Belmont jde právě se svou ženou Lisou do místního autobazaru. Chtěl by si pořídit nějaký nejlevnější křáp, aby na něj antigravitační modul zapojil a zkusil se proletět.
Oba nejistě vcházejí do brány s nápisem:
„Autobazar / Autoservis / Chirurgická ambulance, opravíme levně všechny škody.“
„Vidíš, tomu říkám propojený obchodní plán. Ashley se snažím vysvětlit celou dobu, že nanuky nemají s prodáváním šroubů nic společného.“ Povídá Belmont.
Lisa kroutí nesouhlasně hlavou.
„Už vidím, jak mi nějaký technik s prackami od oleje spravuje zlomenou nohu.“
Oba se smějí.
Chvíli procházejí nekonečnou řadu automobilů, všechny jsou poměrně nové a dražší, než jaké si pro svůj pokus Belmont představoval. Najednou k nim přichází mladý obchodník v saku a s úspěšným výrazem ve tváři.
„Dobrý den, můžu vám poradit s výběrem?“
„Trochu ano, hledáme něco jiného.“
„Ááá, novější vůz? Něco trošku reprezentativnějšího? Hned jsem poznal, že vy se asi nebudete chtít vozit v obyčejném autě.“ Lichotí jim schválně obchodník.
Lisa raději mlčí.
„No heh, právě naopak.“ Snaží se vysvětlit co nejtaktněji Belmont. „V naší strojařské dílně stavíme nový prototyp a hledám na pokus něco nejlevnějšího, nejlehčího a nejmenšího.“
„Aha.“ Mrzne obchodníkovi úsměv.
Očividně Belmontovi nevěří. Zase další socky, co se jen oblékli do svátečního, myslí si.
„Není problém, máme zde i pár velmi starých a velmi malých vozů, které jsme odkoupili a nikdo je zatím nechtěl.“
Lisa si připadá trapně, raději se obchodníkovi ani nedívá do tváře.
„Aspoň se jich zbavíte, nechtěl bych vrtat díry do nového auta.“ Povídá Belmont smířlivě.
„Jasně.“ Souhlasí ironicky obchodník.
Všichni tři přechází do nejzapadlejšího rohu na konci velkého parkoviště. Ve vysoké trávě na blátě zde stojí jedno menší polorezavé auto, má propíchnuté všechny čtyři gumy.
„Před rokem ho měli odvézt na vrakoviště, ale náš majitel stále doufá, že si ho někdo koupí. Bude to vážně co jste hledal, pane?“
„Je perfektní.“ Souhlasí nadšeně Belmont.
Je víkend, Lisa právě uložila svojí dceru. Má volnou chvíli, a tak telefonuje Ashley nové zprávy.
S mobilem u ucha přitom vytahuje z lednice džus a nalévá pro Belmonta vrchovatou sklenici. V ten moment si uvědomuje, že s mobilem v ruce a plnou sklenicí do garáže za Belmontem asi nedojde.
„Ahoj Liso.“ Ozývá se ze sluchátka.
„Ashley, drahá, neuhodneš, co má Belmont v garáži.“ Povídá Lisa a vrávorá se sklenicí přes chodbu.
„Povídej.“
„Koupil staré auto, spíš kus šrotu a právě ho zatěsňuje, že s ním poletí na oběžnou dráhu.“
Ze sluchátka se ozývá nejistý smích. Lisa mezitím došla ke dveřím garáže a přemýšlí, jak je otevřít.
„Co ode mě chceš slyšet, že se zbláznil? Zkus ho spíš podpořit.“ Doporučuje Ashley co nejklidněji.
Lisa se tváří otráveně, mezitím se jí podařilo loktem zabrat za kliku. Jen znechuceně kontroluje Belmonta, pokládá mu sklenici na stůl s nářadím a beze slova odchází, aby pokračovala v rozhovoru raději za dveřmi.
Belmont spokojeně hodnotí, že se mu podařilo namontovat místo motoru několik lahví s kyslíkem, důmyslný odtah vzduchu, těsnění, které udrží teplotu uvnitř auta, speciální UV potahy na speciální tvrzené skla, padák, velký antigravitační motor na střechu, to by snad mohlo stačit.
Jestli mu začne být zima nebo mu nad ozónovou vrstvou slunce něco poškodí, zmáčkne tohle nouzové tlačítko, motor se vypne a poletí zase dolů.
Na internetu byla spousta informací o konstrukci raketoplánu. Akorát doufá, že ho nějaká vesmírná hlídka nesestřelí, je to pokus, tak uvidíme, říká si.
O několik dní později sedá uprostřed noci Belmont do svého zvláštního kulatého auta bez kol a volantu. Sedadla spolujezdců uvnitř nechal, to kdyby se chtěla Lisa a Ashley taky proletět.
Lisa už spí, jenom Ashley sedí u televize, prohrabuje se stohem firemních faktur a smluv.
Najednou vysílání seriálu přerušuje hlas moderátora zpravodajství.
„Omlouváme se za přerušení pořadu, ale přicházíme s aktuální zprávou. Radary vašeho místního letiště zachytily objekt o velikosti menšího automobilu, který se pomalu vznesl ze země a stále stoupá. Jeho současná pozice je 2000 metrů nad zemí.“
Na obrazovce se ukazují neostré tmavé záběry něčeho, co vypadá jako UFO.
Ashley zprávu sleduje a zatíná vzteky ruce v pěst.
Následuje rozhovor s pracovníkem letiště, který radary obsluhuje.
„Nejdřív jsme si mysleli, že jde o vrtulník. Jeden z našich kolegů zase chodí každý víkend do kina a tvrdil, že se jedná o UFO.“
„Jakože nás navštívili mimozemšťané?“ Ptá se pobaveně moderátor.
Pracovník se škrábe nejistě za uchem a vytahuje z kapsy ostrou fotku detailu.
„Stihli jsme objekt vyfotit, vypadá to spíš jako auto bez kol. Uvnitř sedí jeden muž.“
Moderátor a pracovník letiště na sebe chvíli hledí.
„Ehm, vracím slovo zpátky do studia.“
Moderátor ve studiu má zvednuté jedno obočí. Mezitím do vysílání stihl přijít host. Právě si v budově televize chtěl užít s jednou sekretářkou, ale potkali ho na chodbě kolegové.
„Sedí tady se mnou uznávaný vědec, držitel Nobelovy ceny, profesor John Smith. Pane Smith, můžete mi říct na co se právě díváme?“
Oba se chvíli smějí.
„Abych řekl pravdu, tak sám nevím. Ten vůz nemá raketový pohon, ani vrtuli, přesto podle všeho stále stoupá a nabírá rychlost. Nedokážu si to vysvětlit.“
Ashley raději vypíná televizi a se smíšenými pocity vstává od stolu, aby si nalila kafe.
Belmont je už v opravdu vysoké výšce a jak se ukázalo, těsnění jeho auta asi nebude tak dobré, jak si myslel. Začíná mu být zima a vzduch uvnitř utíká a řídne.
Rozhoduje se proto snížit výkon motoru a začít zase zpátky klesat. Problém je v tom, že jak se pod ním Země otáčí, je už nad sousední zemí.
Nebude lehké se trefit zase zpátky na místo, odkud odstartoval, uvažuje nervózně.
Vzal si sebou do auta akorát menší mapu a dětský glóbus. Taky se mu zdá, že se místa na zemi pod ním rozsvěcují a míří na jeho létající stroj.
Možná, že až doletí zpátky, bude muset vyřešit pár nových problémů, pokračuje v úvahách.