Dovolená Dona a Tiny Gregorových už končí. I když se během těch pár dní stala spousta nečekaných a někdy i nepříjemných situací, jejich dcera Lucy už od rána sedí u ježka a pláče.
Přichází Tina, aby ji zkontrolovala.
„Už jsi sbalená? Po obědě musíme odjet.“
„Já nikam nepojedu!“ Křičí Lucy.
Tina hledí střídavě na zarudlou tvář její dcery a ježka, jak zmateně těká očima po místnosti.
„Vysvětlíš jí to, ježku?“
„Co ji mám vysvětlit. Že odjede a nechá mě tady samotného?“
Lucy začíná znovu křičet.
„Tak tohle už je moc!“ Cedí přes zuby naštvaně Tina.
Práská dveřmi a jde rychlým krokem za Donem, aby si šli tohle citové vydírání s majiteli pěkně vyříkat.
Za dveřmi jejich pokoje slyší, že Don právě s někým mluví. Není to poprvé, kdy někomu volal a v momentě, kdy vpadla do místnosti rozhovor jakoby náhodou ihned skončil.
Tina si uvědomuje, že její manžel o práci skoro vůbec nemluví. A tak na poslední chvíli, jakoby se před otevřením dveří zarazila a čeká co zaslechne.
„Povídám ti, až na nějaké provozní detaily to berou dost vážně a moje dcera je z toho ježka úplně hotová.“
Ten druhý mlčí a čeká co bude dál.
„Konečně si přijal můj hovor, vaši nýmandi z obchodního jsou někdy vážně mimo.“
„To víš, Done. Nemám čas na to řešit každou maličkost, ale vypadá to, že si zase trefil do černého.“
Chvíli se nic neděje. Tina je za dveřmi trochu vyděšená a už méně naštvaná. Přesto stále stojí a s napjatýma ušima hltá každé slovo.
„Co teď?“
„Jeď domů, pošlu tam revizního technika, ten najde nějaký problém, zavře barák a začneme vyjednávat.“
„Není nad osvědčené metody.“
Oba vybuchují smíchy.
Sharon, Bruce, Fyodor a Elizabeth sedí jako jeden tým společně u stolu v jídelně. Jejich první zákazníci před půlhodinou odjeli a oni si spolu sedli k malé oslavě.
„Teda s tím mixérem jste tomu nasadili korunu, ale jinak super, viděli jste je jak odcházeli?“ Povídá Bruce nadšeně.
„Lepší než dovolená v cirkuse.“ Směje se Fyodor.
Elizabeth se však očividně něco nelíbí.
„Ale pracovali jsme jako o život, mám ze samého vyvařování úplně bílé ruce.“
Bruce a Sharon na její obtloustlé prsty nechápavě hledí. Co na nich asi bylo, když nebyly bílé?
Sharon váhavě polyká další sousto pečené kuřecí rolky.
„Práce v kuchyni je ale jinak dobrá, ne? Máte na všechno čas, láhev rumu v lékárničce.“ Snaží se je povzbudit.
„To zase jó.“ Pokyvuje hlavou uznale Fyodor.
Bruce dopíjí sklenici se šampaňským a zatímco mu Elizabeth dolívá, on otevírá složku s vyúčtováním a další papíry.
„Nasadili jsme ceny už od začátku celkem vysoko, takže zaplatíme provoz i vás dva bohatě i když přijmeme jenom jednu rodinu týdně.“
Všichni se na sebe vlídně usmívají, a tak Bruce pokračuje:
„Už se ale o rezervaci přihlásilo dalších dvacet rodin.“
Manželům Rykovovým úsměv na tváři zase mrzne.
„A kolik se jich sem vejde?“ Ptá se Fyodor ustaraně.
„Však tam máš v patře čtyři volné pokoje.“ Odpovídá naštvaně Elizabeth.
Sharon je gestem ruky s hraným úsměvem zastavuje.
„K ubytování nebudou sloužit více než dva, už to máme naplánované.“
Rykovovi oba s úlevou vydechují.
„Jdu si ven zapálit.“ Povídá Elizabeth a odchází.
Bruce sedí s ježkem před penzionem na lavičce. Na obloze není ani mráček, je pěkný slunečný den. Tenhle zvláštní tvor byl původně jenom experiment, proč tak dobře fungoval?
„Lucy je pryč, co budeš dělat teď?“ Ptá se Bruce.
Ježek si mne prsty bodliny za ušima.
„Poslední noc už přede mnou chodila jen v kalhotkách, asi bylo na čase.“
Bruce šokovaně hledí před sebe.
„No a co ostatní zvířata, budeš si s nimi rozumět?“ Snaží se rychle změnit téma.
„Krtek je v pohodě, pořád zalezlý v díře, moc nevylejzá.“ Odpovídá ježek stroze.
Bruce si není jistý jak s jeho programem dál mluvit. Bylo by možná jednodušší podívat se do zdrojového kódu, ale ježek si kvůli sledování televize uložil do paměti milióny řádků, trvalo by to týdny.
Někdo volá, objevuje se před nimi trojrozměrná hlava muže v uniformě.
„Dobrý den, jsem revizní technik společnosti SONUS, rádi bychom dokončili kolaudaci vaší nemovitosti.“
„Jistě, kdy můžete přijet?“ Ptá se ježek.
Technik i Bruce na něj překvapeně hledí.
„Viděl jsem to v jedné reklamě.“ Vysvětluje ježek.
„A kdy můžete přijet?“ Ptá se podruhé Bruce.
Technik zvedá zmateně jedno obočí.
„Eh, právě jsem v sousední čtvrti a končím další prohlídku, můžu být u vás do deseti minut.“
Bruce i ježek gestem souhlasí.
Netrvá dlouho a revizní technik už je na místě. Sharon jej vítá s rozpačitým úsměvem. Všechno by mělo být v pořádku, nedávno penzion revizi prodělal. Vlastně ani nevědí kvůli čemu tenhle člověk přijel, probíhá Sharon hlavou, zatímco si podávají ruce.
Technik suverénně prochází chodbami budovy z místnosti do místnosti, v rukou měřící přístroje a nálepky. Ostatní jen beze slova sledují co dělá a jak je přitom důsledný a aktivní!
Trvá to dobrou půlhodinu, jeho nálada se přitom zhoršuje, až nakonec přichází s vítězoslavným úsměvem k Sharon.
„Všechno máte v pořádku, ale vaše hologramy nemají implementované standardní mentální bariéry.“
„Jak nemají implementované?“ Ptá se Sharon unaveně.
„Můžou si dělat co chtějí, váš programátor jejich chování upravuje podle všeho jen, jak to říct, ručně.“ Škrábe se za krkem technik zmateně.
Bruce stále nepřichází, asi moc dobře ví proč, říká si Sharon.
„Hele, víte co? Nastavíme jim co budete chtít.“
„Do té doby to tu ale musíte zavřít.“
Další krizová situace už Brucovi ani Sharon po tom všem nepřijde nijak zvláštní. Jejich nálady si už přivykly na to neustálé napětí a Bruceovy chyby, jak by řekla ona.
Po několika dnech se u nich z čistajasna objevuje obchodní zástupce korporace MIMON s nabídkou společné kolaudace a osud Penzionu Se Zvířaty se začíná ubírat novým směrem.