Crosby sedí na židli před rybníkem a osušuje si nohy. Vedle něho leží káď, napuštěná vodou, ve které se vztekle prohánějí dva pstruzi. Protože už vypil celý demižon jabkovice, plánuje že si upeče na ohni aspoň ty pstruhy, ale co dál zatím netuší.
Tak trochu mu začíná připadat, že to s krádeží demižonu a vyhnáním Joseho možná lehce přehnal. Ti dva na druhou stranu nevypadají, že by si brali cokoliv osobně, jsou spíš rozmazlení a jde jim jen o prachy a pohodlí, dochází Crosbymu s úlevou.
Cestou k rybníku přichází jeden ze členů místní spodiny. Všichni mu říkají Hacker, protože z výherních automatů dojí peníze. Už z dálky jásá nadšením, že Crosbyho vidí, i když to přes jeho tlusté brýle není moc vidět.
„Nazdar, rybaříš?“
„Ále, řekl jsem si, že už chlapíci vyrostli, tak začínám lovit ať tam mají dost místa.“ Odpovídá Crosby.
„Teda, tvůj život bych chtěl mít. Pohoda, sluníčko, kapříci.“ Pokračuje Hacker.
„To jsou pstruzi, ale těsně vedle.“
Oba se smějí.
„Akorát mi došel chlast, nechceš mi půjčit pár stovek?“ Ptá se Crosby.
Hacker kroutí hlavou.
„Jo, šéfe, ty k životu potřebuješ akorát dva kohoutky. Jeden na vodu, druhý na vodku.“
Oba se smějí.
„Teď jsem četl článek, perpetuum mobile, nekonečný nevyčerpatelný pohon prý existuje.“ Pokračuje Hacker zamyšleně. „Jako slunce co hřeje díky gravitaci planet, ale s kohoutkem na vodku ti asi neporadím.“
Crosby se tváří unaveně.
„Chtěl jsem půjčit jen pár stovek.“
„No jasně, teď pár, příště zase pár a kdy je uvidím nikdo neví, že?“
Oba chvíli mlčí. Crosby se snaží přijít na způsob jak využít toho, že se Hacker zrovna teď nudí a přišel si pokecat. Co takhle ho vzít do Jabloňových sadů? Kdyby přišel zpátky sám, asi by to vypadalo divně, po tom všem.
„Umíš spravit rádio?“ Ptá se Crosby.
„Možná jo, proč?“
„No občas přebývám v takové zahradě s jabloněmi, vlastní je dva milionáři. Mám super podkrovní byt, maso na oběd, snídani i večeři. No a když máš náhodou prostě hlad, tak si z lednice vytáhneš další jídlo. Akorát jsem jim ukradl jeden demižon a zdrhl zpátky sem.“
Hacker pár vteřin mlčí, zpracovává, jestli slyšel správně.
„Milionáři a tys jim ukradl demižon.“
„Právě.“
Hacker na něho dál nevěřícně hledí.
„Dobrá, takže ehm proč si se ptal jestli umím spravit rádio?“
Crosby krčí rameny.
„Jose, to je jeden z nich, si na něj stěžoval. Když mi pomůžeš, půjčím ti klíče od chatky a až budu pryč, můžeš tady přespávat.“
Hacker znovu mlčí a přemýšlí.
„Dobře, kdy vyrazíme?“
Je odpoledne, Jose sedí v obývacím pokoji, poslouchá rádio a listuje časopisem, který se věnuje hrám a počítačům. Tahle technická novinka mu zatím unikala, protože jezdil s Porsche za holkama nebo na golf. Tady nezbývá nic, než si rozšiřovat obzory.
Právě zjistil, že počítač je něco mezi psacím strojem a televizí. Takže když chce někdo ušetřit místo na stole, stačí mu jedno zařízení. Done má taky jeden, ale Joseho to zatím raději moc nezajímalo, protože vše, co má Done = víc práce a méně volného času.
