Belmont sedí v kanceláři se svou společnicí Ashley, právě se proklikávají výsledky své nové malé firmy za poslední rok a půl.
„Podívej se na červen.“ Přerušuje hluk klimatizace Ashley. „Když se začaly prodávat mražené nanuky, stoupla i spotřeba nářadí, vrutů a šroubů.“
„Asi jim začalo být v dílnách horko.“ Odpovídá posměšně Belmont.
Ashley se snaží pousmát.
V malé budově odstrčené na kraji města s nimi pracuje akorát jeden skladník. Jeho pracovní den je jednoduchý, ráno projde objednávky, naskládá je do krabic a kolem dvanácté hodiny odpoledne už nemá většinou co na práci, a tak buď hraje v kanceláři hry anebo jde domů.
Majitelům firmy se to moc nelíbí, ale zatím se všichni uživí.
„Četla jsem o tom, snaží se šetřit dopravné a objednají toho raději víc od jednoho dodavatele než aby hledali všude možně.“ Uvažuje Ashley.
Belmont se nesouhlasně šklebí. Prodávat nanuky v železářství byl její nápad. Teď by z toho chtěla udělat kdoví co.
„Zajdi si na google a vyhledej cokoliv tě napadne, na každé stránce na tebe vyskočí tucet dementů, kteří prodávají to samé. Co s tím chceš dělat?“
„Nevím.“ Odpovídá rezignovaně Ashley.
Chvíli se na svého společníka bezradně dívá, vstává s prázdným hrnkem od kafe a jakoby ji na poslední chvíli něco došlo.
„Kritizovat umí každý, víš. Když neumíš přijít na nic lepšího, tak raději mlč.“
Belmont se začíná cítit hrozně, a tak raději dělá, že ho na monitoru něco zaujalo a nemá na ni čas.
Dny, týdny a měsíce se nepříjemně vlečou. Přitom každý den je ve firmě o tom samém. Někdo si objedná vodovodní kohoutek, skladník ho zabalí a pošle. Belmont i Ashley jsou však ambiciózní, tahle rutina je doslova ubíjí.
Jednoho dne na ni čeká před svým bytem. Jeho přítelkyně mu nachystala mimořádně vydatnou svačinu, a tak je rád, že se bude mít aspoň dobře.
Ashley je však už od rána nervózní a nepříjemná. Když přišla ke svému autu, byla píchlá guma, tak požádala o pomoc svého souseda v důchodu. Potom ho nechtě seřvala, že mu to dlouho trvá.
Jede v poslední zatáčce před Belmontovým bytem a z ničeho nic auto jede a nedá se zastavit! Ashley šlape na brzdu, spojku a nic, auto pořád jede!
Mladá žena sleduje zoufale ubíhající krajinu a loučí se se svým krátkým bezvýznamným životem.
Za hvizdu pneumatik vybírá šťastně poslední zatáčku, sviští obrovskou rychlostí kolem udiveného Belmonta. Ten si říká, že se asi zbláznila, ale ona svírá volant se slzami v očích.
„Tak takhle to skončí, holka.“ Říká si s příchutí slaných slz ve svých ústech.
Zběsile dupe na brzdový pedál a ten najednou zabral, auto zastavilo!
Když kolem Belmonta proletěla, cítil se na chvíli zase dobře, nadřazeně a chytře. Neví teď jestli jít zpátky domů nebo se pro něj Ashley vrátí. Nebo by měl vytáhnout svoje auto a jez za ní? Třeba se jí něco stalo, přemýšlí ustaraně.
Na chodníku stojí už dobrých deset minut a nemůže dostat z hlavy obrázek Ashley jak její tělo bezmocně vlaje nad jedoucím kabrioletem. Ve stavu beztíže by na zem nespadla, ale letěla dál a dál až do vesmíru.
Zasněně pozoruje oblohu a jak se už mu občas stává, uvědomuje si jak je Země veliká a prostor okolo ní neprobádaný a úžasný.
Je slyšet zvuk motoru, to se vrací Ashley.
„Málem jsem do tebe napálila, ale vidím, že jsi v pořádku.“ Usmívá se.
„A ty jsi v pořádku?“
„Ano… Dneska pojedeme radši tvým autem.“
Večer se Belmont schovává doma ve své pracovně. Za dveřmi je slyšet pláč malého dítěte, a tak dává zvuk hlasitěji. Kouká právě na dokument o prvním přistání na měsíci. Stovky inženýrů a velká sláva po celém světě, přitom jenom postavili raketu, přistáli s ní a zase přiletěli zpátky.
Belmont neví, co si o tom myslet. Ale těch šroubů a nýtů, kterých by se prodalo, kdyby dostala podobnou zakázku jejich firma.
Na jednou záběru ve stavu beztíže si kosmonauti uvnitř kokpitu dětinsky užívají, jak se jejich těla vznášejí. Jeden kope nohama, další rukama a nepadají na zem!
Náhodou jeden z nich škube rukou a jen tohle stačí, aby trošku změnil směr letu.
„Jaktože změnil směr?“ Civí na monitor udiveně Belmont.
Rukou si zkouší rychlý pohyb dopředu, škubnutí, pomalu zpátky.
Zatím to tom neví, ale v hlavě se mu právě rodí nápad na mechanický antigravitační pohon.
Je ráno, skladník Terry právě hledí na bublající vodu ve varné konvici. S hrnkem nasypané kávy čeká až konvice vypne. Ostrá bolest v hlavě mu zatím připomíná včerejší den v hospodě.
Byl tam až do zavření u stolu s chlapama a koukali na fotbal. Byla to sranda, ale ty rána!
Jde unaveně s kávou přes chodbu do kanceláře. Z dálky slyší, že ve skladu někdo je a hrabe se mu v regálech. Zloděj!
Běží rychle dovnitř a vidí Belmonta v rukavicích od oleje, vybírá kusy, zapisuje a hází je do nějaké bedny.
„Šéfe, jestli vám nějaká objednávka spěchá, dejte mi ji.“
„Zdar Terry, v klidu si vypij kafe, žádné stresy.“ Odpovídá sarkasticky Belmont.
Terry se otáčí a jde rozmrzele zpátky do kanceláře.
„Zase nezapíše správně co vzal a já tam budu mít bordel.“ Říká si.
Slyší ho Ashley, která je na chodbě právě pozoruje.
„Co to dělá?“
„Nevím.“ Krčí rameny Terry.
Ashley uraženě odfrkuje a odchází.