Sharon je s Brucem v hale před recepcí. Je už hluboká noc, ale nemohla usnout dokud si neposlechne co se na kopci vlastně stalo.

Teď, když to uslyšela, jenom stojí před oknem a kouká ven. Nic tam není vidět, protože nová světla v hale jsou příliš jasná.

Přiskakuje k ní „vítací“ veverka. Stojí na okně a škrábe se na hlavě.

„Tak co myslíš, Sharon?“

„Nech toho, Bruci. Zvoral si to, celý náš podnik půjde do háje jen proto, že si nezjistíš ani Ň o místě, kam se stěhuješ!“

Bruce stojí opodál, gestem ruky nechává veverku zmizet. Co by měl Sharon říct? Že to bude v pořádku? Že to nějak zvládnou právě ve chvíli kdy zjistil, že se jeho podnik chystá zruinovat velká mezinárodní firma a ona má přitom pravdu?

V odlesku nových světel vypadá Sharon ustaraně. To Bruce předtím nikdy neviděl. Přece musí existovat nějaké řešení, které situaci zase uklidní.

„Víš, já jsem to věděl už od začátku.“

„Nechtěj mě rozesmát, blbečku!“ Odsekává Sharon naštvaně.

„Nebuď nervózní, nic se neděje! Počítal jsem od začátku s tím, že sem někdo takový přijde.“

Sharon mlčí, získal si její pozornost, to je dobré znamení, myslí si Bruce.

„Viděla si přece sama to spadané listí a sněhovou vánici po ránu. Kdyby nás chtěli odehnat, udělají to rovnou a bez těchhle teatrálních gest. Přece víš něco o PR a propagaci, ne?“ Vysvětluje Bruce.

Sharon se k němu otáčí, mračí se.

„Když budeš hodná holka, tak ti to vysvětlím.“ Pokouší se ji rozesmát.

Bruce dělá dramatickou pauzu, aby Sharon napnul. Ta se na něj ale kouká, aniž by vyjadřovala sebemenší známky emocí. Prostě stojí a čeká co bude dál.

Přece jenom investovala do jeho firmy spoustu peněz, vysvětluje si Bruce.

„Pro nás je letní sníh naprosto neuvěřitelná věc, ale pro firmu s technologickým zázemím neznamená takový trik vůbec nic. Přišli jsme na trh s úplně novým nápadem a oni chtějí vědět jestli jsme spolehlivý partner anebo jenom parta nýmandů. Takhle to dnes funguje.“

Sharon dochází, co má Bruce na mysli.

„Chci nějaký důkaz! Ztratila jsem s tebou už spoustu času!“

„Důkaz?“

„Jo.“

Jejich konverzace končí, Sharon odchází. Cestou kolem se o Bruce náhodou otírá.

 

Otec malé Lucy sedí v pokoji a přemýšlí co se děje. Ti dva odešli včera na kopec a vrátili se zpátky, jakoby se nic nestalo. Narazili na blokádu nebo ne?

Sahá na svůj řetízek, který má kolem krku. Objevuje se před ním plovoucí nápis „Vytáčím obchodní oddělení MIMON.“

Místo nápisu je už vidět hlava zástupce.

„Nazdar Done, tak co tvoje supertajná akce?“

„Poslyš, nějak vám ty prasečinky nevychází. Včera se šli podívat na kopec.“

„Nedělej si starosti, jenom nás pravidelně informuj, dobře?“

„Ale..“

Hlava obchodního zástupce mizí.

Typické chování, ti nabubřelí panáci si o něm myslí, že je to jenom poskok. I když dá se říct, že kromě téhle špinavé práce nepředstavuje pro firmu žádný přínos.

Don bere do ruky skleničku s vodkou a ledem. Zamyšleně s ní chrastí ze strany na stranu. Je třeba zjistit co má Bruce Ding v plánu.

Dveře se otevírají, s nadšeným pískotem přibíhá malá Lucy a za ní Tina. Don rychle schovává skleničku do šuplíku.

„Tatiii! Venku tančí spousty zeber a je tam i zvířecí kapela!“

„Cože?“

Tina zaregistrovala jak její manžel něco schovává do šuplíku. Uvolňuje mu cestu ven a tváří se přísně.

„Nepůjdeš s námi, kočičko?“ Usmívá se na ni Don nervózně.

„Musím si na chvíli lehnout.“ Odsekává Tina.

Lucy ho tahá za ruku.

