Sammy s Jerrym sedí na úpatí sopky ve stínu. V ústech cítí jen sucho a zrnka písku, které vítr rozfoukává kolem.
„To všudypřítomné horko je vážně k nezaplacení, asi sem budu jezdit častěji.“ Povídá Sammy.
„Heh, jestli každý náš krok skončí katastrofou, byl tohle náš poslední výlet, kamaráde.“
Oba hledí zamyšleně nalevo od sebe, kde se na slunci vyhřívají mimozemšťani. Myla s Ninakim leží nehnutě skoro jako by byli mrtví.
Sammy dostává nápad.
„Když mají tak rádi teplo, co tak je vytáhnout nahoru blíž k sopce. Třeba by se z toho dřív dostali.“
„Dobře, ale až vypiju takových 5, 6 litrů vody.“ Souhlasí unaveně Jerry.
Za poslední hodinu ztratilo jeho tělo dobrých pár kilogramů na váze. Jeho kdysi svalnaté paže dost zeslábly.
„Kde je vlastně ten náš android?“ Ptá se Sammy nedočkavě. „Trvá mu to, jakoby musel pro vodu odletět na jinou planetu.“
Oba chvíli pozorují okolí, ale protože se John stále neobjevuje, zavírají oči, aby si na chvíli zdřímli. Když se probouzejí, jsou na stejném místě ale v nějakém stanu.
Uvnitř je příjemný chládek, na malém stole připravené jídlo a pití.
John vchází dovnitř.
„Už jste vzhůru? Moje senzory hlásily riziko zhoršení vašich tělesných funkcí, tak jsem vzal z lodi pár zásob navíc.“
Jerry už je na nohou.
„Ty jsi ale frajer, kamaráde! V ničem se nepodobáš našemu minulému Johnovi.“
Android poznámku nechápe a nehnutě na Jerryho civí.
„Skončil jako potrava pro červy, dlouhý příběh.“ Připojuje se nadšeně Sammy. „Je ten stan izolovaný, můžeme si sundat filtry a naše plíny?“
„Ano, můžete se plně odmaskovat.“
„Sláva, moje ponožky už musí smrdět víc, než vrcholovému sportovci po odběhnutí maratonu.“
Bez dalšího zaváhání se oba svlékají do spodního prádla a zatímco je John jednoho po druhém sprchuje malou vodní tryskou ve své dlani, cpou do sebe jablka a hroznové víno ze Země a to všechno zapíjejí spousty vody.
Malá oáza uprostřed pouště je po třiceti minutách opět zabalená v Johnově batohu. Jejich spřátelení mimozemšťané se začínají pomalu probouzet.
Sammy přichází k Myle, aby se na ni dobře podíval. Její končetiny pomalu rostou, ale brzy bude zapadat slunce, přemýšlí Sammy.
Bere ji do náruče a volá na Johna.
„Pomůžeš mi, nebo jim mám zavolat taxi?“
John bez zaváhání ihned běží Sammymu na pomoc.
„Teda ty jsi borec, ještě jednoho takového robota a Jerry mohl zůstat doma.“
„Hele, zavři zobák a šlapej.“
Sammy se snaží zadržet smích.
„No já jen, kdyby ti bylo horko, mohl si zůstat u maminky.“
„Prosím tě, nevím kdo se před chvíli svalil na zem jako malé děcko.“
Oba se chvíli smějí. Nakládají bezvládná těla mimozemšťanů na Johnovy ruce a začínají výšlap na úpatí sopky, který je ještě kilometr daleko.
Zeshora je vidět jak město mimozemšťanů, tak i dovnitř kouřícího zarudlého kráteru. Žhavá láva pulzuje a přelévá ze strany na stranu, jakoby měla každou chvíli vyskočit ven.
„Hele Johne, kolik stupňů že tyhle maskovací skafandry vydrží?“ Ptá se Jerry nervózně.
Android chvíli přemýšlí.
„Když dolů náhodou spadnete, je po vás.“
„Bezva. Takže co uděláme teď, Einsteine?“
Sammy si sám není jistý, podle všeho koupele v sopkách mimozemšťané normálně nepořádají, takže je může láva taky zabít.
„Věděl jsi o tom, že jeden z prvních prototypů cestování vesmírem nebyla loď, ale planeta? I Země je uvnitř v jádru miliardy let stále živá díky principu gravitačního motoru.“
„Měsíc obíhá kolem planety a ta začíná hřát. Staré známé poučky z fyziky, co s tím?“ Mne si rukou obličej unaveně Jerry.
„No, kdyby ses mrknul na záznamy o planetě Maxoli, ta měla zprvu měsíc jenom jeden, teď kolem obíhají dva. Před milióny let tudy proletěl jiný planetární systém a jeden z měsíců zůstal jaksi pozadu.“
Sammy dál nepokračuje, jenom se zatajeným dechem zkoumavě pozoruje Ninakiho a Mylu.
„Myslíš, že by mohli takoví tvorové žít i v jádru chladnější planety, třeba i na Zemi?“
„Kam tím míříš?“
„No, nemyslím, že bychom je měli sebou vzít zpátky jako suvenýr, ale podle všeho stačí málo, aby vznikl úplně nový živočišný druh. Jenže když je žár dokáže spálit, co je vlastně drží při životě?“
Sammy si sedá na zem a zamyšleně cedí mezi prsty písek.
„Na Zemi je žhavá láva a nic podobného tam nežije. Kdyby tam jeden z nich skočil šipku, tak ho to asi zabije. Musíme se vrátit zpátky.“
Jerry se škrábe nervózně za krkem.
„Když myslíš, ale muselo tě to napadnout až jsme se vyškrábali až sem nahoru?“
Sammy se šklebí proti slunci.
„Někde přespat musíme, v noci bude tam dole zase pěkná kosa.“