Na policejní stanici změnili Polymorfové podobu a proklouzli ven. Pro Kevina tedy následoval dlouhý výslech, naštěstí si celou tu dobu zachoval chladnou hlavu. Řekl, že šlo zkrátka o stopaře, kteří k němu nasedli do auta a on odmítl s kradeným zbožím odjet.
Znělo to velmi věrohodně, a tak právě vychází z policejní stanice s úsměvem na tváři, že má tuhle krátkou epizodu konečně za sebou. Před autem však na něj čekají dvě známé filmové hvězdy.
Kevinovi je jasné, že si Polymorfové našli další časopis, aby se znovu proměnili. Jenže tahle podoba docela přitahuje pozornost, protože se za nimi kolemjdoucí otáčí.
„Když jste odtamtud zdrhli, tak mi bylo chvílemi pěkně horko, ale asi to tak bylo lepší.“
„Jít pro tebe nakupovat cigarety a colu nebyl dobrý nápad pozemšťane.“ Reaguje jeden.
„Jestli budeš dělat potíže, budeš zlikvidován.“ Reaguje druhý.
„No, jestli je tohle u vás na Alfa Centauri vole nákup, tak mi můžete políbit prdel klidně hned.“
Chvíli na sebe hledí. Jedna mladá žena, která prochází okolo, jde s úsměvem za nimi pro autogram.
„Jsem vaše fanynka už od malička, podepíšete se mi?“
Polymorfové na ni hledí. Kevin rychle přemýšlí co udělat.
„Promiňte, ale pánové se zásadně nepodepisují.“
Mladá žena je však neodbytná. Kevin jim věnuje škodolibý úsměv.
„Dobře, tak si místo podpisu vyberte jednoho a on vám dá pusu.“
Když žena vidí, že proti tomu nic nemají, vrhá se populárnějšímu herci rovnou do náruče, dává mu dlouhou pusu. Potom rychle vytahuje z kabelky lístek, na který píše svoje jméno, telefonní číslo, malé srdíčko. Na lístek ještě otisk rtů, zasunuje mu lístek do kapsy, žádostivě se usmívá a odchází.
„Já myslím, že to s tím ovládnutím planety budete mít docela jednoduché.“ Povídá Kevin.
Kevin přijíždí s Polymorfy před svůj dům. Protože tam bydlí i s přítelkyní, našel na internetu fotky zahradníků, kteří budou pro ženu určitě méně atraktivní než filmové hvězdy nebo kluci z plakátu.
Tak jako tak už potřeboval okolí domu trochu zkulturnit. Jestli to budou dělat je jejich věc, hlavně že budou vypadat nenápadně, uvažuje Kevin.
Když parkuje auto, tak se ještě před výstupem ptá:
„A co vlastně ode mě potřebujete? Já jsem jenom obyčejný člověk, že bych znal třeba nějakého bankéře nebo vládní činitele to neznám.“
Šedovlasí zahradníci se na něj usmívají.
„K ovládnutí téhle planety potřebujeme znát bankéře?“
„To o téhle planetě nevíte vůbec nic?“ Reaguje Kevin nechápavě.
Zahradníci kroutí hlavami.
„Ach jo, já myslím, že bude nejlepší když vám prostě donesu počítač, zajdete si na internet. Počtete si a já od vás budu mít pokoj, platí?“
Zahradníci si nejsou jistí co to znamená, a tak na Kevina jenom hledí.
„Dobře, domluveno. Půjdeme domů.“ Pokračuje Kevin, ale jakoby se ještě na poslední chvíli zarazil. „A co vlastně jíte a jak spíte? Jako lidé?“
Údaje o základní fyziologii člověka naštěstí během letu k dispozici měli. Jejich planeta je tak vzdálená, že k ní nestihl dorazit ještě ani rádiový nebo televizní signál a informace z poslední sondy jsou staré už 800 let. Takže například fakt, že právě sedí v autě je pro ně samotné docela překvapení.
Na zotročení planety tedy nejvyšší čas. Polymorfové znají velmi dobře případy nezávislých planet nebo frakcí, kdy se několik různých civilizací spojuje a bojují proti zájmům ostatních v celém vesmíru. Přitom mají jenom pracovat a poslouchat na slovo. Polymorfům to připadá jednoduché.
„Nejíme a nespíme jako lidé.“ Reaguje Polymorf nakonec.
„Čímdál tím líp.“ Pronáší Kevin. „Tak jo, zkuste se chovat co nejnormálněji, nic neberte, nic neříkejte, nic nedělejte a nějak to dopadne.“
Polymorfové pokývnutím souhlasí.
Když vchází do dvora domu, přichází za nimi Joane. Vysoká tmavovláska s dlouhými končetinami, všímají si Polymorfové.
„Ahoj, koho to vedeš?“
„Zahradníci na výpomoc. Jsou z daleka, takže budou levní, akorát neumí mluvit.“
Joane jim podává ruku na přivítanou.
„Dáte si nebo tedy dají si něco k pití?“
Kevin uvažuje, že když nejí a nespí jako lidé, asi ani nepijí.
„Asi radši ne, měli si vzít pití sebou. Když je u nás budeme hostit, budou za chvíli chtít zvednout i plat. Kdo ví kde by to skončilo.“
Oba se smějí.
„A kolik nás to bude stát?“ Ptá se Joane.
„To se ještě rozhodne podle kvality práce, ale určitě ne moc, neboj.“
„Jen aby.“
Kevin krčí rameny, ukazuje přitom na Polymorfy.
„Se na ně podívej, beztak jsou zvyklí spát někde v lese s veverkama.“
Joane tohle vysvětlení stačí. Usmívá se na ně a odchází. Kevin poté s úlevou vydechuje.
„Tak jo, zdá se, že to zbaštila. Ale dávejte si na ni pozor, je hrozně všímavá.“
Polymorfové pokývnutím souhlasí.
„Dobře, já se jdu domů najíst. Můžete buď posekat trávu nebo si odpočinout, mě už ale každopádně bolí hlava takže se zatím mějte.“
Kevin s překvapením pozoruje, že proti tomu nic nemají. V další chvíli se z obou stávají znovu dvě hroudy hlíny, které se pomalu zmenšují a absorbují do země, až z nich na povrchu nezůstává vůbec nic.
