Píše se rok 2002. V tomto překotném období technologických změn, kdy vyšla dokonce i verze Windows, která nepadala a nebylo ji potřeba pořád přeinstalovávat, přemýšlí Jose o webové prezentaci Jabloňových sadů.
Taková věc, jako webové stránky na internetu, je samozřejmě docela zbytečná. Těžko pochopit proč někdo investuje peníze a úsilí, aby měla například restaurace vlastní web s fotkami a denním menu. To je jako nechat si vytisknout letáky a vyhodit je do popelnice.
Jenže Jose je fanouškem nových technologií. A tak, aby mu neujel vlak, začíná přemýšlet jak by se taková věc dala udělat a jak by takové rekreační středisko mělo na internetu vlastně vypadat.
V tomto rozpoložení přichází do pracovny jeho sestra Jasmine.
„Děláš něco?“
„Přemýšlím.“ Odpovídá Jose stručně.
„Hmm.“
Oba na sebe chvíli hledí.
„Chtěla si něco?“
„Já jen, že máme od rána všichni taky spoustu práce. A než tě nechám pokračovat ve tvém přemýšlení, chtěla jsem se zeptat, jestli přijde na večeři Emanuela. Ať Qadira ví pro kolik lidí prostřít.“
„Jo, přijde… si nějaká drzá, ne? To přece nejde, aby všichni jenom nosili věci a uklízeli. Někdo taky musí celou organizaci někam směřovat, myslet na budoucnost.“
Jasmine nasazuje chápavý výraz.
„Však to já ti neberu. Taky se musím starat o malou.“
„Například, to je myšlenka na budoucnost.“ Reaguje Jose co nejinteligentněji.
Jasmine tedy přechází za jeho pracovní stůl, aby se podívala na monitor co Jose vymyslel.
„A co děláš?“
Na monitoru je ceník internetových domén.
„Chtěl jsem prezentovat Jabloňové sady online, tak se dívám kolik to stojí. Docela pálka jenom za adresu, že?“
„Jako na internetu?“
„Přesně a to se nepočítá hosting, za který si účtují ještě větší pálku.“
Jasmine těká očima ze strany na stranu.
„Ale takové stránky bychom určitě potřebovali. Vždyť o nás potom nemůže nikdo vědět.“
„Taky si říkám, to by nám mohl brzy ujet vlak. A možná, jestli už dávno neujel.“
Oba se tváří vyděšeně.
„A proč nám táta neřekl jak je to důležité?“ Ptá se Jasmine.
„Asi protože to ani neví. Koukni na stránky paláce Pioneer. Jedna fotka.. a tady jsou jenom kontaktní údaje.“
Jasmine kroutí nechápavě hlavou.
„To je trapné, jsou jako sto let za opicema.“
„Že? Já myslím, že je zajedeme navštívit.“
Oba přitom souhlasně přikyvují.
Protože jde o prioritní, bezodkladnou záležitost, jsou Jose s Jasmine v Doneho pracovně už druhý den ráno.
„Vy jste ranní ptáčata.“ Pronáší Done.
„Znáš to, spousta starostí s organizováním. Tamto se musí objednat, tohle vyřídit.“ Povídá Jose výmluvně.
„A co vás sem přivádí?“
Jose a Jasmine si před jeho pracovní stůl pomalu sedají, protože tohle téma bude očividně důležité a na dlouho.
„Zjistili jsme, že nám utíká spousta zakázek, protože se Jabloňové sady nijak neprezentují na internetu. Kdoví kolik návštěvníků nám už takhle uteklo, že?“ Začíná Jose zeširoka.
„Taky jsem si říkala. A hlavně když chodí ve vlnách. Třeba v létě máme návštěvnost poměrně slušnou, ale na podzim už moc lidí nechodí.“ Pokračuje Jasmine.
Done na ně nechápavě hledí.
„Vždyť máte bazén, já chodím taky plavat jenom v létě.“
„Ale když je krytý a se saunou?“
„To není důležité.“ Přidává se Jose. „Důležité je, že i v tom létě bude návštěvníků víc a stačí k tomu úplně obyčejná internetová stránka.“
Done nasazuje kyselý výraz.
„Peníze máte, tak do toho.“
Jasmine kroutí hlavou.
„Právě jsme se ze zvědavosti dívali na stránky paláce Pioneer a ty nejsou taky nic moc.“
„My máme stránky?“ Ptá se Done.
Jose a Jasmine se povýšeně smějí.
„Ty ani nevíš, že máš stránky? K čemu ten internet používáš?“
„Normálně posílám maily a semtam mrknu na zprávy.“
„Sto let za opicema, co jsem říkala.“ Reaguje Jasmine.
Jose krčí rameny a tváří se blahosklonně.
„Když už se do toho pouštíme, tak ti samozřejmě nabízíme pomoc. Vždyť máš v Jabloňových sadech nemalý podíl, tak taková drobnost pro nás nebude problém.“
Done prská smíchy.
„Nemalý podíl, všechno jsem vám zaplatil a potom jste přišli škemrat ať na vás ještě přepíšu všechny papíry.“
„Vždyť říkám nemalý podíl. A to, že jsou Jabloňové sady teď naše samozřejmě neznamená, že ti s něčím nevypomůžeme, třeba s těmi stránkami.“
Done se zvedá od stolu. Celá tahle ztrátová investice ho vždycky nadzvedne tak, že si musí nalít skleničku vína, aby nevybuchl. Jose s Jasmine to vědí, a tak s úsměvem čekají až si Done nalije a vrátí se ke stolu.
„A nad čím jsme právě uvažovali…“ Pokračuje Jose. „Bylo, že bys mohl mít ty nové stránky na našem serveru. Samozřejmě zdarma s tím si myslím nemáme problém.“
Jasmine naznačuje, že by s tím taky neměla problém.
„Ale takový server něco stojí. Normálně platíš za hosting těžké peníze, když nechceš mít na stránkách jen jednu fotku s adresou. Tak bys nám zaplatil jenom ten nový server a tím si myslím, že bychom to mohli považovat za uzavřené.“
Jasmine přikývnutím souhlasí. Done se znovu tváří kysele a dává si zbytek skleničky na ex.
„Fajn.“ Povídá nakonec. „Ale ne, že koupíte něco zbytečného. Když na něm poběží jenom dvě stránky, půjdeš po ceně, Henk bude určitě vědět co máš vybrat, jasný?“
Jose naznačuje gestem ruky, jakoby nešlo o nic složitého.
„Já takový server složím klidně sám. Složit počítač je hračka, server to bude to samé.“
O týden později Jose vybaluje z velké krabice sadu různých komponent a kabelů, které zatím sebevědomě pokládá na stůl v jídelně.
Co do čeho patří vypadá jednoduše, protože každý kabel má jinou koncovku, která patří většinou jen do jedné zdířky. Některých takových zdířek je vícero, ale od toho už má hromadu časopisů, aby zjistil k čemu jsou.