Další den dopoledne sedí Kevin ve svojí pracovně a má spuštěný internetový přenos místní zpravodajské televize. Očekává se projev člena vlády.
Ten předstupuje s vítězoslavným úsměvem k pultu před reportéry a přednáší dlouhý projev o vyhlídkách země při spolupráci s globálními hráči.
„Nejvíce nás však těší, že můžeme jako vláda pomáhat při zastupování všech ambiciozních projektů a zajišťovat komunikaci mezi zeměmi jako Amerika a Rusko, aby se naše malé, rozvíjející se projekty mohly dále rozvíjet. Naši voliči rozhodli jednoznačným hlasováním. Pro zajištění důvěry v naše politické strany podává tato vláda demisi a vyhlašuje předčasné volby.“
Kevin hledí na představení s otevřenou pusou. Jakoby si nebyl jistý, jestli se to vážně děje, i když očividně ano.
Po skončení projevu vypíná zprávy a vychází ven na zahradu, co na to Polymorfové.
„Jste tady?“
Před Kevinem se z hlíny vynořují dva zahradníci s nadšenými úsměvy.
„Co ty přiblbé výrazy, neslyšeli jste co právě udělali?“
„Slyšeli, co jsi tak nervózní?“ Ptá se jeden.
„Nebuď nervózní, kamaráde.“ Přidává se druhý.
Kevin kroutí hlavou.
„Tak tohle je ten nový plán na ovládnutí planety. Nějakými ehm gesty.“
Polymorfové nereagují, ale dál se usmívají, jakože to pochopil.
„No jo, jenže já jsem shodil vládu tak, že jsem kliknul na odkaz.“ Pokračuje Kevin. „Takže odteď když si třeba prdnu, tak to bude politické prohlášení nebo když si omylem prdnu dvakrát, tak zase nějaké jiné?“
Polymorfové nereagují.
„Jste užiteční jako obvykle. Na tohle vám seru, musíme vymyslet k ovládnutí planety plán, který bude méně nechutný, dobře?“
Polymorfové se s úsměvem propadají zpátky do země. Kevin je očividně taky nadšením bez sebe.
Tu noc, když už Joane spí, budí Kevina elektrická rána do hlavy. Když se nezvedá, rána se zesiluje a ustává až když je na nohou.
Dochází mu, že mu tímhle neomaleným způsobem dávají najevo, aby vyšel ven. Tak se narychlo obléká.
Před dveřmi na něho čeká mladý sportovec s nadřazeným, pohrdavým výrazem.
„Nazdar.“ Povídá Kevin.
„Ani netušíš kolik je na světě galaxií a hádej kolikrát se stane, že musím do některé letět dvakrát po sobě kvůli stejnému problému.“
„Netuším.“ Reaguje Kevin.
Oba na sebe chvíli hledí.
„Co se děje, máš z nich strach?“
Kevin v očekávání co bude následovat mlčí. Je mu jasné, že když už je jednou tenhle vesmírný sportovec tady, čeká ho minimálně lobotomie mozku jako posledně.
„Máš strach.“ Pokračuje sportovec.
V ten moment se Kevinovo tělo teleportuje na tmavé, horké, bahnem pokryté místo, kde fouká silný vítr. Když se snaží udělat krok, padá na zem a po těle mu rejdí mrštní mazlaví červi.
Lezou mu do uší, do nosu, přes pusu do těla. Trvá to nekonečně dlouhé hodiny. Potom k němu přichází vesmírný sportovec s jakousi dýkou v ruce. Zvedá jeho zablácenou hlavu a bodá mu dýku do levého a potom do pravého spánku.
Potom ho pokládá zpátky na zem, kde po něm další hodiny rejdí červi.
Kevin se probouzí na své zahradě před domem. S překvapením zjišťuje, že je čistý, ale na nějaký sen to bylo dost opravdové.
Dochází mu, že už necítí ani náznak předchozích obav. Podle všeho jsou tyhle drastické metody mimozemšťanů jakýsi sofistikovaný způsob léčebné kůry. I když dost nepříjemné.
Na druhou stranu ho sice léčebná kůra zbavila strachu, ale přibyly další pochybnosti o způsobu komunikace s místními lidmi.
A tak jde tu noc s vědomím, že bude muset v budoucnu podstoupit patrně další a další mimozemské lobotomie, už klidně spát.
To ráno se Kevin Joane vyhýbá. Když slyší, že je v koupelně, píše ji rychle vzkaz a odjíždí:
„Drahá Joane, musel jsem rychle odletět na burzu, vrátím se co nejdříve. Jsem na telefonu, postarej se ty dva výtržníky.“
To ráno se mu zdá, jakoby si místo košile oblékal mrskající se červy a místo bot si nazouval mazlavé červí hlavy, aby se v oslizlém autě dostal pryč a dal si na pár dnů volno.
Joane dochází, že se něco stalo. Ale je rozhodnutá Kevina neobtěžovat. Je to hrozná citlivka, když se něco kolem děje, uvažuje sama pro sebe.
Kurýr přepravní služby právě přiváží její objednávku. Jsou to sazenice jahod odrůdy Ostara, kterými chce udělat Polymorfům radost.
Těch pár nevzhledných záhonků na zahradě ji připadá málo na to, co všechno pro ni a Kevina udělali. Z obyčejného zaměstnance je teď Kevin miliardář s vesmírným programem a ona tak má spoustu prostoru sama pro sebe.
Dává si tedy ranní kávu, obléká se do módní zahradnické kombinézy, do košíku si chystá vybavení a s chutí se pouští do práce.
Když jsou po několika hodinách všechny sazenice podhnojené a na svém místě, je celý záhon ve tvaru velkého srdce. Joane je moc ráda, že ji všechny pěkně vyšly a už se těší co ji Polymorfové řeknou až spolu zase půjdou nakupovat oblečení.