Bazén je už nějakou dobu v provozu. Josemu však nepřipadá nutné jej otevírat hned jak to půjde. Nový komfort, který s budovou získali je vítaný a představa, že se teď bude starat o lidi aby něco nerozbili, mu dvakrát komfortní nepřijde.
Jasmine s tím nakonec naštěstí souhlasila, a tak jde právě v županu chodbou, aby si zaplaval. Uvnitř je už celý fotbalový tým a za chvíli začne soutěž v plavání.
„Tý jo, co to máš za župan?“ Volá Henry.
Jose se dívá co má na sobě a odpovídá nechápavým výrazem.
„Vypadá jako když jde boxovat v těžké váze.“ Přidává se Cesar.
„Akorát ty svaly mu chybí.“
Všichni se smějí.
„Jako nechápu čemu se smějete.“ Kroutí hlavou Jose. „Když se rozhlídnu já, tak vidím samé kostlivce s propadlými hrudníky a jednoho špekouna.“
Všichni se smějí.
„A jednu kočku.“ Povídá Henry.
„Akorát si můžeš nechat zajít chuť, ta už chodí s bezdomovcem.“ Krčí rameny Jose.
Jasmine se snaží na tváři udržet úsměv.
„Kecáš, s tamtím?“ Ptá se Teodor.
„To není žádný tamten a nechodím s ním.“ Povídá Jasmine.
„Ale už je to koukám na spadnutí.“
Všichni se smějí.
„Myslím, že to by pro začátek stačilo. Jestli chcete, abych s vámi dnes soutěžila i já, podobné poznámky pro příště raději vynecháte.“
V ten moment jakoby se všechny úsměvy rázem vytratily. Jose nechápe jak to udělala, ale taky mlčí, protože z nějakého důvodu s nimi nechce zůstat sám.
Všichni chvíli jen tak plavou, aby se protáhli. Voda v bazénu je vlažná, skoro až hřeje, je průzračně čistě modrá, na stropě jsou zářivky a je pomalovaný tak, aby když někdo plave na znak viděl kde bazén končí.
Jasmine po chvíli vylézá na rampu, aby si cvičně skočila a přeplavala celý bazén. Henry sleduje jak rychle plave, aby se ujistil, že ho neporazí. Je dost možné že bude poslední a vypadalo by divně, kdyby skončil i za holkou.
Její pomalé pohyby naštěstí nevypadají nijak nebezpečně. Po chvíli tedy všichni vylézají z vody na kraj bazénu, aby se začalo.
„Tak jo, jak to uděláme?“ Ptá se Teodor.
„Dáme závod na čtyři bazény, ne?“ Reaguje Cesar.
„Ty vole přeplavat celý bazén čtyřikrát? To je trochu moc.“ Povídá Ignacio.
Všichni chvíli hledí na jeho tlusté břicho.
„O co ti jde? Stejně skončíš poslední, špeku.“ Kroutí hlavou Jose.
„Ty si připrav svoje hlaďounké ručičky, Barbie, protože skončíte poslední právě ty a Henry.“
Ostatní pokyvují souhlasně hlavami. I když na to Ignacio nevypadá, asi plavat umí, dochází Josemu.
„Dobrá, závod na dva bazény. Ale na tři vítězství.“ Pokračuje Teodor. „Takže si mezitím dáme vždycky pauzu, aby se každému stihla vrátit krev do všech míst na těle.“
Všichni se smějí.
„A o co se hraje?“ Ptá se Jasmine.
„Vítěz od tebe dostane pusu.“ Odpovídá Henry.
„To ne, beztak všichni kecáte, já vyhraju a pak se budu líbat s vlastní sestrou.“ Přidává se Jose.
„A co když vyhraju já?“ Reaguje Jasmine.
Ostatní se na ni chvíli dívají.
„Mám nápad, poslední políbí zadek prvnímu.“ Povídá Cesar.
