Jasmine sedí v jídelně a hypnotizuje očima hodiny, jejich ručička by se za chvíli měla přesunout na místo, kdy vstane a půjde vytáhnout jablečný závin z trouby.
Už hodinu to uvnitř jejich domu příjemně voní. Jasmine od té doby nervózně přešlapuje a uvažuje jestli věřit receptu a závin se za tu dobu vážně nespálí. Musela by začít zase od začátku. Jde o jeden z mnoha druhu zboží, které budou zaměstnanci restaurace vyrábět a prodávat.
Čas se přitom krátí, ještě je toho tolik na vyzkoušení. A ke všemu je třeba znát kolik jablek a dalších surovin se na každý výrobek spotřebuje, aby věděli kolik čeho skladovat.
Obyčejná kuchyně, a přitom je zapotřebí tolik managementu, uvažuje Jasmine.
Když vytahuje hotový produkt z trouby, vypadá velmi dobře. Jasmine nadšením září oči.
Jídelnou právě prochází Jose s Crosbym.
„To ne, právěže když vylezeš ze sauny, máš skočit do úplně ledové vody.“
„Nevěřím.“ Kroutí hlavou Crosby.
„Taky jsem nevěřil, ale jednou jsem viděl stopadesátiletého dědu, vyšel ze sauny, oblaky páry až skoro nebyl vidět a suverénně skočil do bazénu šipku ani plavky mu nespadly.“
Oba se smějí.
„Tady jste.“ Povídá Jasmine.
Oba se před ní zastavují.
„Koukejte, upekla jsem jablečný závin.“
Jose s úžasem hledí co se jí povedlo.
„Vážně, dokonce i voní jako že by se dal sníst.“
„Nemyla si jablka saponátem, ani si nepoužila dezinfekci?“ Přidává se Crosby.
„Jenom na pekáč.“
Jasmine vytahuje balení s granulemi, které rozpouští mastnotu.
„To se hází proti ucpávání do odpadu.“ Reaguje Crosby.
„No a?“ Ptá se Jose.
„To znamená, že teď je celý závin napuštěný jedovatou chemií.“
„Sakra.“
„To jsem nevěděla, jak jsem asi měla vydrhnout mastný pekáč od kuřat?“
„No přece rukama.“ Reaguje Jose.
Všichni se na závin dívají.
„Zase na druhou stranu když zkusíme kousek, nic se nestane.“ Krčí rameny Jose. „Jasmine by to jenom kvůli testu dělala celé znovu.“
Crosby unaveně vydechuje.
Jasmine tedy porcuje závin na tři díly a všichni si berou s obavami svůj kousek. Jose neváhá a rovnou ochutnává, Crosby a Jasmine se jen zvědavě dívají.
„Co je, vy nebudete?“ Ptá se Jose.
„Závin je dobrý?“ Ptá se Jasmine.
„Já bych řek, že jo, super.“
V tu chvíli pokládají Crosby i Jasmine svůj závin zpátky na pekáč aniž by ochutnali.
„Paráda, vy jste dvojka. A já vám tu dělám testovacího panáka.“
Všichni se smějí.
Je odpoledne, Jose, Jasmine a Crosby sedí v obývacím pokoji. Probíhá živá diskuze ohledně kuchyně a receptů, které budou nabízet.
„Říkám vám, několik let jsem hledal jídlo po popelnicích a bez lednice vydrží maximálně dva dny.“ Pronáší Crosby.
Jose s Jasmine se snaží nedávat najevo co právě slyšeli.
„K čemu jsou školy když se to bez zkušenosti stejně neobejde.“ Kroutí hlavou Jose.
Jasmine doufá, že dál už Jose nezajde, aby se Crosby neurazil.
Z venku je slyšet přijíždějící auto. To je policie.
Když jim Jose otevírá, vidí menšího obtloustlého muže v bílém plášti a dva mladé policisty.
„Dobrý den, já jsem doktor Sanchéz. Dostali jsme hlášení, že zde budujete veřejnou restauraci a bazén.“
„Budujeme, spíš už je dobudováno, papírově schváleno, jdete na kontrolu?“
Sanchéz a Jose na sebe udiveně hledí. Policisté se mezitím rozdělili, aby se porozhlédli jestli není někdo venku.
„Máme taky hlášení.“ Pokračuje Sanchéz. „Že zde provozujete zařízení k destilaci alkoholických nápojů.“ Přitom se dívá do svého sešitu. „Které je v provozu a bez povolení, můžeme jej vidět?“
Joseho, jakoby zasáhl elektrický proud.
„No, to se ještě nestihlo vyřídit, protože ehm není nějak technicky dořešený na schválení. Ale že by byl v provozu, o tom nic nevím.“ Povídá Jose co nejvýmluvněji.
Policisté se mezitím vrátili, všichni na Joseho hledí, aniž by pohnuli jediným svalem v obličeji.
„Však se pojďte podívat, my uděláme cokoliv abychom měli všechno v pořádku. Těšíme se do práce až se podnik otevře, znáte to.“ Usmívá se Jose.
Jdou tedy za ním, ale úsměv na jejich tváři se Josemu vyloudit nepovedlo. Josemu přitom vrtá hlavou proč Crosby i Jasmine sedí doma, vůbec nebyli slyšet, beztak se ani nezvedli z křesla. Asi se bojí.
Zanedlouho otevírá dveře palírny. Policajti jakoby najednou ožili, zkoumavě si zařízení prohlížejí.
„Není zaprášené.“
Druhý vytahuje sešit a začíná tedy se zápisem.
„Po otevření místnosti byly okna otevřené, přitom jsme ve vzduchu ucítili jemný nádech pálenky, pravděpodobně z jablek. Destilační zařízení je na první pohled provozuschopné, pryžová těsnění nejsou zteřelá, vnější ani vnitřní části zařízení nejsou zaprášené.“
Jose unaveně vydechuje.
„Pardon, můžu vás tady nechat? Já bych se potřeboval zajít zeptat jestli tady někdo nebyl.“
„Určitě, ale neopouštějte hranice pozemku, dobře?“ Povídá policajt, který provádí zápis.
„Účastník Jose, který nám otevřel dveře do objektu.“ Diktuje druhý policajt. „Se v zápětí zeptal jestli se může jít zeptat některého z dalších účastníků jestli v místnosti nebyli.“
Jose je už venku, odešel raději co nejrychleji.
„Oni jsou jako chodící popravčí četa.“
Běží rychle do domu za Crosbym a Jasmine, aby se s nimi poradil co dál.
Jasmine drží u ucha telefonní sluchátko a zapisuje si na kus papíru instrukce od právníka.