Přišla zima, Jasmine jde bosá dlouhou chodbou od sprch. Na sobě má jenom plavky a ručník. Těší se, až si před otevřením bazénu jako první sama zaplave.
Jose s Crosbym odjeli pryč. Zůstala tu jen ona a tyhle čisté nové kachličky.
Vchází do dveří s nápisem „Solárium.“ Uvnitř jsou dvě stojící, dvě ležící rakve se zářivkami, automat na pití, automat na výdej brýlí.
Mohla by si vzít brýle i pití zadarmo, ale chce se vžít do role hosta, tak hází do obou automatů drobné. Zatímco pije, uvažuje co by si takový host o místnosti asi pomyslel. Na zdi jsou tapety s palmami, vedle každého solária malá židle a stůl. Všechno vypadá dostatečně noblesně, aby každý host uznal, že si tenhle projekt pozornost Jasmine zasloužil.
Bez dalšího váhání odkládá ručník, zapíná přístroj a začíná se opalovat.
Z malých reproduktorů uvnitř hraje uklidňující hudba. Jasmine zavírá pomalu oči a usíná.
Zanedlouho někdo klepe na poklop.
„Jsi to ty, Jasmine?“ Ptá se Crosby.
Jasmine zvedá poklop, aby se podívala kdo to je.
„Nevěděl jsem jestli se neopaluješ třeba nahá.“ Pokračuje Crosby. „A jéje!“
Kůže Jasmine je celá červená, při vstávání sténá bolestí.
„Jak dlouho si tam byla?“
„Nevím, asi jsem usnula, auu. To bolí.“
Crosby rychle vypíná zářivky, potom hned k lékárničce pro ošetřující krém. Nabírá do dlaně pořádnou vrstvu, dává Jasmine do dlaní a začíná ji mazat záda.
Zatímco oba mažou její tělo, mlčí přitom. Crosby se snaží nevypadat, že se mu to líbí, ani trousit poznámky o tom, že si měla dát větší pozor. Prostě si chtěla solárko vyzkoušet a bylo to její rozhodnutí.
Jasmine se při mazání soustředí na to, aby Crosbymu schválně nedávala možnost dotýkat se jí tam, kde to není nezbytné, ale zároveň nedávat najevo, že jí jeho přítomnost vadí.
Do místnosti přichází Jose.
„Tak co vy dvě hrdličky?“
Oba na něho zaraženě hledí.
„Nemusíte nic vysvětlovat.“ Pokračuje Jose. „Já se prostě vzdálím a… ty jo, ty jsi spálená na uhel.“
„Usnula jsem uvnitř, pálí to jako čert.“
„A hřeje.“ Přidává se Crosby.
Jose krčí rameny.
„Ta věc má časový spínač, nečetla si návod?“
Jasmine kroutí hlavou.
Jose taky kroutí hlavou a odchází.
Protože se slavnostní otevření bazénu chystá až po novém roce, má Jose ještě dost času přemýšlet jak celou věc udělat, aby šlo všechno hladce.
Celý tenhle půlrok šlape poté, co se do věci vložil Hacker úplně skvěle. I když právník Henk některé smlouvy vracel kvůli možné zpronevěře, je už Josemu jasné, že se Hackerovi nedá věřit, na druhou stranu je občas užitečný, protože umí sehnat důležitá povolení.
Zapeklitá situace, přemýšlí Jose, člověku jde při kontaktu s ním o krk, ale bez něj to nejde už vůbec. Začíná ho to bavit a při pohledu na svůj nový superrychlý počítač trochu lituje, že s Donem vyměnil vlastnictví pozemku jen za jakousi drahou kalkulačku. Na druhou stranu jestli všechno poběží jak má, nové Porsche a odložený výlet do Austrálie ho neminou, tak co.
Ve stejnou chvíli sedí na lavičce u bazénu Crosby a Hacker. Právě vyšli ze sauny a váhají jestli skočit do vody.
„Určitě se po saunování skáče hned do vody?“ Ptá se Crosby.
„Já ti nevím, možná bychom měli jít nejdřív pod horkou sprchu, začíná mi být zima.“
„Sakra, jsme houmlesové v pětihvězdičkovém hotelu.“
Oba se smějí.
Po chvíli však vstávají a jdou do sprch.
„Je to tady super, že?“ Povídá Hacker po cestě.
„Úplně jiný svět.“
„Poslyš, když budeme chtít, můžou být celé Jabloňové sady jenom naše. Stačí jen pár podstrčených smluv a můžeš si tu do konce života užívat.“
Crosbymu se vybavuje jak dnes mazal Jasmine krémem a jaké je to tady bez ní jenom s Hackerem.
Mohl by se kdykoliv sbalit a jít zpátky do chatky k rybníku, kde se neměl špatně, proč by měl zradit přátele, o které se postaral a kteří se starají o něj? Jenže to chce před Hackerem taky trošku vypadat, přemýšlí Crosby.
„Hochu, s těmi dvěma je to jako by to už dávno bylo všechno moje. Jestli chceš další prachy, půjdeš hezky někam jinam, kvůli tomu jsem tě tady nezval.“
Hacker kroutí nevěřícně hlavou.
„Nebo chceš dostat po držce, aby jsem to řekl dost jasně?“
Hacker nasazuje unavený výraz.
„Ty jsi Crosby úplně mimo. Ty jsi a budeš vždycky jenom houmles.“
„A kde bydlíš ty? V nejlevnější ubytovně.“
„No, právě, aspoň se to snažím změnit, chápeš?“ Reaguje Hacker.
Crosby očividně nechápe o čem to mluví.
Naštěstí už přicházejí ke sprchám. Po rychlé regulaci tělesné teploty běží oba zpátky k bazénu, na rampu a skáčou zvesela do vody.
Jasmine leží rozkročená a rozpažená v posteli, snaží se nevnímat bolest a usnout, aby jí to brzy přešlo. Přitom si vybavuje instalatéra, který se jí o nastavení toho časového spínače ani nezmínil.
Jasmine doufá, že se do zítřka zmátoří, aby mohla jet za tátou a nechat pozastavit instalatérovi platbu, protože za to všechno může on. Co když bude mít na těle jizvy nebo dostane rakovinu?
Kdyby neexistoval civilizovaný svět, nechala by ho zbičovat a popravit. Taková nedůslednost, jak může někdo zvládat svojí profesi tak mizerně? Prostě vybalí přístroj z krabice, zapojí do zásuvky a naschledanou!
„Mysli na něco hezkého.“ Říká si Jasmine.
Crosby ji s úsměvem maže záda a už půl roku nepije alkohol, pomáhá v kuchyni, bude uklízet u bazénu, to je hezké.
„Hmm.“