Eddie sedí ve svém dobře zařízeném bytě u počítače a plní svůj virtuální košík novými léky a preparáty, které preventivně řeší snad všechny jeho neduhy. V poslední době měl pocit, že mu začínají vrzat klouby, a také trvalo o pět vteřin déle než se vydýchal po běhu do schodů.
O zdravotních rizicích se vede na internetu spousta debat a Eddie má dost peněz, aby neponechal nic náhodě. Dnes večer má jít se svou ženou na takovou rodinnou sešlost, bude se tam jíst, pít a jeho zásoby antioxidantů se přitom nebezpečně ztenčují.
Zamyšleně chrastí s téměř prázdnou krabičkou, je sobota ráno, přes víkend mu nové léky nikdo nedoručí a on má poslední dvě tabletky! Jak mohl být tak nezodpovědný a zapomenout, vyčítá si Eddie.
Pro jistotu si objednává lahviček mnohem víc.
„Táák.“ Odklepává na klávesnici spokojeně.
Zvoní mobil, na displeji se zobrazuje zvětšenina chřipkového viru se jménem Ron. Volá jeho známý.
„Nazdar Eddie, jsi doma?“
„Jak to jde?“
„Máš natažené všechny struny na kytaře?“
Eddie váhá co odpovědět. S Ronem se občas sejdou a zabrnkají, když je dlouhá chvíle. Už je to měsíc od posledně, ale tento víkend má už něco domluvené.
„Hádej co se děje?“ Přerušuje jeho tok myšlenek Ron. „Mám bubeníka! Nudí se a chce to s námi zkusit.“
Eddie se směje.
„Na to naše brnkání? Víš jak to dopadlo posledně. Neuměl hrát a pak jsme se ho nemohli půl roku zbavit.“
„Takže v 5 ve zkušebně?“
„Fajn.“
Eddie pokládá telefon a s úsměvem kroutí hlavou. Jamovat s bicími ho baví, jen je škoda, že je dobrých bubeníků tak málo.
Bez dalšího zaváhání píše svojí ženě zprávu.
„Dneska mi to nevyjde Annie, máme nového bubeníka, promiň.“
Annie neodpovídá, asi je to v suchu.
Emailem mu přichází potvrzení o objednávce nových léků. Úplně na ně kvůli muzice zapomněl, jednou ho to bude stát krk, přemýšlí nespokojeně Eddie.
Ronova a Eddieho zkušebna je malá bouda na kraji města, kde svým hlasitým hraním neruší sousedy, většinou.
Bubeník, který se za nimi přijel podívat, je mladý energický kluk. Rozpačitě skládá svoje bicí. Vypadá to, že zaberou snad polovinu z místnosti.
„Teda moc místa tu není, říkal jsi, že jste oba ve vatě.“
„Na to naše hraní. Ty se hlavně nachystej na Eddieho, posere se smíchy až tě uvidí.“ Řehtá se Ron.
„Jako lepší bicí nemám.“ Škrábe se za krkem provinile ST.
„Heh, to nic pidižvíku.“
Přichází Eddie. Venku je zima, a tak za sebou rychle zavírá.
„Zase větráš, chceš, abych si uhnal revma?“ Otáčí se za zvukem dveří Ron.
„Čau, čau.“ Zdraví je natěšeně Eddie.
Sundává z ramene svou kytaru a jde rovnou k bicí soupravě pozdravit návštěvníka.
„Já jsem nějaký Eddie.“
„Já jsem ST, zdravím.“ Odpovídá s respektem mladý kluk.
Není si jistý jestli mu tykat nebo vykat, Eddie je na první pohled mnohem starší.
„ST, jo? Heh, pěkné bicí, ta žlutá vypadá luxusně… ááá koukám, nové blány, ty ses na nás nachystal.“ Hodnotí energicky Eddie.
„A dokonce na ně prý umí i hrát.“
„Vážně? Tak snad ti budeme stačit.“
ST naprázdno polyká, na čele mu vyrašily kapky studeného potu.
„Vy hrajete na kytaru?“
„Tykej mi, tady jsi mezi kámoši, my jsme dvě hovada a nic víc.“
„To uvidíš časem.“ Přidává se Ron.
Po deseti minutách jsou už všichni tři i se svými nástroji připravení. Eddieho kytaru podporuje basou Ron a ST mlátí do bicích, jakoby mu šlo o život.
Eddie se při hraní kraválu směje.
„Chceš ty paličky zlomit?“
ST mu nerozumí, a tak jen krčí rameny a hraje dál.
Když po hraní ST odjíždí, zůstává Ron s Eddiem ještě ve zkušebně. V rychlovarné konvici se vaří voda a ve dvou šálcích je připravený čaj se zdravými bylinkami.
„Nejlepší prý je vařit to deset minut na sporáku, tak se do vody uvolní všechny látky.“ Povídá Ron zúčastněně.
„Však to nemusíme pít hned, co když naliješ jen půl šálku, počkáš a znovu uvaříš vodu?“
Ron odpovídá živým souhlasem.
„Tak co říkáš na mladého?“ Ptá se po chvíli.
Eddie se instinktivně dloube malíčkem v uchu.
„Hraje dost nahlas, ale jinak bomba. Kde si ho splašil?“
„Byl jsem v hudebninách pro nějaké trsátka a on stál u paliček a pokašlával. Cigarety z něho táhly přes celou prodejnu.“ Kroutí hlavou Ron a zalévá čaj. „Bylo mi hned jasné, že bude asi socka a chce hrát kvůli penězům.“
Eddie váhavě poslouchá zvuk vařící se vody.
„Jsi upadl? Chceš mu platit?“
„Ne, hraje jen kvůli tréninku, něco ho naučíme.“ Usmívá se spiklenecky Ron.
Eddie a Ron spolu hrají pro zábavu už dlouho. Vypadnout jednou za čas od manželek a rodiny uvolňuje napětí a zlepšuje náladu. Četli o tom studii zrovna když se jim rozpadla kapela. Tenkrát byli ještě puberťáci.
Za těch 10 let složili pro zábavu asi 200 skladeb, s hudbou i textem. Hraní pro peníze se ale začínající kapele moc nevyplatí, uvažovali už dávno. Dostali by pár tisíc a vystavili se tak zbytečně riziku nějaké nákazy nebo prochladnutí. Když má dávno Ron i Eddie každý svou prosperující firmu. Tohle nemá nikdo z nich zapotřebí.
Oba dva tedy těší, když se k nim někdo přesto přidá. A mladý bubeník ST vypadá odhodlaně.