po něm.
Náladu mi to očividně vylepšuje, naštěstí je celý les mrtvý, myslí si Samy.
Kolem Jerryho se sbíhá celý dav mimozemšťanů.
„To je v pořádku, neblbněte. Je to náš nový kamarád z daleké osady za horami!“ Vysvětluje Jaffa.
Přítomní se tváří ještě zvědavěji a hlučně si mezi sebou povídají.
„Podívejte, jak je velký a bílý!“
„Co to má za oblečení?“
„Jakoby ho někdo stáhl z kůže!“
Dav puká smíchy.
Nejmenší děti poblíž si chtějí na Jerryho sáhnout, těhotné ženy je však přidržují.
„Vypadá jako strašidlo.“ Žvatlá tenkým hláskem malá holčička.
Jerrymu to začíná být nepříjemné. Snaží se gestem povzbudit Jaffu a Nemeho ať jej z toho nějak vysvobodí.
„Osada, ze které Jerry přichází, je za pouští a horami na konci světa!“
„Uh?“ Tuhne celý dav údivem.
„Přišel se podívat, jak u nás farmaříme, aby pomohl svým lidem. Byla to dlouhá cesta, takže mu nechte trochu volnosti, ať si odpočine a nabere síly.“ Pokračuje autoritativněji Jaffa.
Na Nemeho dělá jeho tón očividně dojem. Starý kamarád, se kterým se stýká každý den, má hlavní slovo v celé osadě!
Jerrymu začíná být trochu trapně. Dav však uvolňuje uličku, aby mohl projít.
Konečně, no sláva mít tak přestrojení, mohl se téhle opičárně vyhnout úplně. Ještěže to nejsou kanibalové, myslí si Jerry. Přitom registruje, jak se na něj kouká jedna žena, která není těhotná a ani tolik šupinatá. Žena se olizuje a špulí na něj rty.
„Tak nedáme si něco k jídlu?“ Vzhlíží vysoko nad sebe k jeho obličeji Neme.
„S radostí.“
Prodírají se tedy davem ke stavení.
„Od té doby co farmaříme, naše osada jenom vzkvétá.“
„Jaffa je zase příliš skromný,“ usmívá se Neme a přitom se snaží odtlačit pár dětí, které se v davu na Jerryho tlačí. „Když jsme byli mladší, bylo nás v osadě málo, jedli jsme jenom bobule a listí. Raali nás do lesa nepouštěli a měli jsme všichni pořád jenom hlad. Ale od té doby co farmaříme, můžeme i do lesa.“
„Jak je to možné?“ Diví se Jerry.
„Naši starší si myslí, že Raali chce, abychom byli šťastní.“
„Raali chce, abyste byli šťastní?“
Jaffa a Neme ignorují ironický výraz v jeho očích. Jerry si přitom všímá, že střechy některých domů vypadají jako obrovské želví krunýře.
„Co se to tu do prdele děje?“
„Cože?“ Ptá se Neme spíš ze slušnosti.
„Ale nic.“
Mezitím se dostávají ke stavení. Dav mimozemšťanů si jde po svých. Konec konců mají hromady povinností okolo zvířat na farmě a tak dále.
Stavení jsou různorodá a je vidět, že zde vzkvétají i základy obchodování. Jsou tu stánky s masem, zeleninou, oblečením, nářadím a dokonce se zbraněmi.
Jerry táhne své průvodce směrem ke zbraním. Nepředpokládá, že by mohl použít pulzní pistoli, aniž by u domorodců vzbudil podezření, ale s pořádným mečem nebo kopím se ubrání bez větších problémů ať už by jim mělo hrozit cokoliv.
Starý obchodník se zbraněmi hledí na návštěvníka nedůvěřivě, ale poté co mu je vysvětleno, o co kráčí, větří výhodný obchod. Naneštěstí má většinou jen hole, luky a kamenné palcáty „jejich“ velikosti. V rukou člověka vypadají jako malá kladívka pro panenky.
Jerryho průvodci se také netváří nadšeně. Musejí nakupovat u vlezdoprdelky, starého Sabera.
„Takže byste rádi nějaké zbraně, bojovníci? No myslím, že vás svým výběrem nezklamu.“
„Jen se tak koukáme, díky.“ Odsekává Neme.
„Ne počkej, já vážně budu něco potřebovat. Čeká mě cesta zpátky!“
„Nechtěl jsem ti to říkat, Jerry, ale tví přátelé budou už dávno mrtví.“ Pronáší Jaffa zúčastněně.
„Tím si nemůžeme být jistí.“
„I kdyby se jim podařilo utéct, nemají proti Raalimu nebo v mrtvém lese šanci.“
Jerry neodpovídá a prohlíží si největší palcáty ze dřeva a kamene. Ve výloze jsou i různé tvary. Starý Saber se musí asi nudit, když má na výběr takovéhle hračky, mezi nimiž vlastně není skoro žádný rozdíl.
„Neřekl bych. Odpočinu si a jdu do džungle hned ráno.“ Pokračuje v rozhovoru Jerry.
