Jose je na procházce mezi jabloněmi, s překvapením zjišťuje, že je na začátku léta všude spousta zralých jablek. Tedy moc toho o zemědělství neví, ale připadá mu, že kdekoli se náhodou k této problematice dostal, tam bylo zmíněno „jablka se trhají na podzim.“
Možná mají nějakou zvláštní odrůdu stromů. Zohýbá se, aby jedno ochutnal, je shnilé a je v něm červ, tak bere do ruky druhé, to vypadá i chutná dobře.
Další pohled na krajinu posetou jablky a je mu jasné, že se musejí posbírat, jinak by se podle něj červi asi přemnožili a vlezli až k nim domů.
Jenže komu by se taková práce chtěla dělat? Crosby se poslední dobou začíná vzpírat. Včera přitom byli u rodičů, kteří jim slíbili postavit do Jabloňových sadů bazén. A on se místo koupání bude bavit sbíráním ovoce.
Na co se takový pozemek kromě dřiny a pečení buchet asi hodí, to mu nepřestává vrtat hlavou. No nic, na kraji tohohle zapadákova je malá hospoda, zkusí tam zajít a třeba zjistí co a jak.
V hospodě to vypadá ještě menší, než zvenku, za barovým pultem stojí postarší paní, okolo jsou tři stoly, dva hosté a všichni na Joseho zírají.
„Dobrý den, dám si jedno místní pivo.“
„Jedno místní pivo.“ Reaguje hospodská ironicky.
Všichni se smějí.
„Odkud jsi sem přicestoval, mladej?“ Ptá se postarší muž v pracovním oblečení.
„Vlastně odsud, bydlím v Jabloňových sadech.“
„Jo, toho už jsem viděla.“ Přidává se hospodská.
„Počkej, nebydlíš tam s takovou blonďatou kočkou?“
„To je moje ségra. Právě přemýšlíme jestli stromy raději nepokácet.“
Všichni na Joseho nechápavě hledí.
„Jako nevíme co s těmi jablky, nevíte o někom, kdo by je chtěl posbírat?“
„Ach jo, to je ta dnešní mládež.“ Kroutí hlavou muž. „Když měl Jabloňové sady ještě starý Gery, pálil z nich výbornou jabkovici.“
Josemu připadá, že by se měl ptát dál, zároveň však cítí, jakoby se nad něho ten člověk povyšoval. Možná, že to bude jeho budoucí zaměstnanec a právě teď vedou rozhovor na téma co bude s jablky.
Mezitím před ním hospodská staví orosenou sklenici s pivem. Má tedy chvíli čas, aby popřemýšlel a napil se.
„Chutná to dobře.“
„Nepovídej.“ Odpovídá hospodská ironicky.
Všichni se smějí.
„Ta jabkovice se pálí jak nebo co to vlastně je?“ Ptá se Jose.
Všichni se smějí.
Josemu se přestává atmosféra v téhle hospodě líbit a je to na něm vidět. Proto se hosté raději začínají krotit.
„To se tak říká, že se jabkovice pálí. Ona se vaří, destiluje až je z ní výborný alkohol, mladej. Po Gerym určitě palírnu máte, ještě jsi tam nebyl?“
Jose kroutí hlavou.
„My máme krámů, ale v jedné malé místnosti jsem viděl takovou železnou konstrukci s ohništěm. Jasmine říkala, že to bude asi bojler.“
Všichni se smějí.
„Teda s tebou si užijeme srandy, mladej. Tak víš co, my ti pomůžeme jablka posbírat, vypálit a ty nám z toho něco necháš, co říkáš?“
Jose dělá, že přemýšlí, přitom v duchu jásá, že tenhle problém vyřešil tak rychle.
„Dobře, přijďte co nejdřív i se svojí partou řemeslníků a my vám za to necháme třeba půlku vypálené jabkovice.“
„Dvě třetiny.“
„To je moc.“ Nesouhlasí Jose.
„Dobře tak půlku, mladej.“
„Fajn.“
Jose a Jasmine stojí v odstrčené chladné místnosti v jejich nejvzdálenější budově a prohlíží si znovu zařízení, o kterém si mysleli, že jde o bojler.
„A není soukromá palírna nelegální?“ Ptá se Jasmine.
„Já myslím, že je.“
„Všude je tu spousta prachu. Hlavně o tom neříkej Crosbymu.“
„No jasně, já mu řeknu, že máme palírnu a budeme ho každý den sbírat ze země.“
Jasmine nepřipadá vypálení jablek jako dobrý nápad, ale když je zbaví starostí. Navíc to všichni udělají úplně zadarmo.
Venku se něco děje, do místnosti vchází Crosby.
„Jé ahoj.“
„No nazdar, venku vám pod stromy sbírají jablka nějaké děti. My máme palírnu?“
„My ne, já mám palírnu a vy nemáte nic.“ Povídá Jasmine rázně. „A teď běžte ven, já to tady zamykám a beru si klíč.“
Jose jde bez zaváhání rovnou ven, Crosby jde naštěstí za ním.
Jasmine hodnotí zabezpečení téhle místnosti. Na dveřích je akorát starý rezavý zámek na zvláštně vypadající velký klíč jako z historického filmu. Při zamykání uvažuje, že se asi zeptá táty jestli jim nekoupí nový zámek nebo raději nové dveře.
I když naposledy, když se byli zeptat jestli jim nepostaví bazén, se netvářil moc nadšeně.
„Ještě jste nevydělali ani korunu a chcete po mě bazén.“ Říkal Done.
Ale přece když je léto, musí mít kam se chodit koupat. To přišlo Jasmine logické, stejné je to přece i s novými dveřmi k nelegální palírně, uvažuje Jasmine.
Venku pod stromy je opravdu rušno. Asi deset dětí prochází ze strany na stranu jabloně, trhají, sbírají a házejí mechanicky do pytlů, jakoby to dělaly normálně každý den.
Není tu ani jeden dospělý, nejstarší z nich má maximálně 12 let.
Jose s Crosbym stojí před domem a sledují, jak děti sbírají.
„Teda netušil jsem, že sem pošlou na práci zrovna děti. To bude asi taky nelegální.“ Povídá Jose.
„Ty naděláš, jinak by určitě běhaly po ulicích a rozbíjely okna.“ Reaguje Crosby s úsměvem.
Josemu tohle vysvětlení stačí. Unaveně se protahuje, aby se nadýchal čerstvého vzduchu a odchází domů.