Uprostřed města stojí nejvyšší dům ve tvaru majestátního ananasu. Zvláštní mrakodrap je doslova nacpaný apartmány, byty i nejmenšími buňkami, tak aby svůj vnitřní prostor co nejlépe využil a vešlo se do něj co nejvíce mimozemšťanů.
Od posledního deště se zrychlil i její růst a kolem dokola se právě houfují skandující davy, těšící se na své místo v nejživější a nejluxusnější destinaci široko daleko.
Renda se cítí rozpolceně. Má radost z nových přírůstků, ale vědomá si blížícího se nebezpečí, v mysli ji právě probíhá snad celý její život.
Renda Grezal Annie Lexandrová se narodila do doby, kdy byla celá planeta Nimre ještě pokrytá zelenými stromy a vodou. Tenkrát se mimozemšťané schovávali před vodním světem hluboko v sopkách a podzemních chodbách blízko středu planety, kde není nic jen žhavá láva.
Vzpomíná si, jak se její rodině podařilo život na povrchu planety vyhubit. Mohli se odstěhovat pod rozpálené slunce a žít i mnohem déle. Když Renda na sklonku svého života umírala, stalo se něco zvláštního.
Předstoupila před všechny obyvatele a chtěla, aby ji naposledy zahřáli z úst svými laserovými paprsky. Aby než odejde sama za vysoké duny, plakat nad svým rozpadajícím se tělem, získala ještě poslední hřejivou vzpomínku na život na povrchu planety.
Mimozemšťané to chtěli mít co nejdříve za sebou, a tak na Rendu pálili ze všech sil, aby konečně odešla. Nikdo neměl náladu na to pozorovat rozklad něčího těla! Každému staršímu velí slušnost ztratit se z dohledu a zemřít osamotě!
Když na Rendu pálili, aby ji zahnali, cítila radost, že ji mají všichni tak rádi. Skleněné rozpadající se tělo příjemně červenalo a hřálo a její tvar se začal transformovat. Zprvu se jí zvětšil hrudník, poté se její končetiny slily se zbytkem těla a před zraky překvapených mimozemšťanů najednou stála jablkovitá hrouda skla.
Když mimozemšťané přišli na to, jak se transformovat, vznikl v jejich společnosti totální chaos. Najednou se chtěli všichni změnit v dům a prožít mnohem delší život, až zde nakonec nebyl skoro nikdo, kdo by měl ruce a nohy. Většina staveb tak pomalu atrofovala, rozpadala se a umírala. Na planetě bývá v noci chladno a když není nikdo, kdo by vás zahřál, došlo tenkrát Rendě, mohla by taky zemřít.
Naštěstí narazila na rodinu mimozemšťanů, která se proměnit nechtěla, nabídla jim své dutiny jako přístřeší a celá tisíciletí odstrčená kilometry daleko od všech ostatních, pozorovala z dálky, jak se stavby mimozemšťanů množí a zase se rozpadají.
Generace rodin v jejich útrobách se časem také střídaly, své tajemství věčného života si však Renda nechávala pro sebe dokud se nepřestala cítit ohrožená a dokud na planetě nezbylo nic, než ona jako dům a její „rodina“.
Když všichni spí, absorbují domy každou noc malou část z mladých těl.
Tajemství věčného života znají jen starostové různých částí města a jen ti se nakonec změní v domy, které přežijí a vyrostou. Ohnivé deště a nehody s překotným růstem zde byly odjakživa, jenže jsou to od posledního deště už milióny let a Renda na tuto starost dávno zapomněla.
Na okraji města jsou nyní prázdné domy, které se zanedlouho začnou rozpadat. Všichni se stěhují za Rendou, obyvatel je málo a volného místa pro ně až příliš. Je jen otázkou času, než začnou první nespokojené domy mluvit, přemýšlí Renda.
„Co uděláme?“ Ptá se sousední mrakodrap.
„Zjistíme kdo může za déšť a potom rozmnožíme obyvatelstvo. Bude hodně mrtvých.“ Odpovídá chladnokrevně Renda.
Okolní mrakodrapy souhlasí a cítí v myslích příliv štěstí, už nebudou v ohrožení.
Mimozemšťané Myla a Ninaki jdou společně s celým davem ke středu města jako jeden muž.
„Chceš jít ještě dál?“ Rozhlíží se Ninaki kolem.
Myla svírá jeho ruku, v okolních domech jsou volná místa, všechny mávají netrpělivě svými stopkami.
„Co nejdál zlato, dobře?“ Usmívá se Myla a pokládá jeho ruku na svůj skleněný zadek.
Něco jí však vrtá hlavou. Vidí, že se jich tři neznámí cizinci stále drží a jdou za nimi. Co mají s Ninakim v plánu? Takhle se odtrhnout od své rodiny a jít za cizími je neobvyklé, že by to byli bratři?
Myla otáčí při chůzi hlavu za Jerrym.
„Kde máš přítelkyni, Jerry?“
Pozemšťané chvíli přemýšlejí co odpovědět.
„Možná si to s tebou chce rozdat.“ Uvažuje Sammy.
„Myslíš taky na něco jiného?“ Kroutí hlavou.
Jerry jakoby na chvíli lomil rukama.
„Nedávno zemřela. Abych přišel na jiné myšlenky, vzal jsem svého tělesně postiženého strýce Johna a mentálně postiženého bratra Sammyho na výlet. Hledáme nové místo, kde zapustit kořeny.“ Odpovídá ironicky.
Myla a Ninaki cítí s Jerrym, taky by neradi přišli jeden o druhého.
Dav mezitím pomalu houstne, přitom se někteří raději už pomalu odebírají do volných domů.
„Aha, takže kde jsi postižený na těle?“ Ptá se Myla zvědavě.
S androidem, jakoby to při přemýšlení na moment cuklo.
„Někdy neudržím rovnováhu a spadnu na zem, protože mám jednu nohu delší.“ Ukazuje John na svou pravačku.
Myla se chápavým pohledem přesouvá k Sammymu.
„A ty?“
„On si dělal srandu, já postižený nejsem.“ Usmívá se vítězoslavně pozemšťan.
Všechny pohledy se přesouvají zvědavě zpátky na Johna. Tomu dochází, že by měl podle programu agentů zachovat věrohodnost, a tak teatrálně zakopává a kácí se k zemi.
Sammy a Jerry prskají smíchy.
Po chvíli už všichni míjejí napůl zaplněné domy. Dav přitom stále nesnesitelně houstne, jakoby každý riskoval možnost návratu jen proto, aby se mohl zabydlet co nejblíže středu města, kde stojí nejstarší mrakodrap Renda.
Ninakimu dochází, že už nastala pravá chvíle k tomu konečně se někde zabydlet.