Starý Saber větří příležitost a usmívá se od ucha k uchu.
„Vy pane, vypadáte jako velmi silný mladý muž.“ A po nejistém pohledu na jeho kůži bez šupin pokračuje tak aby se návštěvníka nedotknul: „Pro tak silného mladého muže bych měl velký a silný kyj, co říkáte?“
Jerrymu něco vadí a přemýšlí jak se zeptat.
„Ehm, používáte k výrobě zbraní… jak to říct… také jiný materiál než jen dřevo a kámen?“
„Mé zbraně jsou vyrobeny z nejpevnějšího dřeva a nejtvrdšího kamene, z čeho by měly být?“ Ptá se dotčeně obchodník.
„Oh to nic, byl jsem jenom zvědavý.“
Jaffa a Neme na sebe tázavě hledí.
Starý Saber má pocit, že mu uniká příležitost, a tak se snaží zachránit situaci.
„Dobrá zbraň není jenom nástroj k lovu nebo boji, ale hlavně doplněk, který vás bude před ostatními reprezentovat. Budete vypadat mnohem lépe, a to už když budete vlastnit třeba tento ručně vyřezávaný luk s bojovými výřezy.“
Jaffa a Neme obracejí oči v sloup a znechuceně se otáčejí zády k obchodníkovi, aby se na něj nemuseli dívat. Už to slyšeli milionkrát. Snad s tím bude Jerry brzo hotový, myslí si oba.
„Pokud vám mohu nabídnout něco zvláštního, vezměte si tento zahrocený kyj. Je to jediný nástroj široko daleko, vyrobený podobným způsobem. Hrany jsou mírně vyztuženy kvůli důraznějšímu úderu a i když potkáte na lovu někoho jiného, můžete si být jistý, že to budete vy, kdo má v ruce něco speciálního a zvlášť pohledného.“
Na první i na druhý pohled se však zdá, že ta zbraň vypadá skoro stejně jako ty ostatní.
„Jsem zde jenom na krátké návštěvě, ale vezmu si to a taky ten luk s nějakými šípy.“ Usmívá se slušně Jerry.
„Ano pane, udělal jste skvělý obchod!“
Saber rozkládá na pult svazek pevného listí a začíná zbraně pyšně balit.
Jaffa si připadá dost trapně, když to vidí a nervózně si přejíždí dlaní přes tvář.
„Mohl bys mu to prostě dát?“
Saber se tváří dotčeně a podává jim tedy zboží nezabalené.
Po chvíli je už historicky ozbrojený Jerry se svými průvodci na cestě k Jaffově stavění.
„Musím se ti omluvit za toho obchodníka. On jenom zkoušel…“ Brání pověst osady Jaffa.
„Nic se nestalo, u nás jich taky pár máme.“
Později večer už nad osadou zapadá slunce a na obloze nyní visí dva měsíce a milióny velkých a malých hvězd. Díky tomu je i po západu slunce všude šero po celou noc.
Jerry sedí uvnitř jednoho z domků a jí grilované maso se zvláštními kukuřičnými plackami. U stolu sedí také čtyři Jaffovi děti ve věku 8, 7, 6 a 5 let. Na druhé straně místnosti v rohu hněte těhotná žena těsto a zároveň krmí přisáté batole z prsu.
Jaffa přichází a usmívá se na děti. Poté si bere z talíře kus masa a hladově se do něj zakusuje.
„Máš teda hodně dětí, Jaffa.“
Děti se smějí.
„Už se těším, až trochu povyrostou. Pak budeme farmařit, chodit na lov…“ Hodnotí pyšně Jaffa.
„Byl jsem s tátou v džungli dvakrát.“ Říká jedno.
„Já tam byl taky!“ Říká mladší.
„Ne nebyl, protože jsi strašpytel!“
„Oba jste stateční, hoši!“ Rozsekává debatu Jaffa: „Jednou spolu zabijeme i Raaliho!“
V ženě v rohu místnosti to najednou cuklo. Tváří se velmi přísně.
„Co jsem ti řekla? Raali je nebezpečný! Nevykládej dětem takové hlouposti!“
Jaffa se nesnaží klást odpor, jenom aby si zachoval před Jerrym tvář, naklání se k němu a tiše šeptá.
„Ženy, co ty můžou vědět, že?“
Jerry chápe, o co kráčí. Pozemské ženy z jeho století jsou též navyklé rozhodovat o všem možném. I když on se svými partnerkami problém většinou nemá.
„Já mám tam u nás taky jednu přítelkyni.“ Chlubí se Jerry a míří na Jaffu prstem, jakože rozumí.
„Kolik dětí máte?“
„Cože? Oh, to ne.“ Váhá chvíli: „Já musím nejdříve dokázat jejímu otci, že si ji zasloužím.“
„Máte zvláštní zvyky u vás doma, ale protože mám taky dceru, tenhle se mi náhodou líbí.“ Pokyvuje hlavou Jaffa uznale a letmo projíždí očima svou čtyřletou dceru, která zápasí se svým masem a má ho všude na puse.
„Myslím ale, že to s tímhle farmařením budu mít v kapse.“ Směje se Jerry.