„Tak pojď, tati!“

 

Venku se vážně děje něco mimořádného. Kapela, složená ze samých malých opic hraje veselou muziku. Zahradník krtek je doplňuje na bicí a ježek, který s Lucy kamarádí zase brnká na kytaru.

08

Lucy na ježka zamilovaně hledí a ukazuje na něj prstem.

Don se snaží v tom zmatku zorientovat, dobrých padesát zeber před nimi do rytmu křepčí, kopou zadními a předními nohami kolem dokola. Zajímavá podívaná!

„Lucy, uděláš mi pár záběrů?“

„Jasně!“ Odpovídá nadšeně.

Nasazuje si brýle, zapíná záznam a běhá mezi zebrami, aby jí nic neuteklo.

Sharon Dona z dálky pozoruje. Čekala až se přijde podívat a po tom posledním fiasku se zebrami byla zvědavá jak se bude tvářit.

Je příjemně překvapená. Když zvířata nakonec zapůsobí i na takového ignoranta, jako je Don, musí v nich něco být.

Všímá si Sharon a začíná se škrábat nervózně za krkem. Třeba by mu mohla povědět víc o té výpravě na kopec. Jde za ní.

„Tohle se vám povedlo, paní McArthurová.“

„Slečna a děkuju.“

Chvíli se na sebe jenom usmívají.

„Slyšel jsem, že si včera pan Ding vyšel s kuchařem na výlet.“

Sharon se směje a jenom ledabyle mává rukou, jakoby o nic nešlo.

„Děláte nové instalace i v lese?“ Pokračuje Don zvědavě.

Sharon se snaží o další, tentokrát shovívavý úsměv.

„Neplánujeme se rozšiřovat, i malý penzion je s tolika zvířaty až až. Však to znáte, vaše dcera je rozkošná, ale taky pěkné číslo.“

Chvíli pozorují Lucy, ta právě stojí před kapelou a snímá ježka do svých brýlí z různých úhlů.

Ježek se jí snaží gestem ruky odehnat.

„To ona je, já jen, že je divné jít do lesa, kde žádné zvířata už dávno nežijí.“

V tu chvíli si Don uvědomuje svoje vyptávání. S tím co Sharon možná ví vypadá už určitě podezřele.

Ona se na něj ale usmívá co nejneutrálněji dokáže. V hlavě jí právě vybuchuje exploze různých emocí, ale na venek na sobě nenechává nic znát.

Nastrčili ho sem! To chce klid, usmívej se, přemýšlí rychle Sharon.

Nakonec uvolněně vybuchuje smíchy.

„Já už myslela co dělal jako Bruce s tím kuchařem v lese, rozumíte.“

Oba se smějí.

„Ne, že by oni dva spolu, tak to určitě nebylo.“

„V lese rostou houby a Bruce na ně rád chodí a jenom Fyodor jako kuchař pozná ty jedlé.“ Dodává nakonec s úsměvem Sharon.

„Dobrý tip na zítřejší výlet!“ Mrká na ni Don.

„Zkuste to, pořád rostou.“

 

Sharon proráží dveře Brucovy kanceláře a když ho vidí sedět na židli, snaží se popadnout dech. Je totálně vyděšená.

„Že neuhádneš koho si to u nás ubytoval?“

Bruce na ni nechápavě hledí.

„Že to neuhádneš?!“

„No tak koho?“

Sharon už je zase při sobě. Kouká na svého kolegu a snaží se potlačit vztek.

„Představ si. Don Gregor, tvůj první nájemník, ten nekňuba pracuje pro firmu, která staví na kopci svůj megapark!“

Bruce se pitomě usmívá.

„Cože?“

„Jsi snad hluchý?!“ Křičí Sharon.

Dobrých deset minut si vysvětlují co oba vědí a co Sharon slyšela.

Brucovi se líbí jak ji na podniku záleží. Nedali toho dohromady zatím moc, ale už po několika dnech ostrého provozu se virtuální zvířata docela dobře aklimatizovala.

Bruce klepe zamyšleně prstem o stůl, aniž by Sharon cokoliv odpověděl. Ona už si přitom začíná myslet, jak je lehkovážný.

„Víme o nich a to je dobře. Uklidni se, ještě ti praskne v hlavě cévka a já tady zůstanu sám.“

Jeho kolegyně mu odpovídá akorát nezájmem.

„Vymyslíme nový plán, zvířata udělají na Dona Gregora dojem, uvidíš.“