„To není moc velká výhra, když mi budeš líbat prdel.“
Všichni se smějí.
„Ne, poslední zaplatí prvnímu pizzu.“ Přidává se Teodor.
„To zní dobře.“
„Dobrý.“
„Fajn.“
Je rozhodnuto, všichni se staví do podřepu a čekají až Jasmine tleskne.
„Čtyři, tři, dva.“
Jasmine v ten moment skáče do bazénu a ve vzduchu tleská, aby byla ve vodě první.
„Ta mrcha.“ Pronáší Henry.
Ostatní skáčou rychle do vody. Závod je nečekaně vyrovnaný, plavci kolem sebe vztekle plácají a ignorují že se jim voda dostává až do nosu.
Po odrazu z druhé strany je Jasmine stále první, za ní Cesar, potom Pedro, Teodor, Jose, Ignacio a poslední je Henry. Toto pořadí se drží až do konce. Jasmine vyhrála!
Jose leze ven a zbavuje se vody, která mu do všech dutin zalezla.
„Hele, jestli bude při startu každý podvádět, nedohrajeme to ani do večera.“ Povídá Jose.
„Vždyť jsem vám tleskla.“
„Těsně nad hladinou, kdyby si mohla tlesknout nohama, tak by si tleskla až těsně pod hladinou.“
Henry kroutí hlavou.
„Proč vždycky skončím poslední?“
Další závody se už hrají v duchu fair-play. A Henry tak bude muset Cesarovi koupit pizzu.
Je večer, Jose je z dnešního dne únavou rozvalený na gauči a poslouchá rádio. Ale je fajn mít bazén, člověk se aspoň protáhne, užije si srandu, uvažuje Jose.
Z venku jdou vidět světla přijíždějícího auta. Světla vypadají nebezpečně zaobleně, jako z luxusního auta. Přijel Done na kontrolu!
Jose se rychle zvedá, napjatě přešlapuje a neví co bude dělat. Je to jasné, je třeba zapnout počítač jakože se provoz bazénu plánuje a téměř naplánoval, otevřít okna, tabulky, statistiky a…
Někdo zvoní u dveří.
Jose před otevřením zhluboka vydechuje, nasazuje soustředěný profesionální výraz a tahá za kliku.
„Ahoj Done, tak si se přijel podívat?“
„Přece nenechám svoji investici jen tak bez dozoru.“
Chvíli na sebe zírají.
„Bazén je díra v zemi, tu nikdo neukradne.“ Krčí Jose rameny.
„Právě, že se málem stalo. Už jednou si nás dostal na ulici a málem ti vzali i bazén. Tak.“ Pokračuje Done s úsměvem. „Ukážeš mi, jak to vypadá uvnitř?“
S pocitem toho největšího packala, co nic neumí, akorát všechno pokazit, vede Jose Doneho do nově přistavené budovy.
Done spokojeně hodnotí jak dobře všechno vypadá. Sám by si nikdy nic podobného nepořídil, raději investuje do akcií, ale aby měla žena i děti radost, je třeba vždycky trošku utrácet.
„A kolik si říkal, že už jste měli návštěvníků, kolik jste vydělali?“ Ptá se Done.
„O tom jsem nic neříkal.“ Reaguje Jose.
„V čem je problém?“
„Návštěvníci jsou jako chodící zdroje nepořádku. Naplánované už to máme, jenom aby někdo uklízel, museli jsme dostat zpátky Crosbyho.“
„K čemu? Ty i Jasmine máte taky dvě ruce, ne?“
Jose na něho zaraženě hledí.
„My jsme spíš uvažovali, že budeme dělat dozor a vymýšlet program. Jak jednou začneš uklízet, máš v hlavě jenom uklízení a u toho taky skončíš. To snad chápeš, ne?“
„Neboj, dělám si legraci.“ Reaguje Done se škodolibým úsměvem.
„Zvláštní smysl pro humor.“
Oba se smějí.