„Chtěl by ses před otcem vytáhnout? Teď je tvoje šance!“
Jerry nechápe. Jaffa se s tajemným výrazem ve tváři zvedá, odchází ke koutu, kde jsou opřené dvě cvičné hole pro boj z blízka a bere je do rukou.
Děti se smějí.
„Cože? Ty by sis to chtěl rozdat?“
„Pokud se nebojíš. Jestli prohraješ, tak tvé přítelkyni řeknu, že nejsi lovec, ale sračka.“ Dodává si odvahy Jaffa.
Děti rychle vybíhají ven, celé natěšené na další boj. Jerry si bere jednu bojovou hůl a snaží se nevypadat moc sebejistě. Přece jenom úspěšné složení zkoušek proti androidům, kteří ovládají veškeré doposud poznané techniky boje připraví člověka na vše.
Navíc mimozemšťané jsou jako malí trpaslíci.
Oba dva tedy vychází ze stavení ven. Jaffova žena tentokrát neprotestuje, protože se cvičné boje staly od doby, kdy mají dostatek jídla, tradiční zábavou každého večera.
A tak to vypadá i na prostranství, které připomíná náměstí. Děti mezitím stihly svolat všechny v okolí, aby se šli podívat, a všichni mimozemšťani se za hlasitého skandování „Jaffa! Jaffa!“ shromažďují okolo ohniště tak aby udělali bojovníkům místo.
„Bude příjemné se po večeři trošku protáhnout, vezmi si k tomu radši i Nemeho. Jste na mě moc prťaví, nic ve zlém.“ Provokuje Jerry.
Jaffa větří příležitost.
„Chtěl jsem tě dostat sám, ale jestli chceš prohrát tak tvrdě…“
Neme pohotově přiskakuje. Půjde s kamarádem na toho bílého obra!
„Jen se neboj a bojuj tvrdě, já budu! A když prohraješ, nechám ve tvé osadě rozhlásit, že jsi sračka!“
Jerry se snaží, ale i tak na vteřinu vybuchnul smíchy. Jaffu jeho reakce překvapuje.
Všichni tři bojovníci se za hlasitého skandování celé osady tváří soustředěně.
Jaffa se snaží svého soupeře překvapit přímým útokem na hlavu, Jerry včas uskakuje, ale vzápětí dostává do břicha ránu jako z děla. Publikum je u vytržení a děti křičí radostí.
Jerry se z toho rychle vzpamatovává a už provádí jeden výpad za druhým. Jedna rána Jaffovi, druhá z otočky Nememu, obě vykrývají!
Jerry dostává při dalším výpadu jakoby odnikud ránu pod koleno. Nebojují s ním žádní amatéři!
Chystá se zastrašovat. Svou hůl všelijak roztáčí na jedné a pak zase na druhé ruce ve stylu ninja spíše na efekt. Mimozemšťané nikdy podobné pohyby neviděli a jejich sebejistý výraz tuhne, ale zatím vykrývají všechny rány.
Jaffa se snaží, jak může, ale dochází mu síly, a tak se rozhoduje provést prudký výpad na koleno soupeře. Jerry nechává schválně dopadnout hůl, ale v podřepu, aby hole zasáhla jenom stehno.
Po chvíli není tak těžké rány obou mimozemšťanů vykrývat. Nejsou moc sehraní a když útočí jeden, druhý se drží zpátky. Nyní už dostali možností až až. Jerry je nechce dále trápit. Při dalším útoku Jaffovu hůl blokuje a obepíná druhou rukou. Silným trhnutím jej odzbrojuje a hází ji na zem. Neme se po Jaffově odzbrojení vzdává.
Publikum mlčí úžasem. Jaffa zde asi často neprohrává.
„Měl jsem moc dobré učitele.“ Povídá Jerry do užaslého ticha.
Jaffa je očividně rozladěný a chvíli mu trvá, než něco řekne.
„To mi povídej, všichni zatleskejte našemu hostu, velmi dobrému bojovníkovi Jerrymu!“
Mimozemšťané jsou nadšení! Aplaudují jako snad nikdy předtím! V Jaffovi se hromadí adrenalin, ale nechce na sobě nechat nic znát. Uvědomuje si, že je Jerry jen host a tohle není nic osobního. Je velmi těžké prohrát, když je někdo zvyklý neustále vyhrávat.
Najednou se z jedné strany publika ozývá křik dětí a těhotných žen. Běží odtamtud a kříčí „Vetřelci!“.
Přichází pozemšťané Samy s androidem Johnem. Dav už je klidnější, protože vidí, že mají kůži stejnou jako Jerry.
„Podívej Johne koho tu máme.“
„Nazdar kolegové! Jak jste nás našli?“ Vítá je Jerry máváním z druhé strany.
Samy prochází skrz skupinu mimozemšťanů a očima je ironicky hodnotí.
„Nebylo to tak těžké. Jen jsme stopovali místa, kde jste si nadělali do kalhot.“
Jerry se ihned obrací k Jaffovi s omluvným výrazem. Ten si ho ale nevšímá.