Jenže v Jabloňových sadech je volného času až až. Jose přemýšlí, že takový počítač by byl pro něj a Jasmine k vánocům ideální dárek. Ty se rychle blíží, ještě pár měsíců a přijde zima. Když si to uvědomuje, tak v rychlosti přechází na stránku s cenami a tužkou podtrhává ten nejdražší počítač, který si k vánocům budou přát.
Přichází Jasmine, sedá si do křesla naproti a otevírá časopis o módě.
„Už vím, co budeme chtít na vánoce.“ Povídá Jose.
„K vánocům dostaneme přece bazén.“
„To se nepočítá, když je napsaný na Doneho.“ Kroutí hlavou Jose. „Budeme si přát nějaký super počítač, co umí pracovat rychlostí 133 MHz.“
Jasmine nasazuje rozpačitý výraz.
„A k čemu nám to bude?“
„Já vlastně nevím, ale je rychlejší než má Done, tak budeme mít aspoň náskok.“
Oba se smějí.
Jose odkládá časopis a zhluboka vydechuje.
„Jako připrav se na to, že až sem začnou jezdit lidi, tak z toho bez takového počítače zcvoknem. To máš počítání tržby, daňové doklady, mzdy, náklady, zisky.“
Jasmine věnuje Josemu chápavý výraz.
„Určitě to zvládneš, neboj, budu ti pomáhat.“
„Super, to jsem rád.“
Oba se smějí. Jasmine však vstává a jde radši do kuchyně, aby měl Jose čas nechat si vše projít hlavou.
Přes okno obývacího pokoje je vidět na ulici, kterou právě přichází Crosby a Hacker. Jose s překvapením zjišťuje, že ten neznámý člověk jde vážně s ním.
„Koukej, přišel Crosby a koho si přivedl.“
Jasmine se otáčí zvědavě zpátky.
„Hmm, toho neznám.“
„Jestli se po jabkovici stal z něho gay, tak už máš bohužel smůlu.“ Pokračuje Jose.
Jasmine kroutí hlavou.
„Hlavně se spolu nehádejte, nech si ty poznámky ať zase neodejde.“
„Neboj.“
Za chvíli se od dveří ozývá zvonek. Oba se zvedají, aby šli Crosbyho přivítat.
„Čau.“
„Ahoj Crosby, proč zvoníš?“ Ptá se Jasmine.
On se nervózně škrábe za krkem. Hacker je z toho celý nesvůj.
„Ahoj, mě říkají nějaký Hacker, prý máte problém s rádiem.“
Jose s Jasmine na ně se zmrzlými úsměvy hledí.
„Jo, ehm to už se nějak spravilo, tak pojďte dál.“ Reaguje Jose.
Všichni čtyři jdou ke stolu do jídelny. Jasmine si taky sedá, ale jakoby si uvědomila, že by jim měla asi nabídnout něco k pití, když Crosbymu připadá, že přišel na návštěvu.
K jejímu překvapení se Crosby naštěstí sám zvedá a jde rovnou k lednici.
Josemu se očividně taky ulevilo.
„Takže co děláš, spravuješ rádia?“
„Něco podobného.“ Odpovídá Hacker. „Co to venku stavíte?“
„Bazén.“ Přidává se Jasmine.
„Akorát jsme narazili na vodovodní potrubí a nemůžou sehnat nějaké povolení, takže smůla.“
„Hmm.“ Reaguje Hacker.
Chvíli na sebe jenom tak hledí. Crosby přináší čtyři sklenice a minerálku.
„Dneska jen o vodě? Ty máš pech.“ Povídá Jose.
Všichni se smějí.
„Hele sorry za ten demižon, nevím co to do mě vjelo.“
„Však v pohodě, my jsme pro tebe prostě neměli jezdit.“
„U nás si žádný nepořádek neudělal.“ Přidává se Jasmine povzbudivě.
Hacker se snaží nevyprsknout smíchy.
„Říkali jste, že sháníte nějaké povolení?“
Jose ho zvědavě pozoruje.
„Já jen, že za trochu peněz se dá sehnat cokoliv.“