Uběhl měsíc, expanze firmy pozvolna pokračuje, tedy hlavně díky vysokému pracovnímu nasazení všech kromě Henryho. Ten už proto dávno svojí firmu nevede, ale jen dostává od Natálie úkoly.
Jakoby přišel jakýsi stereotyp, se kterým si neví rady. Už nebuduje projekt z ničeho a nemá velký cíl, jen pokračuje v každodenní činnosti a peníze na kontě naskakují.
Jede právě k babičce od Valérie do odlehlé vesnice za městem. Řídí přitom Natáliino červené auto, za celou tu dobu si nepořídil vlastní, měl by to udělat? Uvažuje pro sebe, na druhou stranu má už dost peněz, aby se mohl poflakovat a spát klidně několik dalších let než vymyslí co dál.
Zastavuje před starou bránou do dvora, která je otevřená dokořán. Jsou tam dvě motorky, kola a na zemi leží krabice s televizí, nic není zamčené a nevypadá to, že by zde někdo byl.
Chvíli, jakoby se přistihl při myšlence, že by se mu taková motorka možná hodila. Ale jde dál. Na houpací síti ve stínu pod podloubím spí starý statkář, má vedle opřenou kosu a pytel s kopřivami.
Za ním sedí na lavičce stará paní se sousedem, hledí před sebe beze slova, občas se protáhnou nebo napijí z láhve s neznámým obsahem.
„To je pohoda.“ Říká si Henry.
Jde tedy blíž, babka se jeho směrem otáčí a jakoby ji byl povědomý.
„Dobrý den, poslala mě Valérie.“
„Áh Henry, vítej za námi, co tě přivádí?“
„Říkám, poslala mě Valérie, dostali jste od ní vzkaz?“ Opakuje Henry.
Babka vstává, statkář ani soused přitom nehnuli brvou, dál si hledí svého.
Po chvíli vysvětlování čeká Henry až mu babka přinese dva sáčky sušeného masa pro Valeriinu kočku.
V tu chvíli si říká proč měl pro takovou věc jet zrovna on, ale pak si uvědomuje, že vlastně není ve firmě skoro k ničemu.
„Máte hodně práce?“
„Kolem baráku je pořád nějaké běhání.“
Henry právě hledí na statkáře, který se na houpací síti líně otáčí na druhý bok.
„Aha.“
„Až to kočka sežere, přijeď Valerii pro další.“ Povídá babka.
„Dobře, díky.“
Cestou zpátky si pouští hiphopovou skladbu s názvem „Stereotyp.“
„A každý den když slunce vyjde, vím že na mě čeká furt ten samý příběh, stereotyp je svině, posílám jí výsměch, nebudu tu pak ať to čubka ví dnes.“
Kdyby si vážil pořád stejně všeho, čeho si vážil nedávno nebo kdysi, nebyl by tak unuděný a unavený, říká si. Jenže spaní je lákavé a už zase dopadl tak, že jezdí pro žrádlo kočce.
Nejraději by firmu zavřel, ale co s Natálií? Pořád to s ní šije, dokonce i když spí, tak kolem sebe v posteli kope a má tu práci ráda.
Se spoustou nezodpovězených otázek seká jejím autem ve spěchu jednu zatáčku za druhou.
Po chvíli projíždí okolo Úřadu práce, kde nedávno hledal brigádu a později brigádníky, aby to podnikání rozjel. Rozhodl se sem podívat, třeba najde zajímavou nabídku, která tohle dilema rozsoudí.
Na trávě poblíž sedí pod stromem dva bezdomovci, kteří pro něj kdysi dělali brigádu a popíjejí víno z krabice.
„Nazdar šéfe, dáš si?“ Pobízí jeden z nich.
Druhý se šklebí proti slunci a dělá, že si Henryho ani nevšiml.
„Ááá, stará parta. Jasně, na zahřátí vždycky bodne.“
Henry si dává pár loků kyselého vína přímo z krabice a snaží se přitom nepoblít, jak se mu obrací žaludek.
„Co nového?“
Bezdomovci krčí rameny.
„Ále, zase není co dělat, tak popíjíme hezky na sluníčku a jsme spokojení, stará doma píčuje.“
Henry pokyvuje chápavě hlavou a víno jim vrací.
„Moc jsi tam toho nenechal.“ Povídá druhý bezdomovec.
„Když jste byli u mě, tak jste vychlastali za víc, než co jste vydělali, co chceš?“
Bezdomovci mlčí.
Po další zbytečné a nikam nevedoucí výměně názorů už sedí Henry zase v autě, tentokrát spokojený s tím co má i s Natálií.
Když je Henry zpátky, je firma nečekaně zavřená a nemůže se Vincentovi dovolat. Jede tedy domů a klepe na dveře Valérii, ta neotevírá, i když jakoby předtím zaslechl zevnitř hiphopové dunění.
Když jde domů, vidí v kuchyni sedět Natálii. Má před sebou talíř sladkých zákusků a cpe se jimi tak, že má vanilkový krém i na nose.
„Čau.“ Zdraví ji Henry váhavě.
Pokládá na stůl dva sáčky sušeného masa pro kočku.
„Služebník, dovezl jsem maso co jste chtěly.“ Pokračuje ironicky.
Natálie má rázem slzy v očích a místo aby odpověděla, cpe do sebe další zákusek.
„Co se děje?“
„Vincent se rozešel s Valérií a někam utekl.“
„A proč?“ Ptá se, i když tuší odpověď.
„Podvedla ho s tím raperem, dal na internet fotky jak se tam obírají a dost drsně.“ Povídá Natálie s plnou pusou.
„Kurva, s vámi to je jak z telenovely.“ Reaguje Henry vztekle. „No a kam šel? Firma je zavřená, před chvíli jsem tam byl.“
Natálie krčí rameny a cpe se dál.
Henry jde do kuchyňského kouta uvařit si kávu. Po chvíli přemýšlení Natálie pokračuje:
„Řekla jsem mu: Pidižvíku Valérie tě má ale ráda, protože jsi roztomilý malý pidižvík. Pocuchala jsem mu dlaní účes, on se urazil a odešel.“
Henry vybuchuje smíchy.
„Jak ty to děláš.“
Natálie znovu krčí rameny a rukou si stírá slzu z očí.