Je večer, pozemšťané, společně se svými mimozemskými kolegy, jsou spolu v prestižním mrakodrapu hned ve třetí řadě od centra! Šťastný úlovek lukrativního bydlení hřeje o to víc, když celý zbytek dne pozorovali, jak se od centra stahují nespokojené davy a jdou zpátky k okraji města.
Nově příchozí jsou tak šťastní, jakoby dosáhli největšího úspěchu ve svém životě a už nic jejich radost nemůže pokazit.
Sammy Scoopers se snaží pochopit do jaké situace se jejich výprava dostala. Na tak pospolitní společnost se mimozemšťané až překvapivě ignorují, neexistuje pro ně víc, než rodina, nanejvýš co se děje v domě, kde bydlí, uvažuje sám pro sebe.
Ve skleněném pokoji je už večer. Jerrymu se podařilo na tvrdé posteli před půlhodinou usnout a android stojí v rohu místnosti na stráži.
Sammy si prohlíží své průhledné ruce.
„Johne, co když se mimozemšťané takhle chovají kvůli jejich křehkým tělesným schránkám. Jako pro pocit bezpečí a tak.“ Povídá tichým komunikátorem androidovi.
„Jediní sklenění tvorové v mé databázi jsou doutnající obří žáby z planety E28.“
„No a chovají se nějak zvláštně?“
„Z jejich úst vychází kouř.“
Sammy kroutí hlavou. John je užitečný, asi jako sluneční brýle při atomovém výbuchu.
Když dokážou přijít na to, co se tady děje, budou mít zprávu pro Zemi kompletní a čekají je tučné prémie. Možná by jim taky mohli nějak pomoct, přece jenom zde agenti způsobili menší katastrofu, uvažuje Sammy.
Hned ráno probouzí Rendu intenzivní salva paprsků. Zrovna spokojeně pospávala, ještě nikdy v sobě neměla přes dva tisíce ubytovaných! Jakoby se někdo nemohl dočkat, až vyjde slunce a hned mohl začít mluvit.
S otráveným pocitem naslouchá kvílení jednoho domu ve třetí řadě.
„Nemohl jsem přes noc sát ze tří osob.“
Renda se ze svého opojení vrací rychle zpátky na zem.
„Jsou pořád uvnitř?“
„Ano, celá místnost je jako prázdná.“
Renda rychle uvažuje.
„Mluvil jsi o tom s někým?“
„Ne, mám prázdnou celou jednu místnost.“
„Tak o tom s nikým nemluv!“
Určitě se zde ubytovali vetřelci, dochází Rendě. Musí rychle jednat.
Sammy a Jerry spokojeně pomlaskávají na tvrdých skleněných postelích, když je najednou probouzí oslepující, všudypřítomná bílá záře. V pokoji začíná být nepříjemné horko i na jejich klimatizované maskování.
„Ty vole, co se to děje?“ Promlouvá ze spaní zmateně Jerry.
Všechno kolem září tak intenzivně, že není vidět na krok.
Všechny okolní domy v dosahu právě pálí laserovými paprsky na jejich dům! Kdo na mrakodrap dohlédne, ten musí vypálit z plných sil, jak to řekla Renda!
Působivá pavučina pulzujících světelných kuželů míří ze všech stran do jednoho bodu, na mrakodrap ve třetí řadě, ve snaze ho zničit a zabít vše, co je uvnitř! Tuhle podívanou obyvatelstvo ještě nepamatuje.
Všichni ze sousedství zděšeně utíkají, s mrakodrapem se muselo stát něco zlého, když jej chtějí ostatní domy zničit! Někteří mimozemšťané se přidávají a pálí na dům taky.
Vchodové dveře domu jsou už zatavené, nic nemůže ven a tisícový dav lidí uvnitř, v zoufalé snaze uprchnout ze svého zajetí, jen marně naráží na vchodové dveře a láme si křehké skleněné vazy a kosti!
Android rozpoznává vážné ohrožení na životě dezorientovaných agentů. Jejich tělesná teplota stoupá a podle všeho vůbec nic nevidí. Rychle proráží zeď k sousedům, kde se jejich známí mimozemšťané Myla a Ninaki krčí zoufale v rohu místnosti.
Silným úderem ruky proráží podlahu a postupně seskakuje se všemi známými osobami o patro níž a zase níž. Když jsou v přízemí, už se dům taví a celý mění v ohnivou tekutinu, právě nejvyšší čas k tomu provrtat se pod zem a všechny zachránit.
John tvaruje své ruce do jakési vrtule a provrtává chodbu pod zem, o něco výš, zase o něco níž a zase o něco výš, aby žhavé tekoucí sklo neskapalo zase za nimi, kam míří. Jeho přizpůsobivý záchranný program přišel právě vhod!
Na poslední chvíli se za ním všichni vydávají. Jediná Myla zůstala pozadu, a veliká žhavá kapka ji urazila nohu a obě ruce. Sammy si toho všímá a rychle za ní spěchá, podařilo se mu ji zachránit a napůl mrtvou odnést pod zem za ostatními.
V zatmění podzemní chodby se Myla a Ninaki klepou zimou. Ninaki hnědne při pohledu na Mylino znetvořené tělo vzteky.
Ale nemůže mluvit, a tak Sammymu jenom gestem vyhrožuje.
Renda už od rána nezahálí, ještě pár dní a prázdné domy na kraji města začnou být pomalu nervózní. Vypálení domu ve třetí řadě překvapivě posloužilo jako výhružka. Všechny náznaky vzpoury ze včerejška najednou utichly, i když se asi zase brzy vrátí, přemýšlí Renda.
Několik kilometrů vzdálená sopka, slouží mimozemšťanům už miliony let k páření. Tyčí se nad městem, jako majestátní dominanta, taky proto ji obyvatelé už od pradávna říkají „Druhá matka.“ Hned po Rendě, je totiž vším, co mají.
Pozemšťané se se svými kumpány vyhrabali zpod země až to bylo nejnutnější. Ninaki a Myla jsou prochladlí a na pokraji smrti, jenže agenti nemohli riskovat další odhalení.
Právě se vyhrabávají na úpatí sopky, které místní říkají právě „Druhá matka.“ John starostlivě pokládá mimozemšťany na rozpálený písek a uhýbá, aby na ně nedopadal jeho stín.
„Počkáme tu s nimi?“ Ptá se Jerry.
„Nevím, té holce chybí snad půlka těla. Podívej se na ni.“
Pozemšťané pozorují, jak se Ninaki s Mylou krčí na horké zemi a cvakají zoufale zuby. V tu samou chvíli se však děje něco zvláštního. Ulomený pahýl v místě, kde byla kdysi její ruka, najednou mění barvu, lepí se na něj ze země písek a pomalu roste!
„Vidíš to? Roste ji nová ruka.“
„Jsou nejen nesmrtelní, ale taky samoopravitelní.“